13. komnata [TV cyklus]

Jaroslav Hutka je legenda českého folku. Jeho návrat z nuceného exilu v roce 1989 byl symbolem změn v tehdejším Československu – píseň Stůj, břízo zelená si s ním zazpívala celá Letenská pláň.

Dnes žije v Praze, píše a má koncerty po celé zemi. Ani nemusí říkat, že je šťastný, je to na něm vidět. Nosí v sobě ale hodně traumatickou 13. komnatu – zážitek jedenáctiletého nuceného exilu. Hutka je jedním z mála navrátilců, který toto téma poctivě zkoumá. Do exilu se dostal proto, že i po sovětské okupaci zůstal vnitřně svobodný a podepsal Chartu 77. Teprve když byl „tam“, zjistil, že udělal nenapravitelný omyl a nebylo cesty zpátky. Průvodkyně pořadu Tereza Brdečková mluví o exilu i se spisovatelem Ivanem Klímou, Václavem Havlem, písničkářem Vlastou Třešňákem, podnikatelem Stanislavem Kohoutkem i s Hutkovou druhou ženou Kateřinou, kterou potkal až v emigraci. Zdá se to dávno, ale pocit že udělal chybu, v Jaroslavu Hutkovi přetrvává. Žít v cizině dobrovolně je něco jiného, než když se člověk nemůže vrátit.

Česká televize

Jaroslav Hutka je českou legendou o svobodě. Jeho návrat z exilu v roce 89 byl symbolem změn v tehdejším Československu a píseň Stůj, břízo zelená si s ním zpívala celá Letenská pláň.

Dnes žije Jaroslav Hutka v Praze s báječnou rodinou a psem, píše, a hraje někdy i patnáctkrát do měsíce všude po Čechách. Ani nemusí prohlašovat, že je šťastný, je to na něm vidět. Nosí však v sobě jednu z nejtemnějších třináctých komnat vůbec: zážitek jedenáctiletého exilu. Trauma exilu žije dál ve velké části české populace a odumřelo jen v těch, kterým je dnes pod třicet. Všichni ostatní se možná někdy v životě ptali sami sebe: Mám zůstat nebo odejít? Stejně se rozhodovala i publicistka a spisovatelka Tereza Brdečková, která nás na cestě do Hutkovy třinácté komnaty provází. Hutka je jeden z mála navrátilců, který tohle téma poctivě zkoumá a je ochoten se o své postřehy podělit i s námi, kteří jsme zůstali. Má potřebu tohle téma sdílet, a tím ho vysvětlit i sám sobě. Jakoby se od něj chtěl osvobodit, protože se mu to dodnes úplně nepodařilo.

Hutka se do exilu dostal, protože byl legendou, protože zůstal vnitřně svobodný i po sovětské okupaci a protože podepsal Chartu 77. A také proto, že miloval svou ženu. Teprve když byl "tam", poznal, že se rozhodl špatně. "Dnes je to pro mě pozitivní zážitek a nejcennější životní zkušenost. Ale jen proto, že to skončilo," říká Hutka. "Ale úplně za sebou to nemám." O tom, co emigrace znamenala, mluví Tereza Brdečková nejen s Jaroslavem, ale také s jeho přáteli, kteří podobný životní krok ve své době sdíleli či zvažovali- ať už vstoupili či zůstali za dveřmi. Se spisovatelem Ivanem Klímou, písničkářem Vlastou Třešňákem, s podnikatelem panem Kohoutkem (který má pro Hutkův život skoro magický význam). S Hutkovou druhou ženou Kateřinou, s kterou se seznámil v emigraci. A také s Václavem Havlem, kterého státní bezpečnost nutila k vystěhování pod hrozbou, že jinak ohrozí své blízké.

Zdá se to dávno, bylo to v minulém století. Ale trvá to dál. Protože jedna věc je žit v cizině dobrovolně a druhá věc je, když se člověk nemůže vrátit domů - ať už kamkoliv. Není exulanta, který by neměl tohle stigma. Ale ten, kdo exil nezažil, to nikdy nepochopí. Exil je to jedna z nejpodivnějších třináctých komnat vůbec. Je temná i tehdy, když je zalitá světlem a plná drahého kamení.

A ať chceme nebo ne, příběh exilu je příběhem celé české společnosti.

Česká televize