Bazén

Romy Schneiderová bude už   napořád krásná ikona,   která filmovým divákům moc   schází.Bazén je pro mne   vzpomínka na její vztah s   Alainem Delonem a nejen to.   První polovina filmu   prochází letní romantikou,   která se změní v těžko   pochopitelné drama a charisma   Jeana - Paula přejde do   podoby bídáka. Pohodová   atmosféra, přátelství a   dovolená plná lásky je v   nenávratnu a ze všeho   zůstane jenom hořká slina   na jazyku - i pro diváky.

Film Bazén, s Romy a Alainem   jsem si nemohl nechat ujít,   ale také proto, že oba   patřili k mým oblíbeným   hercům a šlo o krásný   pár. Alain Delon patří k   nevypočítavým lidem, který   v životě dělal věci,   které smrtelníci nemohou ani   vydýchat. Asi by se s ním   nedalo sedět v hospodě a   popíjet pivo, mluvím o   60-70. letech, jde o sobce,   jednoho syna zavrhne a další   děti, splodí po padesátce,   aby měl možná někoho, kdo   mu pomůže dojít na záchod.   Romy, to je úplně jiné   kafe, nádherná baba, za   kterou by se i tramvaj   ohlídla. Pěkné filmy a   smutný osud, měla smůlu na   hloupé parazity, ale   nadšení diváci na ní   nezapomenou. Bazén nepatří   úplně ke špicím, jde o   psychologické drama, kde   Delon hraje roli hnusáka, ale   on to nehrál, to bylo v něm.   Příběh z filmu se promítl   i do jejich osobního života,   Romy nám již neřekne, co se   mezi dvěma hrdličkami stalo   a Delon ten to nikdy   nepoví...

skvělé krimidrama plné letní pohody
Bazén je obrazem skvělé   režisérské práce, kdy je   celý film v postatě plný   nudy, letního nicnedělání,   pohledů na nádherný dům a   krásný bazén s azurově   modrou vodou a přesto na něm   při zpětném pohledu   nenajdete hluché místo a   nudnou část. Už jen jméno   režiséra a tváře dvou   největších hvězd   francouzského filmu té doby   vás musí přinejmenším   zaujmout. K zaujetí by měly   přispět i erotické scény   oživující ospalou   atmosféru, i když je jasné,   že tak jak byly natočeny v   roce 1969, by už asi   dnešním mladým divákům,   zvyklým na zcela jiné   sexuální scény, moc   adrenalinu v krvi   nepřivodily. V době svého   vzniku byl však film hodně   diskutován a měl své   obdivovatele i kritiky. Já   ale prostě tento typ filmů   miluji a považuji je za   vrchol filmařského umění s   velkým U. Dnes už by byl   označen jako thriller, ale   tehdy naštěstí toto   bezpohlavní a   všezaštiťující slovo   nikdo neznal, a proto to bylo   „obyčejné“ krimidrama.   Nejvíc ze všeho to však   byla skvělá psychologická   studie a rozpitvání vztahů   těch pár postav, kolem   kterých se celý příběh   točí. Vím, že jej ocení   jen starší diváci, těm   mladým v něm bude chybět   akce a přejdou jej bez   povšimnutí. To je daň   zaplacená za ubíhající   roky. Přesto doporučuji.