Alice ve městech

Takové filmy mají schopnost vypovědět něco   důležitého o své době a jejích lidech a   přitom si uchovat nadčasovost. Wenders tady   popisuje vcelku jednoduchý koljovský příběh,   ale pod ním je spousta nevyřčeného o   atmosféře a pocitech v Evropě na začátku 70.   let. Odcizení, únava z konzumní prosperity,   hledání kořenů. Takhle řečeno je to klišé,   ale s tou nevtíravou poetikou, sa jakou Wenders   vypráví, se to dostává pod kůži. Skvělý je   výkon hlavní dětské herečky.

Nezávisle na tom, že tento film poběží   příští týden v televizi, jsem dnes po něm   sáhl ve své filmotéce. Je to film považovaný   jako nejlepší film, nebo jeden z nejlepších   filmů, produkce NSR sedmdesátých let. Sám za   sebe mohu potvrdit, že asi na tom něco bude.   Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem z   německé produkce doposud měl možnost vidět.  
Je to drama, road movie, částečně   depresivně působící, ale na druhou stranu i   úsměvně působící příběh. Prvním hlavním   hrdinou je německý novinář Phil Winter, který   působí v USA, ale nedaří se mu tam. Není   schopen napsat žádný příběh. Zabývá se   focením a osobním přítelem je mu moderní   Polaroid. Je nucen se vrátit domů do Německa.   Jenže na celém území stávkují letečtí   dispečeři, a tak návrat domů není snadný. U   obslužného pultíku na letišti se snaží   najít řešení. Vedle něj podobný problém   řeší mladá matka s devítiletou dcerou Alicí.   Právě Alice je druhým/druhou hlavním/hlavní   hrdinou/hrdinkou příběhu. řešením je to, že   si koupí letenku do Amsterodamu, a tam odtud se   dostanou do Německa. Jenže nstane ta situace,   že matka Alici přenechává neznámému muži a   opouští ji, aby dořešila některé vé osobní   záležitosti. A tak je Phil nucen se o Alici   postarat. Začíná road movie po Holandsku a   Německu. Phila napadne, že by Alici mohl zavést   k její babičce. Jenže devítiletá dívenka si   nemůže vzpomenout na to, jak se její babička   jmenuje a ve kterém bydlí městě. Phil má   zlaté srdce. Přeci jenom ALici nechce nechat   napospas vlastnímu osudu či úřadům. Režisér   Wim Wenders nás seznamuje se životem v NSR   sedmdesátých let.

Film nemá zrovna závratné tempo, ani příběh   není bůhvíjaký, ale Wenders umí vyprávět   obrazem, zaujmout atmosférou a nadchnout   černobílou kamerou. Co se týká myšlenkového   obsahu/přesahu, pokud divák zároveň s   promítačkou/přehrávačem nezapne vlastní   hlavu, dívá se zbytečně.