Komentáře k filmu Balada o Narajamě
Počet komentářů k filmu: 3
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 31.3.2010
Základní záměr, ukázat, že se chování člověka pranic neliší od chování zvířat, ač si spousta lidí myslí opak, byl splněn, a to především, i pro ty méně chápavé, střídáním záběrů z živočišné říše a záběrů ze života vesničanů, jejichž propojení je zřejmé především zobrazenou činností. V přírodě je základním smyslem existence přežití a zajištění pokračování rodu, i lidé žijící v chudé horské vesnici jsou nuceni vlivem prostředí přijmout tyto principy. V jejich životě nemá místo humanismus ani soucit, a pokud se objeví, pragmatismus zvítězí. Na film se dá pohlížet částečně i jako na dokument zachycující život vesnice v průběhu čtyř ročních období. Samotné odnášení starých lidí, po dovršení 70-ti let, na posvátnou horu aby zde zemřeli, je kruté jen zdánlivě. Vše se podřizuje nedostatku potravy, ne z krutosti, či z nedostatku soucitu. Nevidím v principu žádný podstatný rozdíl mezi tímto konáním (zde je alespoň více než pádný argument) a počínáním některých jedinců v současné blahobytné době, kteří odkládají svoje „staré a nepotřebné“ do různých ústavů a zařízení, z důvodu vlastního přežití to rozhodně nedělají. Ani bych se příliš nedivil, kdyby některé pravicové strany zakomponovaly tento zvyk, v rámci důchodové reformy, do svého volebního programu.
Film vznikl na základě dvou románů Shichiro Fukazawy. Prvním z nich je „Lidé z Tohoku“ (poprvé zfilmován v roce 1957 režisérem Konem Ichikawou) pojednává o vztahu vesnického „smraďocha“ a vdovy, druhým pak „Balada o Narajamě“(poprvé zfilmován v roce 1958 režisérem Keinosukem Kinoshitou) v němž je hlavní postavou stará Orin, chystající se na splnění starého zvyku, dobrovolně ukončit svůj život a přenechat místo dalším generacím.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 3.8.2010
Ztelesnene zvireci pudy v lidskem tele. Cely film je takto toceny. Ten samy kolobeh clovek. Narození, detstvi, dospivani, dospelost, prace, prace, prace, odnesení starych lidi na horu, aby tam zemreli. Stale dokola se opakujici kolobeh zivota se stejnou pravidelsnosti, s kterou se stridaji i rocni obdobi. Kdyby toto tema bylo natoce v Evrope nebo Americe nezikalo by to tu tizenou atmosferu jako v Japonsku.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 7.10.2010
V zásadě klasická asiatská drsárna, v níž se poetické záběry přírody střídají s brutalitou a zemitým humorem (střídání záběrů na kopulující zvířátka a lidi považuji za opravdu dost polopatické). Takový japonský rok na vsi, jímž nás provází stárnoucí Orin, které už brzy bude sedmdesát a tím pádem ji čeká cesta na Narajamu, kde bude odložena a ponechána svému osudu. Její nejstarší syn se zdráhá, matka mu přijde ještě silná, je prostě taková měkkosrdcatá povaha. Na pozadí přírodních proměn :) sledujeme, co všechno musí stihnout zařídit. Jak to dopadne a proč sníh znamená štěstí se dovíte. Okamžiky, kdy se syn plazí s matkou cestou necestou a kdy ženu, již jste předtím litovali, začínáte nenávidět, byly silné a obecné sdělné. Jinak jsem si opět potvrdila, že japonské a korejské filmy se svojí poetikou nejsou nic pro mě – to je samozřejmě otázka vkusu. Mentalita spojující křehké básně o lupeni na vodě a kvedlání mečem v útrobách mi zkrátka nevyhovuje. To není odsudek filmu a kultury, kterou zobrazuje, jen mi to prostě (podobně jako koprová omáčka) nechutná.
Poznámka: Komentáře jsou řazeny podle počtu dosažených bodů jednotlivých členů, kteří je psali. To znamená, že čím více bodů má člen, tím je jeho komentář výše.