FDb.cz - filmová databáze

2001
Vizionářský film založený na   myšlence vnější implementace a   řízení vývoje života ve   vesmíru nějakou jinou velmi   vyvinutou civilizací. V době   svého vzniku naprosto   ojedinělý, i když tehdy i   filmovými magnáty MGM   nepochopený, mistrovský kus.   Jeho sledování sice vyžaduje   trpělivost, ale ta je bohatě   odměněna. Střih, kdy kost   vyhozená lidoopem do vzduchu   se promění v kosmickou stanici   podobného tvaru, je jedinečný.   Jen bych rád upozornil některé   kolegy-diváky, že kniha   vznikla zpracováním scénáře -   film byl tedy natočený dříve.

2010
Film považuji za velmi zdařilé   pokračování Kubrickova prvního   dílu, má spád, přiměřenou   zápletku. Vizuálně je   modernější a vzhledem k   trikovým možnostem věrohodný.   Nepostrádá konflikt doby -   rozporu politiky USA a   tehdejšího SSSR, ale věrohodně   jej překonává. V hlavní roli   velmi dobrý Roy R. Sheider, v   jedné z vedlejších rolich se   objevuje i Jan Tříska.

2012
Na tento film jsem byl   zvědavý, dlouho jsem váhal ho   shlédnout. Nyní vím, proč.   Zápletka by i bez proroctví   starých Mayů byla zajímavá.   Nakonec o činnosti Slunce,   přes veškerý pokrok, přece jen   nevíme všechno. Jednotlivé   efekty by byly také super.   Jenže by vystačily asi na   čtyři filmy – a mnohdy byly   celkem nelogické a zbytečné,   jen pro efekt. A souhlasím s   názory předchozích diváků –   celý svět byl v p----i a   hrdinové (byť amatéři) zvládli   kaskadérskou jízdu auty,   pilotovali kdeco, uměli se   potápět jak mistři světa   (včetně dětí a budhistických   mnichů), běhali jak atleti,   cvičili jak gymnasti. Vždycky   vždy všechno stihli, byť bylo   5 minut po dvanácté. Škoda.   Celkem značné zklamání. Doma   v klidu u kávy celkem dobré   pokoukání, ale jinak nic moc.

Apokalypsa
Film byl natočen podle novely   J. Conrada „Srdce temnoty“,   napsané koncem 20. století a   odehrávající se v Africe.   Nejde tedy o film o vietnamské   válce ve vlastním slova   smyslu, jako o studii duše a o   duševních poruchách   způsobených válkou, bez ohledu   na to, kde se odehrává. Věřím,   že ve skutečnosti se takové   příběhy asi nestaly, ale tato   studie zvrhlosti duše (a v   podstatě všech zúčastněných) v   zlomové situaci vykolejené   výjimečností válečné situace,   je jedinečná. Navíc doplněné   nesmírně zajímavými vizuálními   zážitky, především v případě   nočních scén, a podmanivou   hudbou. V úvodu má malou roli   i Harrison Ford (jeden z mých   oblíbenců)! Jedinečná   záležitost.

Avatar
Klasická sci-fi , která   nezklame. Zápletka je   standardní – konflikt   uzurpátorů-kolonistů proti   původním obyvatelům s cílem   dobývání nesmírných pokladů.   Děj postupně graduje v zásadní   konflikt, zřejmý již na   počátku. Co celý tento film   řadí do jiné dimenze, je   technologie 3D. Závěr filmu je   poněkud naivní, ale neurazí.   Je úžasné, kam dospěla   počítačová technika a jaké   možnosti skýtá. U trailerů a   ukázek jsem měl obavy, jak   výsledná animace dopadla, ale   výsledek není špatný.

