František Věnceslav Jeřábek

Dramatik František Věnceslav Jeřábek přišel na svět 25. ledna roku 1936 v Sobotce. Narodil se do rodiny maloměstského řemeslníka, který si velmi přál, aby se jeho syn stal knězem. Otec Václav Jeřábek výchovu a vzdělání svého syna podřídil touze zasvětit syna cestě církve a tudíž vyslal chlapce v jeho deseti letech na studia gymnázia v Chomutově. Zde tehdy vyučoval chlapcův strýc František Rolejček. Celkem gymnaziální studia absolvoval František Věnceslav na několika školách - z Chomutova pak přešel do Mladé Boleslavi, rok pobyl též na pražském akademickém gymnáziu. Svá středoškolská studia pak zakončil v Jičíně roku 1854. Po maturitě opravdu nastoupil František Věnceslav Jeřábek na studium teologie v Litoměřicích, ale tato studia nedokončil. Jeho otec byl jistě velmi zklamán, když syn se naprosto posléze vzepřel věnovat se kněžské dráze a přestoupil na studa klasické filologie na pražské filozofické fakultě. Jeho další životní kročeje vedly cestou učitelství. Po absolutoriu v roce 1864 započal učit na pražských středních školách. Působil na gymnáziu, reálce i vyšší dívčí škole, vyučoval zejména český jazyk a dějepis, později také estetiku. V roce 1879 získal F. V. Jeřábek doktorát z filozofie. Souběžně s učitelskou činností se F. V. Jeřábek věnoval také dráze žurnalistické. Přispíval do několika periodik, kam patřily např. Národní list či Pokrok. Kromě toho se věnoval také politickým aktivitám, neboť jedenáct let byl poslancem českého sněmu a pět let poslancem říšské rady. Plodný život Františka Věnceslava Jeřábka je též ve znamení jeho vlastní literární práce. O svou prvotinu "Otec a syn" se pokusil zřejmě již někdy v době studií, či krátce po jejich ukončení. Jednalo se o divadelní hru, která však nebyla nikdy uvedena na žádné scéně a prý sám autor byl se svým literárním debutem nespokojen. Rukopis později bohužel sám zničil. Následující hry byly nejrůznějšího žánru - patřily sem konverzační dramata, historické hry, veselohy i tragédie. Na scéně Národního divadla bylo uvedeno celkem 7 Jeřábkových her, z nichž nejúspěšnější bylo tzv. sociální drama "Služebník svého pána". V činohře Národního divadla se objevilo celkem v trojím nastudování, přičemž první uvedení, tedy premiéra, proběhlo 22. listopadu roku 1870. Úspěšné bylo též historické drama "Syn člověka" z roku 1878, dějově zasazené do doby vlády Marie Terezie. Význam tohoto dramatu tkví zejména v jeho vlasteneckém poselství. František Věnceslav Jeřábek psal také básně, z nichž mnohé vyšly i v časopise Lumír. Vyjma literární činnosti se také pokoušel o činnost vědeckou - vypracoval habilitační práci na téma "Stará doba romantického básnictví", bohužel však s touto prací na pražské univerzitě neuspěl, což bylo zcela jistě pro nadaného literáta velké zklamání. Poslední léta života F. V. Jeřábka byla spíše naplněná smutkem a osaměním. Jeden z neúspěchů byla ona nepřijatá habilitační práce, posléze byl kritizován i pro své literární počiny. Roku 1884 čelil velmi tvrdé a nespravedlivé kritice a posléze se téměř odmlčel. Nechtěl se vzdát své další vášně, a tou bylo cestování - již předtím společně se svou chotí Luisou Šolcovou (pocházela též ze Sobotky, sňatek se uskutečnil 10. června 1866) podnikli několik cest do zahraničí - Itálie, Rusko, Německo, posléze také do Švýcarska. Na sklonku 80. let 19. století se musí František V. Jeřábek vzdát profesorského místa ze zdravotních důvodů. Na Velký pátek 31. března roku 1893 umírá Praze na Královských Vinohradech. Posledním místem odpočinku tohoto dramatika se stal Vyšehradský hřbitov, kde byl pochován 2. dubna 1893.