V prologu jsou uvedena základní data ze života Boženy Němcové.
Ludmila Innemannová u hrobu Boženy Němcové. Pochvalné citáty o Babičce od
Karla Havlíčka Borovského, Ladislava Riegra,
Františka Palackého a
Aloise Jiráska. Sousoší babičky s dětmi v sochařském ateliéru Otto Gutfreunda.
Babička v Ratibořicích vychovává děti. Na cestě k rodině myslivce Beyera potkávají kněžnu, která je zve na zámek, a pomatenou Viktorku. V hájovně vyslechnou Viktorčin příběh nešťastné lásky k černému myslivci. Druhý den jde babička s dětmi na zámek. Zde vzpomíná na své setkání s císařem Josefem II. Při odchodu zve kněžnu na oplátku na Staré bělidlo. Babičku si vesničané velice oblíbili a svěřují se jí se všemi starostmi. Mezi nimi také dcera hostinského Kristla, která se trápí, protože jejího milého odvedli na vojnu. Jednou se strhne velká bouřka a druhý den najde myslivec Beyer Viktorku v lese zabitou bleskem. Viktorčiným pohřbem film končí.
Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.
Thea (vl. jménem Tereza) ČERVINKOVÁ založila v roce 1921 Filmový ústav, který spíše než co jiného byl filmovou výrobnou. Vzniklo zde několik snímků - většinou podle předloh, které vycházely z klasické české literatury - nejznámější z nich byla právě
Babička (1921). Představitelka titulní role herečka a operní pěvkyně
Ludmila Innemannová hrála na počátku 20. let role matek a babiček. V tomto filmu spolu poprvé hráli dlouholetí životní patrneři
František a
Milada Smolíkovi.
Zdroj: Březina Václav/noticka
