Boj o Moskvu

Ruský režisér Jurij Ozerov se proslavil několika válečnými epopejemi (např. Osvobození), vydatně přispěl k „žádoucímu“ pohledu na děje druhé světové války, zcela podřízené požadavkům komunistického režimu. Druhá část velkofilmu Boj o Moskvu zachycuje grandiózní boje o ruské hlavní město, končící – jak známe z dějin – porážkou hitlerovských vojsk. Film samozřejmě ohromuje výpravnými scénami, avšak omezuje se na popisné, proklamativní podání. Ozerov rozděluje pozornost mezi statická jednání generality obou nepřátelských stran a grandiózní bitevní výjevy, z vojevůdců je vyzdvižen maršál Žukov, pozitivně je hodnocen i samotný Stalin.

Zdroj: Československá filmová společnost

Boj o Moskvu - Tajfun, druhý díl epopeje Jurije Ozerova. Zatímco první díl nazvaný Agrese zachycuje události před přepadením SSSR hitlerovskou armádou a dny krátce potom co nacisté vstoupili na území SSSR, jde v tomto díle především o vykreslení útoku německé armády přímo na srdce Sovětského svazu, Moskvu. Tato operace nesla název Tajfun. Film vyniká davovými scénami, je zalidněn skutečnými historickými postavami a dává dobrý obraz událostí bitvy o Moskvu. Vylíčena je zde úporná obrana Rudé armády na přístupových cestách k hlavnímu město, stejně tak jako protiútok provedený pod Žukovovým velením v momentu, kdy se útočná síla nacistických armád vyčerpala. Film je na dobré úrovni jak z hlediska uměleckého, tak historického, příznivci tohoto žánru jej jiste ocení i s odstupem více jak dvaceti let od jeho natočení.

Boj o Moskvu - Agrese je první díl rozsáhlého díla Jurije Ozerova, který ve své režisérské kariéře vytvořil řadu znamenitých válečných filmů v duchu nejlepší ruské tradice; tj. množství válečné techniky, davové scény atd. Boj o Moskvu - Agrese nevybočuje z těchto mantinelů, navíc podává strhujícím dojmem celkem přesný obraz historických událostí začátku Velké vlastenecké války v roce 1941. Ve filmu je i náčrt předchozích událostí, Hitlerova vpádu do Polska a Francie. Podrobně je vylíčen souboj zpravodajských služeb, vysílání informací a dezinformací, v předvečer přepadení SSSR. Herecké obsazení je rovněž na vysoké úrovni, opět svým způsobem "standardní": Stalina hraje Jakov Tripolský, jemuž je tato role již víceméně přisouzena, maršála Žukova Michail Uljanov, rovněž "tradiční" Žukov. Celkové hodnocení tohoto snímku vyznívá kladně, především pro příznivce válečné tematiky a historie.

Film přiblížuje fašistický útok na Polsko, vpád do Francie, bitvu o Anglii, přepadení SSSR v roce 1941 a rovněž dění na "tajné frontě" - případ Sorge, Rudá kapela. Tedy: světové panoráma a všechny politické a válečné peripetie tohoto období až po klíčovou událost prvních let druhé světové války - porážku fašistů u Moskvy. Ve filmu nejsou žádné smyšlené postavy, vystupují tu jen reální lidé s konkrétními životopisy. Partyzánka Zoja Kosmoděmjanská a politický pracovník Vasilij Kločkov, rozvědčík Richard Sorge a generál Ivan Panfilov. Mezi výhradně autentickými postavami najde divák vedle prostých vojáků i významné politické osobnosti, jako byli Stalin nebo Churchill. Angažováno bylo celkem 250 herců a mnohým z nich dali maskéři podobu těchto konkrétních historických postav. Boj o Moskvu je především film o velkém hrdinství sovětských lidí. Nezapomíná se zde ani na hoře a utrpení, které lidem přinesla válka. Život je totiž natolik obdivuhodný ve vytváření okolností a situací, že scenáristům již nazítří nestačí fantazie a představivost k jejich vyslovení.

Dvojdílný válečný velkofilm natočený zčásti v Mostě, jehož k demolici uršená zástavba byla postupně odstřelována při realizaci bitevních scén. V čele českých filmových specialistů, techniků a komparzistů stál Ota Fuka, měl hodnost druhého režiséra a také pořídil český dabing.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu