Borisek - malý seržant

Naivní ale hlavně hrozně   patetický příběh o malém   klukovi zataženém do   válečné vřavy. Naši a   běloruští filmaři se   opravdu vyznamenali. Malý   seržant se dostane ke konci   války až do Čech, kde se   zdráhá sdělit matce   vojáka, kterého viděl   zemřít, krutou pravdu.

Odborná práce je zde sice   znát, kameraman umí, ale   dějově je to značně   nevyvážené a místy i   hodně hlucho. Možná je to   tím, že neumím rusky, a   tudíž mi asi pár věcí   uteklo. Snímek je alespoň   zpočátku akčnější než   práče, ale Borisek si mne   nezískal, kdežto Práče   ano. Přesto i tomuto filmu   nemohu tu profesionalitu   upřít a kdybych se místy   nenudil, dal bych klidně o   dvacet více.  

Hrdinství Rudé armády se   muselo připomínat takřka   neustále a oslavující motiv   se neobjevoval jen u   válečných filmů pro   dospělé, ale občas také i   ve filmech pro děti, ve   kterých se právě děti   bojů nějakým svým   přičinění zúčastňují.   Sovětská kinematografie jich   má spoustu. Třeba ´Polonez   Oginskogo´ (1971), kde   desetiletý chlapec pomáhá   partyzánům během   odstřelování   železničního viaduktu.   Československé snímky,   většinou ve spolupráci se   sovětskými filmaři, jsou   skromnější, ale hrůzy   války i tak nevynechávají,   viz ´Práče´ (1960). Je to   případ i tohoto snímku, ve   kterém je nacistická   zlovůle ukázána hned v   prvních minutách. Potom se   to už jen veze v naivním   dějovém balastu, právě se   zaměřením na dětské   diváky. Snaha o srdcervoucí   etudu se smutnou matkou svého   padlého syna však bohužel   nevyšel. Je to až moc   natahované a že je to matka   válečného hrdiny, na   kterého může být a je   pyšná, je po divácké   stránce jasné hned od   prvních okamžiků. Plně   ideologický film o   válečném hrdinovi Rudé   armády v dětském pojetí   číší až moc svou   agitační naivitou, čímž   naprosto ztrácí na   zajímavosti. Zajímavé je,   že se tvůrci ohledně   charakteru desetiletého   Boriska zřejmě inspirovali   devatenáctiletým Aljošou ve   filmu ´Balada o vojákovi´   (1959).

Patetický příběh z druhé   světové války, kterých   bylo natočeno velké   množství. Nicméně myslím,   že i přes svoji zřejmou   naivitu neurazí. Navíc mám   k němu silný citový vztah   – mistr Vladimír Hlavatý   ztvárnil mého pradědu   Brože, a to celkem vzorně.

Jako malej jsem tenhle film   žral i s navijákem, ale už   jsem staršího data vydání   a bohužel kouzlo mládí   vyprchalo.

Dobrý film určený dětem
Poprvé jsem film viděl asi   ve dvanácti letech, v té   době mi Borisek připadal   jako řádný   "geroj". Po   dnešním shlédnutí musí   přiznat, že jsem čekal   ruskou mega hrůzu, která se   nekonala. Samozřejmě je   hloupost, že dítě zavřené   sudu přežije plavbu po   řece, apod. Základ filmu   tvoří však vnitřní boj   malého chlapce říci   nemocné ženě, že její syn   zemřel ve válce. A to tady   překvapivě funguje. Celkově   to není nic světoborného.   Nutno poznamenat, že 70   procent je v ruštině, ale   pro diváky, absovujicí na   ZŠ povinnou výuku nic   nepřekonatelného.