BAT 21 je docela příjemný   film. Údajně natočený podle   skutečné události, hlavní   aktér – podplk. Hambleton byl   odborným poradcem, ale pro   film je knižně zpracovaná   událost značně upravená a   sloužila spíše jako ideový   základ. Pojednává o méně   oslavované složce amerického   letectva – o záchranných   jednotkách, pátrajících po   členech sestřelených letounů.   Taktika a použití jednotlivých   typů letounů v těchto akcích   byla značně propracovaná a v   tom je asi největší slabina   tohoto filmu. Jednak zde   létají některé verze   vrtulníků, které ve Vietnamu   použity nebyly, a záchranné   jednotky (i když byly   vystaveny značnému nebezpečí a   zaznamenaly při těchto akcích   značné ztráty) nesmyslně   nenasazovaly své životy a   nebyly hrdinnými kamikadze,   jak to bylo ztvárněno v tomto   filmu. Některé scény jsou   technicky poněkud naivně   zpracovány – let průzkumného   letounu a jeho sestřelení v   úvodní části filmu, znázorněné   modely nebo počítačem, je   značně nevěrohodné, nasazení   stíhacích bombardérů, které   mají ochránit podplukovníka   Hambletona před zajetím je   rovněž poněkud zvláštní –   každý letoun má pod křídly dvě   pumy, náletem způsobí   minimálně dvacet výbuchů a pak   odlétá s oněma bombama stále   pod křídly. Na druhé straně je   třeba ocenit nádherně   nafilmované nízké průlety   průzkumného letounu OV-2. Mezi   hlavními hrdiny – podplk.   Hambltonem (Gene Hackman) a   kap. Clarkem (Danny Glover) se   vytvoří přátelské pouto a film   docela působivě popisuje   situace a duševní stavy   osamělého prchajícího letce   skrze hustě obsazené   nepřátelské území. Ve filmu   jsou použity docela vtipné   dialogy, především mezi kapt.   Clarkem (Denny Glover) a jeho   spolupracovníky. Odmyslím-li   některé, možná spíše   akademické výtky, je to docela   poutavý a napínavý příběh,   který zaujme.

Battle of Britain
Dnes opět dávali v TV tento   film, což mně konečně přimělo   připojit se k ódám na něj. Je   to až téměř dokumentární   rekonstrukce jednoho z   nejdůležitějších období   začátku druhé světové války a   zřejmě první skutečný   velkofilm, který byl u nás   promítán. Vedle osobního   příběhu je dokonale zobrazen   průběh bojů poslední výspy   demokracie proti fašistickému   Německu v počátku druhé   světové války. Je otázkou,   jak by tento film vypadal   nyní, s možnostmi počítačové   techniky. Autoři se bez této   pomůcky museli obejít,   shromáždili dostupné typy   letounů, využili skutečnosti,   že některé modifikace   německých strojů ještě létaly   v dostatečném množství aktivně   ve Španělsku (upravené   bombardéry He-111 a stíhačky   Bf-109) a vytvořili autentické   bojové scény. Je neuvěřitelné,   že i když tento film vznikl   dnes již více než před 40 lety   (1969), je stále tak   strhující. Některé drobné   nonsensy lze přehlédnout   (např., tak jako v řadě jiných   filmů z této doby, se mnozí   herci a komparzisté nenechali   ostříhat dle stylu zobrazované   doby apod.).

Blade Runner
Oproti knížce je pochopitelně   filmový příběh zjednodušený a   děj „napřímený“. Nepodstatné   peripetie a detaily jsou   vynechány a základní   myšlenková podstata knihy je   uchována. Od první kapky   neutuchajícího deště až po   závěrečné titulky se jedná o   jedinečnou událost. Skvělý   námět je výborně zpracován a   technicky zvládnutý. Herecké   výkony, i když na první pohled   minimalistické, jedinečně   odpovídají rolím. Celkově   depresivně ztvárněná vzdálená   budoucnost, k takovýmto filmům   nevyhnutelně patřící, je   nakonec poněkud ozářena   optimistickým koncem. Okamžik,   kdy hlavní negativní hrdina   android Roy Batty poznává, že   je konec, a zachrání svého   protivníka je velmi   sugestivní. Osobně filmu   nemohu vytknout žádnou   závažnou chybu, celkový dojem   podtrhuje vynikající   Vangelisův soundtrack.

Další porce dobré zábavy,   vtipu, gagů a ještě lepší   muziky. Každý, kdo ve filmu   vystupuje, ten v blues, r@b,   soulu, funky a dalších   odnožích „černé“ muziky něco   znamená. Škála skvělých   muzikantů rozšířená a doplněná   o výborného J. Evana Bonifanta   coby 10letého Bustera. Dobrá   zábava a lahůdka pro milovníky   zmíněné muziky, která je k   dispozici rovněž na   soundtracku.

