Jaroslava Hofmanová

Autorka románů a tajemných povídek, Jaroslava Hofmanová, žije v Čáslavi. Původním povoláním je tato spisovatelka dietní sestra. Není však bez zajímavosti, že v současné době pracuje jako řečník v pohřební službě. Psaní malou Jarušku fascinovalo již od útlého dětského věku. Psala krátké povídky a pokusila se poslat některé z nich i do jakýchsi novin. Literární prvotiny nebyly sice panem šéfredaktorem zhodnoceny vyloženě odmítavě, ale protože Jaroslava Hofmanová je levák a dělala jí vždy problémy i gramatika, právě z tohoto důvodu nebyly její pokusy o literární tvorbu přijaty. O to víc na sobě začala pracovat, pilovala češtinu a z téměř obligátní dvojky byla nakonec na vysvědčení jednička. V dospělosti se cesty mladé slečny Jaroslavy nakonec ubíraly jiným směrem nežli literárním, neboť vystudovala střední zdravotnickou školu a jak je již zmíněno v úvodu – původně v tomto oboru také dlouhá léta pracovala. V osmatřiceti letech Jaroslava Hofmanová potřetí otěhotněla. Měla již v té době dva syny – osmnáctiletého Jana a patnáctiletého Daniela. Na prahu čtyřicítky přivedla na svět malou Simonku a společně se svou kamarádkou v době mateřské začala více chodit do knihovny. Byla to právě kamarádka Štěpánka, která Jaroslavu přivedla na myšlenku, aby začala publikovat své vlastní literární práce. A tak se ze zdravotní sestřičky stala paní spisovatelka, která se díky svým synům začala „kamarádit“ s nástrahami počítače. Však se jí několikrát stalo, že zapsaný text připravovaného románu si ve Wordu nechtíc vymazala. Důležité však je, že svou myšlenku dovedla do konce a z její „klávesnice“ již vyšlo několik velmi pěkných románů vydaných v nakladatelství Petra a Baronet. V nakladatelství Petra vyšel v roce 2007 její román „Žíznivé sny osudu“ pojednávající o osudech tří generací žen v průběhu patnácti let. Vztah matky a dcery začíná krátce po sametové revoluci, později po matčině smrtí vrcholí konfliktem mezi dcerou, která je již sama matkou dospívajícího děvčete v pubertě a jejíž život je sužován manželem – alkoholikem. Je velká škoda, že žádné z děl Jaroslavy Hofmanové se doposud nestaly zájmu filmových tvůrců. Kromě románů ze života píše také povídky s tajemným obsahem. Jak sama říká – povídky vždy vycházejí z pravdivého jádra, často jsou jejich inspiracemi i osudy autorčiných příbuzných. Tak je tomu i v případě povídky „Už je čas“, jejíž hlavní hrdina má nadpřirozené schopnosti. Povídku psala autorka podle svého strýce, který opravdu nadpřirozené schopnosti měl. Zájemcům o literární dílo Jaroslavy Hofmanové lze doporučit také romány na pokračování s názvy „Víc než láska“ a „Míň než láska“. Je možno si též přečíst o tvorbě Jaroslavy Hofmanové na jejích webových stránkách: www.hofmanova.webzdarma.cz