Marie-Héléne Breillat

Francouzská herečka Marie-Hélene Breillat zaujala několika velkými rolemi ve filmech sedmdesátých let 20. století, pak ale zcela zmizela z očí veřejnosti a náhlý konec její kariéry není dodnes uspokojivě vysvětlen. Narodila se na jihu Francie ve městě Talence, které je dnes předměstím Bordeaux, její otec Marcel Breillat byl lékařem. Spolu s mladší sestrou Catherine Breillat (*1948) jevila od dětství všestranné umělecké nadání a již v šestnácti letech začala profesionálně zpívat. Koncem 60. let se začala uplatňovat v televizi a v divadle, brzy ji zviditelnily i menší role ve dvou filmech s Annie Girardot (UMŘÍT NA LÁSKU - Mourir d'aimer, 1970; MANDARÍNKA - La mandarine, 1972). Jako divadelní herečka se prosadila na jevišti Théâtre de la Gaite Montparnasse, v adaptacích divadelních her začala účinkovat i v televizi. Menší role odehrála ve filmech POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI (L'ultimo tango a Parigi, 1972) nebo PODEZŘELÍ (Les suspects, 1974). Do mezinárodního povědomí pronikla především postavou Totoche, svůdné společnice bohatých pánů, v komedii VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim's, 1976). Mezitím se provdala za slavného režiséra Edouarda Molinaro (*1928), s nímž pochopitelně také spolupracovala. Jejich společným dílem byl především úspěšný televizní seriál CLAUDINE (1978) vycházející z literární předlohy francouzské spisovatelky Colette. Tady Marie-Hélene Breillat hrála titulní roli a v této úloze na ni dodnes vzpomínají její obdivovatelé. S Molinarem natočila také film DRACULA A SYN (Dracula pere et fils, 1976), hlavní ženský part jí připadl i v adaptaci Wildovy slavné předlohy OBRAZ DORIANA GRAYE (Le portrait de Dorian Gray, 1977). Zajímavou příležitost dostala i od své sestry Catherine Breillat (NOČNÍ POVYK - Tapage nocturne, 1979). Jedinou titulní roli hrála v komedii ZAPOMEŇ NA MĚ, MANDOLÍNO (Oublie-moi, Mandolina, 1975) v režii Michela Wyna, tento titul však prošel kiny bez většího zájmu diváků. Ještě počátkem 80. let byla značně vytížená v televizi, pokračovala i v práci pro divadlo, kde excelovala především v dílech domácích klasiků (Racine, Moliere). Její filmografii uzavírá koprodukční projekt FANNY A ALEXANDR (Fanny och Alexander, 1982) Ingmara Bergmana, tady ale hrála jen menší roli. V roce 1983 Marie-Hélene Breillat náhle a nečekaně ukončila svou hereckou kariéru a od té doby nebyla na veřejnosti vůbec vidět. Z některých pozdějších indicií vyplývá pravděpodobnost, že trpí duševní chorobou a je dlouhodobě hospitalizována v psychiatrické léčebně. Prostor pro spekulace poskytlo i velmi mlhavé vyjádření její sestry, režisérky Catherine Breillat (*1948), z poloviny 80. let. Faktem zůstává, že hereččina slibně se rozvíjející kariéra je již třicet let uzavřena.