Brancaleonova armáda
Jako řada jiných hodnotících   jsem film rovněž, bohužel,   viděl již hodně dávno – ale v   kině (takže bohužel pro mne,   skutečně hodně dávno). Tehdy   běžel asi týden, od té doby   nic. Ale přes tu dobu si   dodnes pamatuji na jeho svěží   humor a vynikající gagy.   Rovněž lituji, že se od té   doby nenašla síla ani   pochopení ho připomenout (na   rozdíl od některých jiných   notorických opakovaných taky   „skvostů“). Přál bych si ho   osobně vidět a totéž bych rád   dopřál i jiným. Jsem   přesvědčený, že by to ocenili   – stálo to za to.
  „Drží, vy nevěřící, drží“   (mostek); .. protažená mušketa   to je …“; „… Tam ne, tam   zemřel můj manžel – A na co   zemřel? – Na mor“…“

Vtipná komedie, výborné výkony   všech protagonistů, skvělá   hudba. Muzice je podřízen   veškerý děj, ale kdo má tuto   muziku rád, ten si přijde na   své - a tolik aut není   rozbito ani v Kobře 11.

Cesta do pravěku
Prostě klasika. Svižný příběh,   perfektně převedený do filmové   akce a s elánem zahraný   mladými herci. Zpracování na   svoji dobu novátorské. Viděl   jsem jej mnohokrát, kdykoliv   mne "vezme". Je   jasné, že technicky odpovídá   době vzniku, ale rád se na něj   kdykoliv podívám znovu. Jeho   cílem bylo zábavnou formou   poučit - a to se zcela   povedlo.

Zajímavě natočený film o   počátcích kubánské revoluce od   vylodění hrstky revolucionářů   až po jejich tažení na Havanu.   Ernesto „Che“ Guevara byl   vzdělaný idealista plně oddaný   myšlence revoluce. Těžko   můžeme hodnotit skutky   povstalců na začátku revoluce,   aniž bychom si uvědomili,   jaká byla situace na Kubě za   Batistovy vlády. Jiná otázka   je, zda se jim idéály podařilo   vždy aplikovat v praxi a   udržet, případně kam se Kuba   dostala v dalších etapách   vývoje. Film ale zřejmě docela   dobře zobrazuje situaci v   táboře povstalců v konfrontaci   s ohlasy na revoluci a mnohdy   neporozumnění tamní situaci   mimo Kubu.

Četa
Jeden z nelepších filmů o   válce - a válce ve Vietnamu   zvláště. Mám válečné filmy   rád, viděl jsem jich již   poměrně dost. Ale žádný z nich   nemá na toto ztvárnění všech   možných povah a vykreslení   duševního vývoje hlavního   hrdiny v průběhu tak   brutálního válečného   konfliktu, jakým bezesporu   vietnamská válka byla. Oliver   Stone převedl své zkušenosti   veterána tohoto konfliktu   naprosto jednoznačně a pro   každého srozumitelně. Na   rozdíl od Coppolovy Apokalypsy   (která se víceméně zaměřuje   obecně na deformaci osobnosti   v extrémní situaci a Vietnam   používá jen jako pozadí   příběhu), toto považuji za ten   "opravdový" film o   vietnamské válce. Rozdíl v   kvalitě výkonů v hlavních a   vedlejších rolích je   minimální, všichni si zaslouží   absolutorium, každá postava má   svoji specifickou roli jak z   hlediska psychologického, tak   sociálního. Technicky film   odpovídá situaci ve Vietnamu   té doby, jak co se týká   nasazené techniky, tak   taktiky. Tomu pomohlo i to, že   film byl natočen v přírodních   scenériích Filipín. Jediné, co   se dá vytknout, je poněkud   nerealisticky (a tedy svým   způsobem rušivě) ztvárněná   scéna nasazení letounů F-5 při   bombardování pozic v závěru   filmu (modely ?).

