Ďáblové

POZOR SPOILER

Jsme ve Francii v sedmnáctém století. Oficiálně vládne sice Ludvík XIII., ale toho zajímají zcela jiné věci. Nyní například poskakuje po pódiu, předvádí se jako zmalovaný panák a rozhazuje mince. Tou dobou se ve městě Loudun koná pohřeb guvernéra George de Saint-Marthe. Řeč zde drží zdejší kněz, otec Grandier. Ten občas velmi rád obcuje s ženami a jedna, Filippa Trincanteová, s ním čeká dítě. Je to dcera místního magistra, který ji ke Grandierovi posílá, aby se učila latinsky. Grandier jí dá najevo, že si s těhotenstvím musí poradit sama. Ve městě je spousta mrtvých. Řádí zde mor. Grandier se ocitá u nemocné ženy, od které vyhodí dva zdejší mastičkáře. Jednoho dne se ve městě objeví vojáci, vedeni Legrandem, a začnou strhávat hradby. Je to na příkaz barona de Laubardemonta. A tomu to přikázal kardinála Richelieu, který již dávno nenápadně přebírá otěže vlády a moci. Grandier se proti strhávání hradeb ostře ohradí, a to je jeho životní chyba. Má sice zplnomocnění někdejšího guvernéra Sainte-Martheho, právě toho, na jehož pohřbu mluvil, ale to asi moc platné nebude. Muž, který bourání vedl přímo na místě, odjíždí a zpraví o věci svého nadřízeného. Tak se to dostane v podání Richelieua až ke králi. Ten však nechce porušit slib daný Sainte-Marthemu, že se nikdy nikdo nedotkne ani kamínku v jeho městě. Mezitím se Grandier ožení s jednou dívkou. Do města je nastrčen duchovní - otec Mignon. Ten se dozví od matky představené, že je posedlá ďáblem. Zároveň magistr Trincante a oba jeho Grandierem vyhození mastičkáři vedeni Legrandem kují pikle. Chtějí pomoci zničit Grandiera. Proto povolávají profesionálního exorcistu, otce Barrého. A nyní nastává to pravé divadlo. Dokonce i král se jej účastní, ale Barrého zde zesměšní. Grandier je oficiálně zatčen a postaven před „soud“. Je ostříhán a oholen, oblečen do režné košile s křížem a posléze odsouzen. Nato je barbarským způsobem ztýrán a skoro dokopán ke kůlu, kde má být upálen. Pohnou s ním sliby a podepíše to, co po něm katani chtějí?

Skutečný případ francouzského kněze Grandiera (skvělý Oliver Reed), upáleného v souvislosti s posedlými jeptiškami v roce 1628, režisér filmu Ken Russell s chutí pojednal jako další ze svých příběhů výjimečného jedince, jehož společnost zničí kvůli jeho otevřenému přitakání životu a živočišnosti.
Autor zkoumal výdrž diváků esteticky svévolnou rekonstrukcí jednoho čarodějnického procesu. Při projekci na MFF v Benátkách prý ženy omdlévaly hrůzou. Kdo ovšem od zavedeného skandalisty Kena Russella mohl očekávat útlocit při evokaci čarodějnických procesů? Inscenační expresivita (dobová kritika ji nazvala sadismem) šla ruku v ruce se svévolně antihistorickým výtvarným řešením, jež měl na svědomí příští režisér Derek Jarman.

Cinema

Filmů zabývajících se reálnými čarodějnickými procesy není mnoho. A nás pochopitelně může těšit, že na nejvyšších příčkách mezi těmito historickými dramaty stojí tuzemské Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry. Nicméně k tématu se vyjádřili i další režiséři a mezi nimi v roce 1971 také britský filmař Ken Russell, jehož Ďáblové možná nepatří k nejznámějším snímkům, ale rozhodně jim nelze upřít působivost.
Děj snímku, natočeného podle reálných historických událostí, je situován do Francie na počátku 17. století. Do dob, kdy zemi víc než král Ludvík XIII. vládl obávaný kardinál Richelieu. A byl to právě on, kdo během své honby za posílením moci narazil na odpor osvíceného kněze otce Grandiera a rozhodl se zlomit starce lstí a lží. Z obav, aby skrze Grandiera nezačal stoupat vliv protestantů, rozpoutal s pomocí několika „uhranutých“ jeptišek monstrózní inkviziční frašku, na jejímž konci plály hranice a umírali nevinní lidé.
V hlavních rolích dramatu, které občas koketuje i s hororem, účinkují Oliver Reed jako Grandier a půvabná Vannessa Redgraveová jako řádová sestra Jeanne, hlavní účastnice fanatické války proti přeludům.