Oui, šéfe! [DCP]

Vtipné a roztomilé
Osobně bych se nebál   označit tuto komedii jako   důstojného následovníka   klasické francouzské   komedie.

Pro deštivé odpoledne ideální
Taková klasika. Na toto téma   se dá točit vagón filmů a   pokud se k tomu sejde rozumný   režisér, slušný scénář   a perfektní Jean Reno, je to   přece jen záruka určité   kvality, kterou nemůže   naštěstí zcela srazit ani   to, že se jedná o stále se   dokola opakující a značně   dopředu odhadnutelné klišé   v ději. Za mě celkem   povedená komedie pro klidné   odpoledne, kdy třeba počasí   nedovolí lepší program s   nadprůměrným výkonem obou   herců v hlavních rolích.

sice predvidatelne od zacatku   do konce, ovsem svizne a   clovek se nenudi. pokud navic   mate radi vareni, je nutnosti   shlednout.

subjektivní
velice pěkná lehčí   komedie, námět není zas tak   originální ale dobře se na   to kouká :-) i herecké   výkony jsou výborné

Filmové dílko pro zábavu a   zčásti i poučení. V oboru   filmových komedií z   francouzské produkce jistě   snese přísnější   měřítko. Zřejmě se   tenhle ,,guláš"   nemusí líbit každému, ale   díky pořádně propečené   komedii jsem prožil v   deštivém odpoledni pocit,   že jde o kvalitní komedii,   když mne na takřka osmdesát   minut vytrhla ze zpráv o   povodňových a politických   katastrofách.

Nejzajímavější na této   komedii je to, že je o   žrádle. Na talíři toho   vždy bylo nandáno velice   málo, ale také vždy to   vypadalo pěkně. Francie má   také pověst země, kde je   gurmánství dosti   rozšířené.
Svižný   film, rychlé dialogy. Možná   by bylo lepší jej vidět   nadabovanýho, aby se český   divák lépe soustředil na to   co se vaří, než na titulky.   Jean Reno je v zajímavé roli   šéfkuchaře. Žádný   akční hrdina, ale   respektovaná osobnost, které   se nikdo neodváží oponovat.   Tedy až na jednoho člověka.  
Pokud jde o   komediální žánr, tak   přeci jenom Francouzi   produkují lepší filmy.

Lord of the kitcheners
Neslané, nemastné. Tak by se   dalo charakterizovat dietní   jídlo v závodce. Na rozdíl   od porcí servírovaných v   leckteré putyce, pořádně   solených a pepřených aby se   přebila „vůně“ poněkud   přespříliš zamřelého   masa.
Ale už dost,   nejsme tady kvůli traktátu o   úrovni veřejného   stravování, nýbrž proto,   abychom se podělili o mé   dojmy z filmečku. Tak mé   dojmy jsou, že filmeček byl   natočen, aby nám ukázal   něco ze života   šéfkuchařů a jejich   pomocníčků. To se docela   povedlo, mnohdy nám až sliny   cintají, ba docela se   podíváme i do nóbl   restaurací, kam bych se   normálně bál i jen   nakouknout, hrozíce se roty   vypulírovaných číšníků   a pětimístných cifer na   účtence.
Jenže aby   taky o něco šlo, aby se   divák po pár minutách   nezačal nudit, podstrčil   scenárista k lákavě   prostřenému stolu ještě i   příběh. Příběh bohužel   naivní a plný klišé. No,   kdybychom brali scénář jako   slohové cvičení školáka,   bylo by to skoro na výbornou.   Ve filmu už ovšem banální,   tisíckrát ohraná zápletka   zaujme málokoho. Snad ještě   tak toho školáka.
A   co že to celé má   společného s Pánem   Prstenů, kterého nadpis   navozuje? Inu, i tady jde,   kromě čmuchtění, o jeden   prsten...