Méně známý film z roku 1954 (a   remasterovaný v roce   2007/2008) vycházející z   knižních předloh „The Dum   Basters“ od Paula Brickhilla a   „Enemy Coast Ahead“ od Guy   Gibsona. V první části   sledujeme nezměrné úsilí a   vytrvalost Dr. Wallise   (Michael Redgrave) na vývoji   zcela novátorské „skákající“   bomby na ničení přehrad, čímž   jak doufal, by mohla být   snížena výrobní kapacita   těžkého průmyslu v Porůří a ve   druhé části pak probíhá nácvik   této nebezpečné operace   provedené v roce 1943   špičkovými piloty ze slavné   617. perutě RAF pod vedením   Wing Commander Guy Gibsona   (Richard Todd). Během tzv.   „Operation Chastise“ jsou   zničeny dvě velké přehrady na   Rýnu a způsobeny obrovské   záplavy za cenu 8 zničených   bombardérů a smrti 56 členů   osádek. Autoři filmu měli   možnost použít čtyři skutečné   bombardéry Avro Lancaster, v   době vzniku filmu ještě ve   výzbroji RAF (použité stroje   pocházely z uskladněných záloh   a byly pro film speciálně   upraveny na odpovídající verzi   - takto byly předvedeny na   leteckém dnu na Coventry   Airfield v roce 1954). Film je   celkem hodnověrnou   rekonstrukcí příběhu, některé   nepřesnosti byly převzaty z   knižních předloh nebo použitím   autentických záběrů ze zkoušek   jiné podobné bomby –   protilodní bomby„Highball“ na   letounu Mosquito (ta ale   nebyla nikdy operačně   použitá). Remake z roku 2008   vznikal pod vedením Petera   Jacksona po vyřešení   vlastnictví autorských práv   (původně odkoupených Mel   Gibsonem). Do filmu zasáhli i   cenzoři – skutečný pes Guye   Gibsona se totiž jmenoval   Nigger (Negr) – pro film v   roce 2007 uvedený na britském   Channel 4 byl přejmenovaný   na Trigger, to bylo zachováno   i v remaku. Magazin „Total   Film“ ve svém žebříčku z roku   2004 označil film „The Dam   Busters“ jako 43. nejlepší   britský film všech dob.
Ke ztvárnění některých   „speciálních“ efektů v průběhu   vlastního náletu můžeme mít z   dnešního pohledu výhrady, ale   nijak to nesnižuje autenticitu   filmu, kde jsou (vedle maket v   měřítku 1:10) využity právě i   skutečné stroje. To činí tento   film zajímavým nejen pro   milovníky letectví. Herecké   výkony (především pak Michaela   Redgraveho) lze hodnotit jen v   superlativech.

Dire Straits a především   jejich protagonistu, nyní na   sólové dráze, Marka Knopflera   mám již léta velmi rád a jsem   šťastný, že jsem ho mohl   slyšet na koncertě v Praze 26.   6. 2010. Je to autor celé řady   smysluplných nádherných písní,   které se neoposlouchají.
On The Night je klasický   záznam koncertu, který svojí   stavbou nvybočuje ze   zavedeného schématu:
Seznámení se s prostředím   konání koncertu (jedná se o   záznam z koncertů v Les Arenes   , Nimes ve Francii a na   Feyenord Stadium Rotterdam,   Nizozemí z roku 1992), stavba   pódia a záběry ze zákulisí   před koncerty, nástup   protagonistů a vlastní   koncert. Záznam zachycuje vše,   co fanda muziky chce vidět. A   jakmile zaznějí první takty   úvodní skladby „Calling   Elvis…“ neřešíte, jak je   filmový záznam provedený …

Tak trochu jiný film o   vietnamské válce s R.   Williamsem v hlavní roli. V   podstatě komedie o vážných   věcech. Vlastních válečných   záběrů je minimum, spíše se   jedná o krátké prostřihy na US   vojáky v různých odpočinkových   situacích, které pomáhá bavit   ztřeštěný DJ Radia ozbrojených   sil Saigon Adrian Cronauer   (Robie Williams) svýn trochu   dryáčnickým humorem. Ke své   smůle se stává stále   populárnější a díky své povaze   i kritičtější k tomu, jak jsou   veškeré informace a události v   oblasti rádiem interpretovány.   Svými nadřízenými příliš   oblíbený není, protože nemá   žádnou disciplínu a svým   volnomyšlenkářstvím   představuje prvek, do vojenské   služby absolutně nevhodný a je   jen otázkou času, kdy konflikt   vypukne. To spolu s   komplikovanou osobní situací,   do které se dostane svými   přátelskými vztahy k místním   obyvatelům, zapojeným do   odboje, nakonec nutně vede k   jeho odvolání. Film i díky   vzpomínaným prostřihům   (kterých je docela dost a   výborně vybrány- zahrnují   typické záběry na prolétající   vrtulníky, hlídkové čluny,   zásobovací depa, pěšáky při   každodenní službě aj.) velmi   věrohodně vytváří celkovou   atmosféru válečného Vietnamu a   spolu s dobrým výběrem hudby   jsou tím pravým kořením celého   filmu.

