Billy Elliot

Drsný "macho" otec /Gary Lewis/ jedenáctiletého Billyho /Jamie Bell/ se rozhodne, aby se synek pochlapil, že ho pošle do kurzů boxu v místním sportovním středisku. Billy se snaží proniknout do tajů tohoto drsného sportu, když se ale vedle v sále roztočí sukénky malých budoucích primabalerin, učarován ladností jejich pohybů, zůstává jako přilepený na místě a hlavou mu víří myšlenky typu "co by tomu řekl jeho otec, co by tomu řekl jeho militantní bratr". Touha je ale silnější než on a tak se domluví s paní Wilkinsonovou /Julie Walters/, která má na starosti baletní potěr, aby ho zařadila mezi dívky. Po krátké době Billy objevil nový svět a bylo jasné, že jeho talent je obrovský a tak na nátlak paní Wilkinsonové zaplatí otec Billymu hodiny na prestižní baletní škole. Neprohloupí..

"Billy Elliot" je oslnivým debutem divadelního režiséra Stephena Daldryho. Jeho film měl na festivalu v Cannes takový úspěch, že diváci aplaudovali vestoje. Nabízí se srovnání s filmem Do naha! Nejde jen o podobnost životních stylů tehdejší doby, jde o podobnost ve vytvoření emocionálního náboje filmu, který je u Billy Elliota mnohem působivější. Příběh o chlapci, který jde za svým snem být novým Nurejevem, je zasazen do velmi dobře vykresleného tatcherovského období 80. let. A Jamie Bell zazářil nejen jako dětská filmová hvězda, ale i jako brilantní tanečník.

Výjimečné talenty to v životě nemají jednoduché a jejich klikaté cesty k sebeprosazení se proto stávají vděčnými náměty filmových scénářů. V pozoruhodné britské novince, která ozdobí závěrečný večer letošního Febiofestu, se konflikt mezi nezáživnou všedností a osvobozujícími doteky múz promítá do osudu jedenáctiletého kluka.
V jednom z prvních záběrů prvotiny režiséra Stephena Daldryho se v dějišti vyprávění - severoanglickém průmyslovém městečku Durham - objeví zlověstné siluety policistů. Ozbrojení muži v přilbách asistují při vleklé hornické stávce, která vyprávění z prvé poloviny 80. let obestírá atmosférou sociálního napětí a existenčního dusna. Z této abnormální situace (ilustrované např. epizodou, v níž Billyho otec rozštípe piáno, aby na Vánoce měli čím topit) vyrůstají povahopisy klíčových postav.
Tou nejvýraznější je - kromě samotného hrdiny - Billyho učitelka baletu paní Wilkinsonová. Julie Waltersová ji zahrála na přesné hraně mezi oběma extrémy: jako odkvétající fešandu se stopami mindráků i jako přímočarou sympaťačku, jež instinktivně rozpozná a podporuje cizí nadání. Neschematicky vyznívá rovněž figura Billyho otce (Gary Lewis), který synovu „holčičí" zálibu zprvu nechápe a odmítá. Nerudný chlapík sužovaný starostmi o rodinu se zajímavě vyvíjí: jedné noci začne synovi fandit a kvůli jeho budoucí kariéře se proti svému svědomí přidá ke stávkokazům. Další důležitou postavou je Billyho starší bratr Tony (Jamie Draven), který se bezhlavě angažuje ve stávce a jehož strach o sourozence soupeří s militantním fanatismem.
Daldryho debut však není v prvé řadě sociálním dramatem o thatcherovské Anglii ani sondou jedné neúplné rodiny poznamenané nedostatkem a smutky z předčasné smrti matky. Obojí tvoří pouze rámec fiktivního svědectví sledujícího Billyho uhranutost „řečí těla", která v jeho očích dominuje nad vším ostatním. Zrod a vývoj kultivovaného tanečního nadání autoři ilustrují v kontrastu s Billyho nechutí k boxu, v němž - stejně jako křehký hrdina - naopak vidí upocené siláctví. Film lze v tomto kontextu vnímat jako metaforu o světě, kde minoritní kultura přežívá na okraji komerční zábavy.
Příběh o nevšedním talentu se dá sledovat í jako netradiční muzikál, který místy (přijímačky na londýnskou školu, při nichž Billy zaujme komisi svou oduševnělostí) připomene Lyneův hit Flashdance. Nabízí se i srovnání s Trierovou kontroverzní novinkou Tanec v temnotách: v obou dílech se taneční výjevy odehrávají v industriálním prostředí, odkud hrdinové unikají do říše osvobozující fantazie. Trierova Selma ale zosobňuje trpitelku, jež okázale bojuje proti nespravedlnosti, zatímco Billy Elliot reprezentuje hravou alternativu vůči všeobjímající banalitě.
Daldryho film nezapře mírnou poplatnost hollywoodským schématům (viz epilog, v němž hrdina coby dospělý baleťák tančí na profesionální scéně Labutí jezero), britskou kinematografii však obohacuje
o mimořádné dílo. Postmoderní „klipovou kulturu" reflektuje zcela opačně než ostentativně protestní díla typu Trainspottingu plná drogových a sexuálních excesů. K nejsilnějším momentům patří ty, v nichž autentické drama přechází do stylizované taneční féerie podmalované dobovou rockovou muzikou. Billy (ve skvělém podání neherce Jamieho Bella objeveného v konkursu!) v nich komunikuje s okolím i sám se sebou bez zrádných slov a matných gest. Zkouší piruety v ošuntělé koupelně i primitivní cvičebně, stepuje mezi špinavými zdmi a u plechových ohrad, a neutěšený svět tak proměňuje v arénu radosti.
JAN FOLL Premiere 2001/2/44

