Boj o Moskvu

Jeden z nejlepší válečných filmů, bez PC,   klonování, a další stávajících vychytávek   fantastické ztvárnění, faktografické   skutečnosti. Oproti americkým filmům, není   potřeba miliony litrů krve, vyhřezlé mozky,   různá bojová umění a další. Dílo   přináší zcela jiné hodnoty. Samozřejmě   nemohlo se dostatečně promítnout, vztahy v   hlavním velení, generálním štábu, kde to   nebyla žádná procházka. Hudebně výborně   podbarveno (skladatelka i symfonický děl, není   u nás vůbec známá).

Dal jsem 9 hvězd, protože ačkoliv je to trošku   naivní co se bojů týče, natočeno je to   naprosto geniálně. Žádné trikově laciné   podání, ale davové ztvárnění před kterým   musí i režisér Vávra smeknout.

Na ničem jsme nešetřili
V jisté fázi ruských dějin nebylo v   sovětském lidu větší hrdosti, než pýcha nad   vítězstvím, ve velké vlastenecké   válce.
Sovětský filmový průmysl tuto hrdost   živil tím, že se prakticky nic jiného, než   válečné filmy netočilo. Dalším   rozhodujícím faktem bylo, že filmaři   dostávali prakticky neomezené rozpočty. Vidíme   tak desítky letadel, stovky tanků, tisíce   komparzistů a spoustu výbuchů a zdemolovaných   budov.
O děj se pak stará již stokrát   omletá historie, kterou si šikovní sovětští   tvůrci vždy dokázali trochu ohnout, podle toho,   jak bylo potřeba.
Faktem ale zůstává, že   drtivá většina sovětských válečných filmů   měla svou kvalitu a je dodnes koukatelná. Boj o   Moskvu je jedním z nich. Pro našince   okořeněná účastí známých českých herců.

Jiá od roku 1940 připravoval Hitler útok proti   Rusku. Řadou kamuflážních akci se podařilo   překvapir Rudou amádu a 22. června zahájilo   150 divizí drtivý útok a Němci rychle   postupovali směrem na Moskvu. I přes jisté   zpomalení postupu se Němci stále více   blížili k Moskvě a Hitler byl odhodlán dobýt   Moskvu na výročí VŘSR. Byla provedena   rozsýhlá evakuace ruského průmyslu na východ,   chystala se rozhodující bitva. Do čela vojsk,   která měla nacistům čelit, byl jmenován   maršál Žukov. Němci se dostali na dohled   Moskvy, ale to bylo vše, čeho dosáhli.   Začíná tak porážka a ústup nacistů, který   se zastavil až v Berlině. Na jedné straně   vidíme hrdinství Rudé armády i obyčejných   ruských lidí, ale i chyby ruského velení,   které stály mnoho lidských životů. Nerozumím   tomu, že veřejnoprávní ČT nedává alespoň v   květnu nějaké ruské (nebo sovětské) filmy a   musíme se dívat na slovenskou televizi, která   to dělá.

Tato sovětská epopej dokazuje, že režisér a   scénárista Jurij Ozerov byl mistr svého oboru.   Aby ne, když čerpal i ze svých vlastních   zážitků. Bohužel komunistická ideologie mu to   všechno zprasila, a podle toho to nakonec taky   vypadá. Překrucování historie bývalo na   denním pořádku. Vždyť nebýt Rudé armády a   hlavně soudruha Stalina, kde by jsme teď byli.   Stalin tu už však tak není vyzdvihován jako   velebůh. Dokonce mu i podřízení opovrhují.   Zákulisí v generálních štábech a   velitelstvích ukazuje jakých taktických chyb se   dopouštělo a jistou nepřehlédnutelnou   najivitu. Masové válečné scény jsou   nesmírně realistické. Prach, hustý kouř,   bláto, výbuchy takové, jaké mají být.   Žádné prskavky, jaké známe z amerických   filmů. Zkrátka, velkolepá výprava, kterou už   dnes, v současných válečných filmech bohužel   neuvidíme. Dal bych plný počet bodů, ale již   zmíněné sprasení snímku komunistickou   ideologií mě nutí dva body ubrat. Ano, jenom   dva, protože jinak toto dílo po technické   stránce považuji za velmi kvalitní.

Těžko hodnotit dnes,dřív jako malej bych dal   10 hvězdiček,dnes 7 a hodně z   nostalgie.Nedávno jsem se díval znovu a je to   prostě film poplatný době a to se vším   všudy.I tak alespoň je to pojato výpravně a   bitevní scény jsou ucházející.

Tento vícedílný film je bezesporu velkým   dílem. Na druhou stranu je na škodu, že svoji   až přehnanou glorifikací až shazuje zásluhy   těch, kteří padli v boji za osvobození Evropy   od fašistického zla.

Když jsem nedávno tento film znovu viděl,   myslel jsem si, že je v programu chyba v   letopočtu, že místo 1985 má být správně   1975, protože v těch letech se s oblibou točily   hrdinské velkofilmy o velké vlastenecké válce.   Ale v titulcích opravdu stojí rok 1985, tedy   rok, kdy už byl u moci Gorbačov a pomalu začala   perestrojka a glasnosť. Vysvětlení je   jednoduché - práce na filmu začaly o rok   dříve, kdy byli naopak sovětští umělci   nejvyššími místy přímo vyzývání, aby se   věnovali tématu války a oslavě hrdinství   SSSR. U moci byl totiž konzervativec Černěnko.   K samotnému filmu: Velkolepě pojaté dílo s   ohromným množstvím komparzu - třeba množství   lidí nasnímaných letecky při kopání zákopů   před Moskvou je ohromující, dnes by se to   nejspíš řešilo počítačovými triky. Němci   jsou vylíčení tradičně jako zlověstné   bestie, i když trocha reality je tu patrná   např. v náznacích rozepří mezi veliteli -   podniknout ještě další útok nebo se zakopat?   I na sovětské straně se aspoň náznakově   objevuje, že ne vše bylo ideální a vzorně   organizované, brutální propaganda typu   padesátých let se tu naštěstí nekoná. Nezdá   se mi tvrzení, že se některé scény točily ve   starém Mostě, v té době už bylo staré město   Most prakticky zlikvidované (bouralo se v   sedmdesátých letech). Film stojí za   shlédnutí, ale bez velkých očekávání   něčeho hlubšího než masových scén a   schématických ukázek sovětského hrdinství.

Další velkolepá válečná epopej režiséra   Jurije Ozerova, která přispěla k   ˇžádoucímu" pohledu na dění ve druhé   světové válce, který je zcela podřízen   komunistickému režimu. Z vojevůdců je   vyzdvižen maršál Žukov a pozitivně je   hodnocen i samotný Stalin. Pomocným režisérem   Ozerova byl Otakar Fuka, který se později   postaral o český dabing. Film a jeho bitevní   scény se z větší části natáčel v   severočeském Mostě, který byl v té době   určen k demolici.

Kdyby nebylo takové množství techniky a   spadlých baráčků (opravdových, ne udělaných   na PC) odstřelených rádoby tankem, či   letadlovou bombou, tak je film nuda. Pořád jen   povídání a ten Stalin! Neni už sice vykreslen   jako ten tatíček co si ví vždy rady, ale ten   kdo tuší kdo Stalin byl, ten to těžko   vydejchá.
1 díl s názvem Agrese se mi líbil   o něco víc. Tajfun je větší patos s menším   množstvím akčních bojových scén. Za zmínku   stojí scéna s Alexandrovci, kteří chtějí   jít zpívat do prvních linií :-))).