Duna Davida Lynche je dle mého   názoru vyjímečný film. Jsem   unešen vizuální podobou světa   11. století a fantaziíí autorů   filmu. Příběh je i přes svoji   komplikovannost celkem   zřejmý. Na podobných příbězích   mně vždy pozitivně pobaví   vyvolávání různých, již   zaniklých rituálů. Stylizace   jednotlivých rodů a jejich   prostředí je zajímavá. Jsem   přesvědčený, že film má co   říct jak znalcům Herbertova   díla, tak lidem, kteří s   knižní předlohou nejsou   obeznámeni. Rád se k němu   vracím.

Catch XXII
Velmi zdařilá adaptace   Hellerovy slavné protiválečné   knihy. Postupující úsvit,   kvílivý zvuk startujících   motorů a následující řev na   plný výkon, vystupující slunce   a letouny rolující na start –   fascinující úvodní sekvence   pro každého milovníka   letectví. Následuje scéna, kdy   Yossarian uzavře špinavou   dohodu s velitelem grupy   Cathcartem o propuštění z   armády s příslibem, že je bude   mít „rád“; opouští velitelské   stanoviště a následně je   zraněn zatím neznámým   útočníkem, což je scéna ze   závěru filmu zde navozující   otazníky a zvědavost.   Následuje děj, oproti knížce   ucelený v jednotnou linku   dělenou stále se doplňující   scénou detailu bombometčíka   zraněného při bojovém letu (u   jednotky je tak krátce, že jej   ani vlastní posádka nezná   jménem) a vrcholící   naturalisticky zobrazenou   scénou odhalující fatální   rozsah zranění dělostřeleckou   střepinou. Vedle skvělého   absurdního humoru je nutno   podtrhnou naprosto jedinečnou   atmosféru. Letiště vytvořené v   Mexiku věrohodně ztvárňuje   podobná druhoválečná vojenská   letiště „kdesi“ v Itálii.   Letecké scény nejsou   naprogramovány počítačem, ale   reálně nasnímány   prostřednictvím cca 25 strojů   Mitchell přestavěných na   odpovídající verzi a létanou   členy Frank Tallman Aviation   Group. To se týká všech   letových scén, včetně zde   odsouzené scény na pláži.   Nejpůsobivější je zřejmě,   často a zcela právem uváděná   scéna nočního bombardování   vlastního letiště. Letouny   manévrují v poměrně úzce   vymezeném údolí, lemovaného   skalami, a vylétají z naprosto   temné noci do filmařsky   osvíceného letiště.   Fascinující!.
Vedle   jiného za povšimnutí stojí   fakt, že film vznikl   sestříháním cca 9 letových   hodin skutečných strojů, při   jejichž natáčení zahynul   kameraman – ve snaze nafotit   formaci pro následné   vyhodnocení se příliš naklonil   a vypadl z letounu (během   práce se zásadně odmítal   poutat). V jedné z rolí se   objevuje i Art Garfunkel (pro   nezasvěcené - člen populárního   hudebního dua „Simon &   Garfunkel“ z doby, kdy spolu   ještě komunikovali).

Event Horizon
Navzdory pokroku, který v   současné době astronomie a   fyzika udělala, není stále   jasné, zda je či není Vesmír   konečný, kde leží jeho   hranice, co tam nebo za nimi   lze očekávat. Vyřešit tuto   otázku se snaží fyzikové i   filozofové. Nezodpovězené   otázky a tajemno s tím   související proto stále lákají   i umělce, včetně filmařů, aby   se pokusili nastínit svoji   vizi. Mezi taková díla patří   i film „Horizont události“,   vykreslující osud osádky   záchranné kosmické lodi letící   vstříc lodi „Horizont   události“, která byla   pohřešovaná a jak se ukázalo,   díky své konstrukci se dostala   až za hranice Vesmíru.   Extrémní fyzikální faktory   ovlivnily chování její posádky   a vlastnosti, a loď tím   získala schopnost probouzet   nejtemnější zákoutí lidské   mysli. Autorům se celkem   úspěšně podařilo využít téma a   začlenit do filmu všechny   účinné prvky hororu – napětí,   úlek, neočekávané situace. To,   vedle zdařilého zpracování po   technické a trikové části, z   tohoto scifi hororu dělá   napínavý a zajímavý film, i   když nemusíme vždy souhlasit s   vývody autorů. Proč za vším   hledat vliv pekla (posilněný   emotivním voláním o pomoc v   latinském jazyce?), temná   zákoutí lidské duše a jejich   projevy sami o sobě mnohdy   obecnou představu o peklu   předčí.