Autor/Zdroj: Foll Jan/Premiere


Billy Elliot
Billy Elliot
Velká Británie-2000;
distribuční list č. 4/01
Arts Council of England, BBC, Studio Canal, Tiger Aspect, WT2, Working Title Films
Distributor: Universal
premiéra 1. února 2001
Scénář: Lee Hall
Režie: Stephen Daldry
Kamera: Brian Tufano
Hudba: Stephen Warbeck
Hraji: Julie Walters, Jamie Bell, Jamie Draven, Gary Lewis, Jean Heywood, Stuart Wells, Mike Elliot, Janine Birkett, Nicola Blackwell a další
Drsný „macho" otec (Gary Lewis) jedenáctiletého Billyho (Jamie Bell) se rozhodne, aby se synek pochlapil, že ho pošle do kurzů boxu v místním sportovním středisku. Billy se snaží proniknout do tajů tohoto drsného sportu, když se ale vedle v sále roztoči sukénky malých budoucích primabalerin, učarován ladností jejich pohybů, zůstává jako přilepený na místě a hlavou mu víří myšlenky typu „co by tomu řekl jeho otec, co by tomu řekl jeho militantní bratr". Touha je ale silnější než on a tak se domluví s paní Wilkinsonovou (Julie Walters), která má na starosti baletní potěr, aby ho zařadila mezi dívky. Po krátké době Billy objevil nový svět a bylo jasné, že jeho talent je obrovský a tak na nátlak paní Wilkinsonové zaplatí otec Billymu hodiny na prestižní baletní škole. Neprohloupí...
„Billy Elliot" je oslnivým debutem divadelního režiséra Stephena Daldryho. Jeho film měl na festivalu v Cannes takový úspěch, že diváci aplaudovali vestoje. Nabízí se srovnání s filmem Do naha! Nejde jen o podobnost životních stylů tehdejší doby, jde o podobnost ve vytvoření emocionálního náboje filmu, který je u Billy Elliota mnohem působivější. Příběh o chlapci, který jde za svým snem být novým Nurejevem, je zasazen do velmi dobře vykresleného tatcherovského období 80. let. A Jamie Bell zazářil nejen jako dětská filmová hvězda, ale i jako brilantní tanečník.
půjčovné 50
doporučená přístupnost: od 12 let
barevný, české titulky,
110 minut
DOLBY D I G ITAL
Žánr: příběh
L 01004
Propagace: A1, B4, rozhlas Internet:
www.Bontonfun.cz
www.billyelliot.com
BONTONFILM a.s.
Aleš Danielis v.r.
BONTON ENTERTAINMENT GROUP

