Panna a netvor (1978)

Nádherná Zdena   Studénková (*1954) a   jedinečný Vlastimil Harapes   (*1948) v pohádkové symfonii   Juraje Herze (*1934) Panna a   netvor. Tak lze stručně   shrnout mé hodnocení   pohádky či hororu a dramatu   z roku 1978, který   jedinečně doplňuje podkres   Petra Hapky (*1944).

Herzova Panna a   netvor je jedinečným   důkazem, že kvalitní   pohádkové drama lze   vytvořit bez zbytečných   počítačových efektů,   pouze dokonalou řemeslnou   filmařskou prací doplněnou   excelentní výtvarnou   stránkou filmu. Zpracování   Hrubínova a Hofmanova   námětu tak zcela pokořuje   aktuální „blockbustery“   i tolik oblíbené fantasy   filmy. Bohužel zůstává na   kraji zájmů mediálních   společností, které raději   uvádějí sociální nebo   socialistické pohádkové   utopie, které k mému údivu   divák jednoduše   nepřepne.
Námět k   filmu Juraje Herze poskytnul   český básník, dramatik i   prozaik, pražský rodák, ale   posázavský obyvatel   František Hrubín (1910-1971)   a dopracoval je spisovatel a   scénárista Ota Hofman   (1928-1989). Jelikož Hrubín   vynikal i coby překladatel z   francouzštiny, neunikla mu   ani původní francouzská   pohádka s prvky hororu   (další důkaz toho, že   pohádky opravdu nejsou jen   pro děti) La belle et la   bête. Jen původní zvíře   (lva) bylo nahrazeno   ptákem.
Začněme tedy   dějem. Ten zcela naplňuje   principy pohádky, ať se už   jedná o magická čísla   (tři sestry), nadpřirozené   postavy i jevy či neurčitost   místa a času. Najdeme v něm   prvky shodné s learovskými   motivy, pohádkou Sůl nad   zlato, Popelka a s jinými   díly. Dějová linie pohádky   je prostá. Hodná dcera   (povahou podobná Popelce)   zachrání svého otce   (Václav Voska – 1918-1982)   před jistou smrtí, a přitom   nezanevře na své dvě   marnotratné sestry (Jana   Brejchová - *1940, Zuzana   Kocúriková - *1948),   zamiluje se do netvora a   dokáže, že láska není   pouze záležitostí vizáže,   nýbrž intuice a citu.
Bez použití nějakých   zvláštních počítačových   efektů se Herzovi podařilo   ve filmu stupňovat napětí a   strach, který vyústí ve   šťastný konec. Dokonalé   masky i skvělé (chce se mi   říci bezchybné) herecké   výkony, nemluvě i o skvělé   hudbě Petra Hapky jen   podpoří zážitek, který si   divák odnáší.
Od   úvodní scény až po klimax   a velkolepé finále děje se   ani dnešní divák nenudí.