Po prvních ukázkách z tohoto   filmu jsem se na něj těšil a   nebyl jsem zklamaný. Klasické   téma cestování meziprostorem,   prolínání mezicivilizačních   vlivů, zápletka dobra a zla   spolu s vynikajícími hereckými   výkony i ve vedlejších rolích   dělají z tohoto díla klasiku.   Kurt Russell je vynikající.   Výbornou podívanou podtrhují   mimořádně zdařilé a zajímavé   exteriéry, masky a efekty.   Film nepostrádá žádný prvek   opravdového příběhu, má jasnou   koncepci, žádný zjevný logický   kiks. Mladé „aktivisty“ si   každý divák musí zamilovat.  
Jedná se sice o   pilotní film ke stejnojmennému   TV seriálu, ale ten za filmem   o několik stupňů zaostává a   jeho sledování jsem po čase   vzdal. Film si ale uchovává i   po letech mimořádné kvality a   stal se skutečně „kultem“.

Když jsem poprvé viděl film   Ikarie XB-1, byl jsem   fascinován. Byl to můj první   sci-fi film, který jsem jako   kluk viděl, a naštěstí se   jednalo právě o tento, dnes   již klasický a stále výborně   hodnocený kvalitní film.   Pamatuji se, jak na mně   zapůsobila exkurze na   objevenou družici-loď z 20.   století a celková atmosféra   tohoto filmu. Dnes se některé   sekvence mohou zdát trochu   naivní, ale tehdy vše vyznělo   naprosto přesně a věrohodně.   Navíc doba vzniku filmu   napomohla odbourat nezbytná   politizující klišé, která by   se zcela zákonitě objevila a   zůstala typická poetičnost a   duch vznikající nové vlny   českého filmu. Film byl   obsazen výbornými herci a   proto i dnes snese ta   nejpřísnější kriteria. Jak z   podobných u nás v té době   vytvořených filmů, i z tohoto   čiší nezměrná víra v   humanismus. I dnes se k němu   rád vracím - a to nejen ze   sentimentu. Rád si připomínám   vynikající výkony našich   klasiků – Štěpánka,   Lukavského, Medřické, Smolíka   a dalších.

Bohužel, Isaac Asimov tento   film nemohl vidět (zemřel v   roce 1992), ale jistě by z něj   měl radost. Přestože tvůrci   filmu z Asimovovy povídkové   předlohy vycházejí jen ideově,   obsahuje všechny podstatné   myšlenky jeho tvorby –   především pak dokonale   rozpracované tři zákony   robotiky, dnes brané jako   základní postuláty – převedené   v napínavý a vtipně   převyprávěný příběh. Will   Smith je pro podobné postavy   jako stvořený a triková část   se rovněž povedla. Je to   povedený film a výborná   podívaná.

Méně známý a do jisté míry   neprávem přehlížený film,   který nás zavádí do Vietnamu v   roce 1964, kdy zde probíhala   válka ve fázi tzv. „Military   Advisors – vojenských poradců“   a kdy Spojené státy stále   ještě nevěděly, jak se k této   válce postavit, necelý rok   před „amerikanizací“   konfliktu, kdy se americké   oddíly zapojily do konfliktu v   plném rozsahu.
Příběh, natočený podle   románu Daniela Forda:   „Incident v Muc Wa“, se   odehrává v odříznuté části   Vietnamu v oblasti Penang a v   pevnosti Muc Wa, nepříliš   vzdálené od původní pozice.   Starší odkecaný major Barker   (Burt Lancaster), vzhledem k   jeho četným „černým puntíkům“   u nadřízených bez jakýchkoliv   ambicí na postup, ale zkušený   a vědomý si svých povinností,   je ve dvojím ohni. Vedení po   něm chce výsledky, ale nemá   potřebné personální zázemí. V   jeho nejbližším okolí je   několik amerických vojáků,   kteří si dělají vše po svém,   asi dvacet příslušníků   jihovietnamské armády v čele   se sadistickým Cowboyem (Evan   C. Kim), který v každém vidí   příslušníka Vietkongu (a   nepříjemně často má pravdu),   jehož předností je znalost   angličtiny, francouzštiny,   čínštiny a pochopitelně   vietnamštiny v několika   místních nářečích, a pár členů   domobrany z řad místních   vesničanů, bez jakéhokoliv   výcviku. Jedinou oporou mu je   Capt. Olivetti (Marc Singer) –   pragmatický karierista, jemuž   je Vietnam záminkou k získání   bodů pro jeho jasně   naplánovanou kariéru. Navíc   přichází posily – vesměs   naprosto neužiteční jedinci s   vyjímkou Sgt. Olenowskiho   (Jonathan Goldsmith) –   veterána z Korey a mnoha bojů   z Vietnamu, v té době ale   značně vyhaslého a později,   když si uvědomí, do čeho zase   strčil hlavu, v prvním   vážnějším konfliktu spáchá   sebevraždu. Do toho všeho je   posádka „posílena“ poradcem   pro psychologickou válku Lt.   Wattsbergem (David Clennon) s   jeho převratnými metodami, v   té době naprosto   nespolehlivými a spíše k   smíchu (mimochodem dodnes v   U.S. Army využívané – dnes na   jiné úrovni a vyhodnocování   probíhá pomocí počítačů).   Velení Barkera pověří   prúzkumem a obsazením pevnosti   Muc Wa – což byla původně   francouzská pevnost opuštěná   již v roce 1953, jedinou   posádku tvoří přes 300 padlých   pochovaných na hřbitově v   těsné blízkosti pevnosti -   nyní bez sebemenšího   strategického významu. Úkol –   znovu ji obsadit a zřídit zde   posádku, poskytne maj.   Barkerovi možnost zbavit se   všech nepohodlných. Příchod   posádky upoutá pozornost   Vietkongu a k mrtvým na   hřbitově přibudou další.
Film i přes skromný   rozpočet věrohodně ztvárňuje   situaci v tomto období   vietnamského konfliktu, což   potvrzuje i většina diváků –   amerických veteránů, znalých   situace. Oproštěn falešného   vlastenčení (alá „Green   Berrets“) a hollywoodského   pozlátka. Burt Lancaster v   roli maj. Barkera podává   výborný výkon a i kritikou je   hodnocen v superlativech.   Velmi dobrý film.