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Zdánlivě tuctové téma chlapce z hornického městečka, který se navzdory prostředí a nevoli okolí rozhodne studovat balet, je pojednáno originálním způsobem. Tvůrci totiž staví na kontrastu drsného dělnického prostředí a zdánlivé odtažitosti baletu.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Zdánlivě tuctové téma chlapce z hornického městečka, který se navzdory prostředí a nevoli okolí rozhodne studovat balet, je pojednáno originálním způsobem. Tvůrci totiž staví na kontrastu drsného dělnického prostředí a zdánlivé odtažitosti baletu. Humorný film je natočen v typicky anglickém stylu moderního sociálního realismu, s důrazem na přesné zachycení dobové atmosféry (děj se odehrává v roce 1984). K brilantní charakterizaci postav napomáhají i vynikající herecké výkony. Ne nadarmo je britské „dobové drama" Billy Elliot srovnáváno s úspěšnou komedií Do naha!
Chudinské a svým způsobem bezútěšné prostředí, které Billyho obklopuje, tu není jen barvitě exotickou (či schematickou) kulisou, plnou prvoplánově zlých (většina) a hodných (ojediněle) postav. (...) Prostředí je dosti realistické na to, aby Byl příběh věrohodný, nesklouzává však nikdy k dusně naturalistickému popisu.
Nejvýstižněji by se dalo asi mluvit o dokonalé rovnováze - mezi smutkem a nadějí, mezi humorem a krutostí, mezi světem dospělých a světem dětí. (I. Hejlíčková, Cinema 2/Ol)
Zázrak vzkříšení ostrovní kinematografie, obdivovaný už několik let, ted' stvrzuje Billy Elliot. (...) Přirozenost, s níž děti vnímají bouřlivé dny dospělých, kreslí režisér Stephen Daldry v jedinečně prostých obrazech.
(M. Spáčilová, Mladá fronta Dnes 3.2. 2001)

Autor/Zdroj: /Kino MAT

Titulní hrdina snímku Billy Elliot je jedenáctiletý chlapec z hornického městečka v severozápadní Anglii. Po smrti maminky žije s otcem, starším bratrem a sklerotickou babičkou. Píše se rok 1984 a v kraji už rok trvá stávka. Městečko je obleženo policií. Billy však tyto okolnosti příliš nevnímá. Je totiž zcela zaujat nečekaným zážitkem. Po boxerském tréninku se náhodou přidal k děvčatům, která měla v tělocvičně hodinu baletu, a zalíbilo se mu to. Učitelka baletu, paní Wilkinsonová, objeví v chlapci skrytý talent a začne ho cvičit. Tim se zcela změní Billyho život. Cesta k vytouženému studiu na Královské baletní škole je však dlouhá a plná drobných úskalí. - Zdánlivě tuctové téma je pojednáno originálním způsobem. Tvůrci staví na kontrastu drsného hornického prostředí a zdánlivé odtažitosti baletu. Pro Billyho otce a bratra je zpočátku nepředstavitelné, že by se chlapec mohl věnovat takové profesi. I Billy je přesvědčen, že všichni "baleťáci " musejí být homosexuálové. A to on na rozdíl od kamaráda Michaela rozhodně není. Jen našel v nezvykle pojatém tanci prostředek sebevyjádření. - Debutující divadelní režisér a několikaletý umělecký ředitel Královského dvorního divadla (Royal Court Theatre) Stephen Daldry natočil film v typicky anglickém stylu moderního sociálního realismu, s důrazem na dobovou atmosféru, na přesnou charakterizaci postav a v neposlední řadě i s typickým humorem. Ne nadarmo bývá jeho snímek srovnáván s překvapivým nedávným hitem Do naha!. I tady se ke zmíněným prvkům pojí také díl vesměs "zdravého" sentimentu, logicky spjatý především s údělem malého chlapce (zbytečnou výjimkou je například snová scéna se zemřelou maminkou). - K úspěchu filmu přispívají značnou měrou vynikající výkony malého Jamieho Bella i zkušených herců Julie Waltersové a Garyho Lewise.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2001/1/3

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Vyměnil boxerské rukavice za taneční střevíce a vzdor všem a všemu začal tančit. Ve špatnou dobu, na špatném místě… zato s odzbrojující vášní.

