Christine

pracovní setkání mistrů horroru
Nezbývá mi, než i po letech   před oběma smeknout. John   Carpenter – mistr horroru   filmového a Stehen King –   mistr horroru literárního,   odvedli v Christine naprosto   profesionální práci.   Přestože nejsem zaslepený a   nekritický fanoušek výše   uvedeného filmového žánru,   jsou oba tito tvůrci mými   velkými oblíbenci. Převést   na filmové plátno Kingovo   dílo je samo o sobě dost   těžkým úkolem a v celé   filmařské historii by se   dali na prstech jedné ruky   spočítat ti, kterým se to   opravdu podařilo. Na dobu,   kdy film vznikl, jsou v něm   neskutečně skvělé trikové   záběry, ať už Christiny   rozzuřené a mstící se,   nebo Christiny   samoléčitelky. K tomu všem   R´N´R 50. let – prostě   paráda. Herecky perfektní je   psychologický vývoj postavy   mladého, fascinovaného   majitele Christiny. Jak jsem   již uvedl, pustil jsem si   film po několika letech, ale   zcela určitě to nebylo   naposledy. Vždy pro mne bude   patřit k nějakému TOP (i   když to není TOP 10, ale   možná "jen" TOP   100) a rád se k němu budu   čas od času vracet. A rád   to doporučím i vám.

Natočit film podle Kingovy   předlohy asi není lehké.   Tady je to tak půl na půl.   Je tam všechno podstatné, co   tam má být ale i tak tomu   něco chybí. Taky se z toho   filmu nestal žádný trhák.

Celkem zdařilý horůrek,   který byl u nás šířen   již v dobách   videorekordérů, na kterých   se pouštěly filmy namluvené   jedním hlasem. Ve filmu jsou   obětmi vraždícího auta, o   kterém film je, zase   teenageři. Tedy, zde je snad   hráli skoro třicátníci,   ale to už bylo u amerických   filmů běžné.

Spíše průměrný horor. S   občas zajímavými scénami   (masakr na benzínce,   samoopravení auta). Carpenter   určitě umí lepší   filmy(např. Věc) . Ale   samozřejmě i horší   (Duchové Marsu).