Howard Hughes byl zcela jistě   excentricky výjimečný člověk.   Stejně tak excentrický byl   jeho život umožněný faktem, že   svého času patřil mezi   nejbohatší lidi světa. To vše   se celkem dobře podařilo   zachytit, včetně společenského   života filmového Hollywoodu se   všemi jeho excesy. Aktivity   Howarda Hughese byly velmi   různorodé (i když jejich   úspěšnost nebyla vždy   odpovídající vynaloženým   nákladům), takže délka filmu   nevadí. Vše velmi dobře   předvedeno a zahráno, včetně   různých fóbií jinak   společensky velmi aktivního   hlavního hrdiny.

Film na klasické téma   postkatastrofického života v   uzavřené komunitě v ideálním   světě řízeného centrální   naprosto odlidštěnou   inteligencí. Lidé zde mohou   mít vše, nač si vzpomenou.   Jediné, co se nedoporučuje, je   mít třicáté narozeniny – v ten   moment je jejich život   teatrálně „obnoven“ – ve   skutečnosti se však jedná o   anihilaci v zařízení zvaném   „kolotoč“. Řada lidí se však   snaží centrální moci vymknout   z kontroly a utéct. Tomu však   systém brání různými způsoby.   Jedním z nich je nasazení   strážců, kteří po takovýchto   nevděčnících pátrají a   nemilosrdně je likvidují. Tak   začíná úvodní seznámení s   prostředím. A jedním z těchto   strážců je hlavní hrdina,   Logan ….
Tento celkem   zajímavý film není příliš   často uváděný. Sice v   některých částech působí   poněkud stylizovaně, ale jeho   tvůrci využili řadu zajímavých   nápadů a triků. Mnohá   zařízení a interiéry jsou   reálné stavby – ať v blízkosti   studia, nebo různě rozesetých   po Spojených státech. Při   natáčení byla využita řada   modelů i funkčních rekvizit v   měřítku 1:1. Tak jak to v   řadě podobných projektů bývá,   i v tomto případě se obsazení   tvůrčího štábu značně měnilo,   než se ustálilo v konečné   podobě.