Vedle červenoknihovních příběhů o lásce, případně mužské varianty téhož - akčního filmu, představují příběhy „o splnění jednoho snu" snad nejvděčnější dramatický materiál. Dokonale v nich totiž funguje onen prvek emocionální zástupnosti, jinak řečeno, jde o příběhy, které by si chtěl prožít jeden každý z nás, jen mít to odhodlání, vytrvalost a štěstí. A v situaci, kdy si na vlastní sny snad už ani nevzpomínáme, natož aby se nám podařilo je uskutečnit, je boj hrdiny za naplnění jeho bytostné touhy právě tím prostorem, kde můžeme popustit uzdu ušlechtile sentimentálním emocím a fandit jako o život. Což nám autoři navíc ještě všemožně ulehčují, neboť se znalostí elementární psychologie činí hrdiny těchto poučně výchovných příběhů vždy lidi nějakým způsobem handicapované - ať už fyzicky či sociálně. Koho by už dojal příběh hezkého, zdravého a bohatého chlapce, toužícího po dráze lékaře, který se přihlásí na studia, absolvuje je a lékařem se skutečně stane? Pravda je, že díky proslulé (zejména americké) nechuti k experimentu a riziku zdegenerovaly podobné příběhy časem až na úroveň prachobyčejného kalkulu a citového ždímání platícího diváka - nicméně, základní předpoklad stále funguje, zvláště, zmocní-li se ho tvůrce, který zná víc než jen příručku „Jak napsat a natočit úspěšný film". Což je právě případ scenáristy Lee Halla, režiséra Stephena Daldryho a jejich filmu Billy Elliot.
Budeš boxovat a bude se ti to ubit
Ale nelíbilo. Jedenáctiletý Billy se svou křehkou kostřičkou a boxerskými rukavicemi po dědečkovi absolvoval každotýdenní lekce se zřejmým nedostatkem nadšení, veden jen vědomím, že těch pět pencí za hodinu jsou pro jeho otce slušné peníze. Píše se totiž rok 1984 a malé městečko na severovýchodě Anglie žije hornickou stávkou, už proto, že větší část práceschopného mužského obyvatelstva si chléb svůj vezdejší dobývá právě v místních dolech. Respektive nedobývá. K stávkujícím patří i Billyho otec, který se po smrti své ženy pokouší zvládnout jak domácnost, tak výchovu obou synů, ale zatímco starší Tony bez problémů naplňuje jeho představu pořádného chlapa, povaha a zájmy mladšího Billyho ho přivádějí do stále hlubších rozpaků... A Billy se přitom tolik snažil. Chtěl být také pořádným chlapem - hrál fotbal, učil se boxovat a tak nějak se smířil s tím, že šachta jednoho dne pohltí i jeho. Ovšem jen do chvíle, kdy v koutě místní tělocvičny, kde pravidelně dostával do nosu, spatřil hejno malých děvčátek v saténových piškotkách, které se pokoušely o první nesmělé piruety. A ať už si jeho otec myslel cokoliv, nebylo to o sexualitě. Billy netoužil po tylové sukýnce, ale po tanci, a tak se nesměle (a marně) pokusil skrýt v houfu pištících holčiček, aby svým neohrabaně vytáhlým končetinám povolil ten pohyb, po němž toužily.
Tancováni je pro holky
Pokračování je zřejmé a bylo by zbytečné se dále rozepisovat o tom, jaké problémy Billyho čekají, kolik překážek bude muset překonat, aby nakonec dosáhl svého. Dosáhne? Ale jistě, v tom ovšem kouzlo filmu netkví. Billyho příběh, na rozdíl od historky o svářečce, snící o dráze tanečnice v prefabrikovaném Flashdance, se totiž odehrává v reálném světě, zabydleném reálnými lidmi. Chudinské a svým způsobem bezútěšné prostředí, které Billyho obklopuje, tu není jen barvitě exotickou (čti schematickou) kulisou, plnou prvoplánově zlých (většina) a hodných (ojediněle) postav. Ve způsobu nakládání s prostředím sociální periferie se Daldryho snímek ostatně v mnohém blíží půvabné Cattaneově komedii Do naha! - je dosti realistické na to, aby byl příběh věrohodný, nesklouzává však nikdy k dusně naturalistickému