Zdeněk Urbánek

Redaktor Zdeněk Urbánek, který daleko více proslul jako pedagog, překladatel, publicista, spisovatel, odmaturoval na gymnáziu a na vysokoškolská studia se nechal zapsat jako student češtiny a angličtiny u Filosofické fakulty University Karlovy. Urbánek je znám také tím, že na konci války u sebe doma schoval dvě dívky židovského původu, které uprchly z pochodu smrti a jedna z nich se o něco později stala jeho ženou. Možná i proto se Urbánek stává r. 1945 pracovníkem Ministerstva informací a poté se coby lektor a pozdější dramaturgický tajemník umělecké rady ocitá v Československém státním filmu. Po potlačení pražského jara se Urbánek podílel na šíření samizdatové literatury, podepsal Chartu 77 a stal se jedním z jejích čelných signatářů, což mu přineslo zákaz činnosti. Zdeněk Urbánek se po nuceném uzavření vysokých škol za 2. světové války stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. Po osvobození Urbánek na krátko nastoupil jako redaktor do Svobodného slova a v revolučních únorových dnech roku 1948 pracoval jako redaktor deníku Národní osvobození. Urbánek nebyl v oblasti tisku jenom reaktorem, ale svými překlady obohacoval různé časopisy o divadle. Po srpnové okupaci se z Urbánka ale stal zakázaný autor a proto jeho práce vycházely pouze v samizdatových nebo exilových literárně zaměřených periodikách a v oficiálních tiskovinách pod jmény jeho přátel. K regulérní novinářské práci se mohl vrátit až po listopadu 1989 a proto začal přispívat do Lidových novin. Zdeněk Urbánek překládal anglicky psanou literaturu a mezi jeho nejznámější překlady patří díla W. Shakespeara, které se ocitly i v repertoáru činohry pražského Národního divadla. V překladatelské autorské práci Z. Urbánka najdeme mimo jiných zahraničních autorů i díla Ch. Dickense; T. S. Eliota; W. Faulknera; W. Saroyana nebo W. Whitmana. Ve vlastní autorské literární práci Z. Urbánka se v jeho prvních dílech projevují pocity chaosu a existenciální nejistoty, ať jde o Jitřenku smutku nebo o Úžeh tmou. Mezi dalšími díly Z. Urbánka patří za zmínku Stvořitelé světa, do níž vložil příběhy lidí, kteří spoluurčovali jeho život a vytvářeli duchovní prostředí, v němž žil a proto se kniha dočkala dalších dvou volných pokračování nebo román Příběh bledého Dominika. Urbánek psal mimo výše uvedených literárních útvarů též eseje a komentáře a ty, co věnoval svým literárním současníkům vtisknul do publikace s názvem Zvláštní případy. Zdeněk Urbánek si za svůj hrdinský čin z konce války vysloužil vysoké státní izraelské vyznamenání Spravedlivý mezi národy. Zdeněk Urbánek, čerstvý polistopadový rektor pražské Akademie múzických umění, zemřel po krátké nemoci ve věku 9o let. Bibliografie (výběr): 1939 – Jitřenka smutku; 194o – Člověk v mladé poezii; Úžeh tmou; 1941 – Příběh bledého Dominika; 1949 – Cestou za Quijotem; 1992 – Ztracená země; 1993 – Domy plné událostí; Zvláštní případy; 1995 – Stvořitelé světa; 1996 – Stvořitelé světa pokračují; 1997 – Stvořitelé světa díl třetí; 2oo3 – Stránky z deníků; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy