Bez doteku [2k digital]

Ty dialogy...
Jako mě Ondřej Malý málem   stáhnul s sebou pod hladinu v   Poutech, tak i tady se na mě   nepěkně vyřádil. A nebylo   to nějak nevinně, bez doteku   – naopak mi svou zkušenou   prackou hrábnul přímo do   rozkroku. Ale ty ostatní   dialogy ve filmu, to fakt   bolelo... A to jsem (i když   to jindy nedělám) před tím   narychlo zhltl pár recenzí,   takže už jsem na to šel s   odhodláním dialogy moc   neřešit. Dát to bez téhle   průpravy, normálně bych z   toho po dvaceti minutách   odešel. Film poskládaný z   působivých klipů,   secvaknutých k sobě   kancelářskými svorkami   hrozných pindů, to   bůhvíjaký zážitek opravdu   nezaručuje. O nějakém   dojení citů ani nemluvě.   Ale už jen kvůli tomu   bordelpapá, jakého si s   gustem střihnul Ondřej   Malý, to přece jen stojí za   vidění. Jsem kvůli tomu   poživačnýmu panchartovi   málem zase začal kouřit...   Křivák jeden božskej!

Zcela mimořádně souhlasím   v některých věcech s panem   Bartoškem. Zásadní slabinou   filmu je nesrozumitelný   scénář, zatěžkaný navíc   mimořádně kostrbatými a   pseudofilozofujícími   monology či dialogy. Tohle   by byl skvělý film, nebýt   těch naprosto zbytečných   kliček. Mělo to být podáno   jako jednolitý celek. Takto   jsem se v ději občas na   chvíli ztratil. Je to velká   škoda, protože   zpracovávaná látka měla   rozhodně navíc.