popisu. Nejvýstižněji by se dalo asi mluvit o dokonalé rovnováze - mezi smutkem a nadějí, mezi humorem a krutostí, mezi světem dospělých a světem dětí. Protože panuje-li v městečku napjatá atmosféra a pocit ohrožení, je to realita rodičů, kterou sice Billy a jeho vrstevníci reflektují, na druhé straně ale přitom žijí realitou svého světa a svých snů. Nejpřesněji tuto paralelní přítomnost charakterizuje scéna, kdy jdou Billy s kamarádkou Debbií po ulici, zabraní do hovoru o tanci a Debbie přitom ťuká bezmyšlenkovitě tužkou do zdí domů, které míjejí, aby v tom automaticky pokračovala i ve chvíli, kdy zeď vystřídají plastové štíty policistů, zahrazující ulici proti stávkujícím horníkům.
Ani postavy dospělých ani překážky, které na Billyho čekají, nemají díky scenáristově inteligenci onu výše zmíněnou schematičnost a chtěnost. Vždy se jedná o typy a situace, které přímo vyrůstají z charakteru a prostředí městečka a jeho problémů - otcův odpor proti synkově volbě je logickým projevem jeho představ o světě a neschopnosti se od nich oprostit, Billyho učitelka tance, paní Wilkínsonová, není onou klasickou hodnou vílou, ale umanutou ženskou, která se pokouší naplnit v Billym své ztracené sny spod.
Je samozřejmé, že vývoj jednotlivých postav (zejména otce), jež směřují k prozření a podpoře chlapcova nepochopitelného snu, není vždy prost patetických gest, ale autorům budiž řečeno ke cti, že i v tomto ohledu bezpečně ctili míru.
Patos je ostatně nezbytnou součástí každého podobného příběhu a není na něm nic špatného, pokud není provázen laciným sentimentem, ale naopak vyvážen (jako v tomto případě) humorem.
Debutanti a veteráni
Je evidentní, že úspěch filmu zcela závisel na kvalitách představitele malého Billyho, a když uvážíme, jaké požadavky na něj byly kladeny, není divu, že producent Jon Finn pokládal tuto roli za takřka neobsaditelnou. Konkurzy prošlo na dva tisíce chlapců, než se objevil jeden, který uměl hrát, tančit, mluvil tím pravým severoanglickým přízvukem, byl ve správném věku a navíc byl sympatický. Jmenoval se Jamie Bell, a kdyby se ještě dneska udělovaly dětské Oscary, už by si mohl začít leštit poličku. Jeho Billy je věru brilantní a daleko za ním nezaostávají ani ostatní - především Gary Lewis (Jmenuji se Joe) v roli otce, podsaditého umíněného chlapa, jehož nevelké životní obzory jsou provázeny přesvědčivou dávkou odpovědnosti a citu a především neokázalé lidské důstojnosti. Jeho přirozenou protihráčkou je Julie Waltersová coby náruživá kuřačka a učitelka tance paní Wilkinsonová, za jejíž nesentimentální věcností je skryto zklamání ženy i tanečnice, která žene Billyho k úspěchu někdy i proti jeho vůli. Galerii postaviček ještě doplňuje Jean Heywoodová coby roztomilá, napůl dementní babička a Stuart Wells v roli Billyho homo(anebo spíše trans)sexuálního kamaráda Michaela.
Stejná kombinace (tedy debutant a veteráni), která tak dobře funguje v hereckém obsazení, se uplatnila i na vrcholu tvůrčího štábu. Stephen Daldry, jinak renomovaný divadelní režisér, tímto filmem debutoval, přičemž mu záda jistil kameraman Brian Tufano, podepsaný už např. pod Mělkým hrobem či Trainspottingem. Dílem spojení vize prvního a zkušenosti druhého je tak sugestivní, místy až klaustrofobická atmosféra uzavřené hornické komunity, jež kopíruje bezvýchodnost nadějí nejen Billyho, ale i jeho blízkých. Nebe a neomezený prostor si tvůrci schovali až do chvíle, kdy Billy poprvé opustí svůj malý svět, aby se rozletěl k budoucnosti a svobodě. Aby si splnil svůj sen.
Iva Hejlíčková Cinema 2001/2/42
P.S. Ano, plakala jsem.

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema