Ať žije paní!

Italský filmový tvůrce E-manno Olmi je z rodu osobností, které kráčejí osaměle, tvrdohlavě a přitom neokázale »cestičkami nevyšlapanými«, aby po uskutečnění svých záměrů nakonec překvapovaly, udivovaly ... Poněkud v »pozadí« řady zvučných jmen představitelů domácí kinematografie (Fellini, Antonioni, Visconti, Bertolucci, Scola, Zeffirelli či bratři Tavianové) stojí tento významný filmař nejspíše proto, že v jeho rozsáhlé 'filmografii převládá krátkometrážní tvorba mnohonásobně nad 'díly hranými. K svému debutu v hraném filmu, nazvanému Čas se zastavil, SB Olmi dostal v roce 1959 už jako zkušený tvůrce více než třiceti dokumentů. A dlouhé přestávky mezi dalšími celovečerními filmy — Místo, Snoubenci, Sapéři, Strom na dřeváky, Ať žije paní!, Legenda o svatém pijanovi (většinou oceněnými domácí, i zahraniční kritikou) — naplnil opět prací na televizních nebo filmových dokumentech.
V souvislosti s tvorbou Olmiho se přitom oprávněně vnucuje dříve často používaný termín »autorský film«, který je — jak se zdá — v jeho filmech zcela naplněn: Bývá scenáristou a režisérem, při natáčení často vede filmovou kameru a sám se podílí také na střihu.
Film Ať žije paní! natočil Er-manno Olmi v roce 1987 podle vlastního námětu a rovněž tentokrát stačil sám »obstarat« více filmařských profesí (scénář, kamera, střih, režie). Příběh, jejž divákům nabízí, je zdánlivě bez děje či konfliktu, jak jsme na něj většinou navyklí. Do rozlehlého středověkého hradu přeměněného v exkluzivní hotel přichází šest vybraných žáků hotelové školy, jejichž úkolem je pomáhat při přípravě, průběhu a závěru jediného přepychového banketu. Z pohledu těchto postav, obzvláště očima nesmělého a nejistého chlapce Libenzia sledujeme místy až panoptikální chování hostů z nejvyšších společenských kruhů .. . Zároveň nám tvůrce filmu předkládá pozoruhodné zachycení profesionální stránky věci — totiž celou dlouhou přípravu tabule, jídel a chování obsluhujícího personálu v průběhu večera. Film Olmi-ho rozhodně není jednoduchým diváckým »soustem«; v příběhu, který je především sarkastickým podobenstvím, zůstává záměrně mnoho nedořečeného, utajeného a otevírá se velký prostor pro fantazii a domýšlení. O hodnotách snímku svědčí i to, že na 44. MFF v Benátkách v roce 1987 získal Stříbrného Iva. Ještě dodejme, že Jeho tvůrce se právě v těchto dnech dožívá šedesáti let (narodil se 24.7.1931). Film Ať žije paní! uvádíme v původním znění s českými titulky.
Lk Televize 1991/28/8,

Autor/Zdroj: /Česká televize

Významný italský režisér Ermanno Olmi natočil svůj další autorský film Ať žije paní! po pětileté odmlce způsobené velmi těžkou chorobou. Z pohledu šesti žáků hotelové školy, působících jako pomocní číšníci při velké hostině v exkluzivním hotelu v renovovaném středověkém hradu, líčí přípravy, průběh a závěr přepychového banketu. V poloze sarkastického podobenství zachycuje chování hostů z nejvyšších společenských kruhů a zároveň se zaujatým pochopením a s důkladnou pečlivostí sleduje profesionální stránku věci (přípravu tabule i jídel, jednání číšníků i ostatního personálu v různých okamžicích apod.). V průběhu večera a noci se z množství lidí vydělují jednotlivě figury, jimž kamera věnuje větší pozornost. Aby se vyprávění netříštilo v nepřehlednou mozaiku, staví Olmi do čela svých postav jednoho z žáků, nesmělého a nejistého Libenzia. Chlapec je zaskočen neznámým světem všude kolem sebe vidí tajuplné příznaky. Právě ty vytvářejí dramatické napětí jinak pozvolného uplývání příběhu, v němž, je mnoho nedořečeného. Tak např. je zřejmé, že slavnostní večeře je zároveň jakýmsi výročním zasedáním mamutího bohatého podniku, a1e nic konkrétního se o něm nedovíme. Tvůrce neustále otevírá prostor pro divákovu fantazii a znásobuje tím efekt brilantně zpracovaného originálního námětu.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled