Bazén

Romy Schneiderová bude už napořád krásná   ikona, která filmovým divákům moc   schází.Bazén je pro mne vzpomínka na její   vztah s Alainem Delonem a nejen to. První   polovina filmu prochází letní romantikou,   která se změní v těžko pochopitelné drama a   charisma Jeana - Paula přejde do podoby bídáka.   Pohodová atmosféra, přátelství a dovolená   plná lásky je v nenávratnu a ze všeho zůstane   jenom hořká slina na jazyku - i pro diváky.

Film Bazén, s Romy a Alainem jsem si nemohl   nechat ujít, ale také proto, že oba patřili k   mým oblíbeným hercům a šlo o krásný pár.   Alain Delon patří k nevypočítavým lidem,   který v životě dělal věci, které smrtelníci   nemohou ani vydýchat. Asi by se s ním nedalo   sedět v hospodě a popíjet pivo, mluvím o   60-70. letech, jde o sobce, jednoho syna zavrhne a   další děti, splodí po padesátce, aby měl   možná někoho, kdo mu pomůže dojít na   záchod. Romy, to je úplně jiné kafe,   nádherná baba, za kterou by se i tramvaj   ohlídla. Pěkné filmy a smutný osud, měla   smůlu na hloupé parazity, ale nadšení diváci   na ní nezapomenou. Bazén nepatří úplně ke   špicím, jde o psychologické drama, kde Delon   hraje roli hnusáka, ale on to nehrál, to bylo v   něm. Příběh z filmu se promítl i do jejich   osobního života, Romy nám již neřekne, co se   mezi dvěma hrdličkami stalo a Delon ten to nikdy   nepoví...

skvělé krimidrama plné letní pohody
Bazén je obrazem skvělé režisérské práce,   kdy je celý film v postatě plný nudy, letního   nicnedělání, pohledů na nádherný dům a   krásný bazén s azurově modrou vodou a přesto   na něm při zpětném pohledu nenajdete hluché   místo a nudnou část. Už jen jméno režiséra   a tváře dvou největších hvězd francouzského   filmu té doby vás musí přinejmenším   zaujmout. K zaujetí by měly přispět i   erotické scény oživující ospalou atmosféru,   i když je jasné, že tak jak byly natočeny v   roce 1969, by už asi dnešním mladým divákům,   zvyklým na zcela jiné sexuální scény, moc   adrenalinu v krvi nepřivodily. V době svého   vzniku byl však film hodně diskutován a měl   své obdivovatele i kritiky. Já ale prostě tento   typ filmů miluji a považuji je za vrchol   filmařského umění s velkým U. Dnes už by byl   označen jako thriller, ale tehdy naštěstí toto   bezpohlavní a všezaštiťující slovo nikdo   neznal, a proto to bylo „obyčejné“   krimidrama. Nejvíc ze všeho to však byla   skvělá psychologická studie a rozpitvání   vztahů těch pár postav, kolem kterých se celý   příběh točí. Vím, že jej ocení jen   starší diváci, těm mladým v něm bude chybět   akce a přejdou jej bez povšimnutí. To je daň   zaplacená za ubíhající roky. Přesto   doporučuji.