Lovec jelenů je velmi zvláštní   film. I když hlavní zlom v   běhu života a chování hlavních   hrdinů je vyvolán nasazením ve   vietnamském konfliktu, nejedná   se prvoplánově o válečný film,   ale o psychologickou studii s   obecnější platností. Film je   zajímavý již volbou hlavních   hrdinů – potomků ruských   emigrantů, kteří se po ruské   revoluci rozprchli do celého   světa, a ve Spojených státech   jich bylo velmi mnoho. Proto   je popisu jejich slovanské   povahy, zvyků a života obecně   (vrcholící pravoslavnou   svatbou) věnováno tolik   prostoru v první třetině.   Druhá část filmu se odehrává   ve Vietnamu. Vlastního válčení   si divák mnoho neužije (i když   jsou ve filmu využity i   některé autentické záběry. Je   zde např. použit i záběr na   jeden z přistávajících   vrtulníků – jedná se o   autentický záběr z Vietnamu a   vrtulník patří B/1/9, 1st   Cav.). Větší část děje se   odehrává v zajetí, kde se   všichni tři hlavní hrdinové   setkávají. Jeho vrcholem je   ruská ruleta, kterou   vietnamští věznitelé nutí hrát   zajatce a jak se později   ukáže, je i cestou ke svobodě   hlavních hrdinů. Výborně je   znázorněn závěrečný chaos při   evakuaci civilistů a vojáků po   konečném kolapsu systému.   Prožitky z války a z válkou   rozvráceného Vietnamu, které   všechny tři hlavní hrdiny   poznamenají tělesně i   psychicky, změní jejich   myšlení, ovlivní jejich   postoje k „civilnímu“   poválečnému životu a   zkomplikuje jim, případně   znemožní, nalezení jejich   pravého místa v dalším životě.

Když jsem se dozvěděl, že se   na vzniku tohoto filmu   autorsky a jako spoluproducent   podílí Bono Vox a soundtrack   vzniká za spolupráce mé   oblíbené kapely U2 a jejího   spoluautorského týmu, bylo   jasné, že tento film musím   vidět.
Je to velmi   zvláštní melancholický film o   světě v podivném hotelu, který   je konečnou stanicí ještě   podivnějších obyvatelů. Nebýt   údajné sebevraždy jediného   prominentního disidenta, nikdy   by se nestal středem zájmu   vnějšího světa. Ale stalo se a   vyšetřování této události vede   „velmi zvláštní agent“ Skinner   (Mel Gibson), který spolu se   svým kolegou do tohoto   bizardního prostředí naprosto   přesně zapadnou. Ono   vyšetřování nás provede   podivnými osudy zde žijících   ztroskotanců, z nichž prim   vedou Tom Tom (Jeremy Davies)   a excentrická Eloise (Mila   Jovovich).
Film zaujme   svoji bizarní melancholickou   atmosférou rozpadajícího se   hotelu i zajímavou zápletkou.   Jeremy Davies v roli   retardovaného Tom Toma je   naprosto věrohodný a podává   výborný výkon. Dalším kladem   je nádherná muzika vydaná   samostatně jako skvělé   soundrackové album.

Velmi krásný a dojemný film o   mnohdy neutěšených   mezilidských vztazích a stáří,   které se, bohužel, nevyhýbá   ani mužům z Acapulca. Natočený   s typickou a nevšední   francouzskou poetikou.   Naprosto odlišný film od těch,   na které jsme byli zvyklí, a   přes fyzické a zdravotní   problémy J-P.B. zahraný s   bravurou a lidskostí.

Film podle stejnojmenného   románu Filipa Jánského   (Richard Husmann, 4.9.1922 -   20.8.1987). Je to v podstatě   první film v čs. filmografii,   hodnověrně a pravdivě   zpracovávající téma   zahraničního leteckého odboje.   Vlastní autorovy zkušenosti z   leteckých bojů (zde ze   západní, ale létal i na   východní frontě) jsou citlivě   a pravdivě ztvárněny scénářem,   hereckými výkony i vlastním   technickým zpracováním   (autentická kopie interiéru   bombardéru Wellington,   přestavění sovětského letounu   Li-2 na pojízdnou kopii téhož   stroje – vyrobený v podniku   Aero Vodochody, věrohodné   zpracování leteckých soubojů –   za využití archivních zdrojů z   londýnského Imperial War   Museum), stejně tak všech   dobových reálií. Exteriéry   byly věrohodně natočeny v   zámeckém parku v Dobříši, v   Poděbradech, v zahradách v   Praze „U Apolináře“ a v   Ořechovce. Vlastní román   (vydaný v roce 1964)   zpracovává ve zhuštěné a pro   film upravené formě (především   závěr filmu) řadu skutečných   příběhů letců v Anglii, jak   těch veselejších, tak i těch   tragických a tento film je   mimořádnou formou předává   širší divácké veřejnosti.   Přestože byl natočen již v   roce 1968, stále si uchovává   mimořádné kvality a získává   další příznivce. O jeho   kvalitách zde nikdo   nepochybuje, rád bych jen   zdůraznil věrohodné pečlivé   technické zpracování.