Eva Holubová

"Nikdy nepřestanete pít kvůli dětem nebo někomu. Musí se chtít sám kvůli sobě. Teprve pak začnou být všichni kolem jako posilující injekce." Do léčebny ji přivedl J. Kraus.

Se svými tehdy 4-letými dvojčaty byli na chalupě. Jeden den si syn Adam dal do nosu korálek. Otec mu ho vytáhl šťouchadlem na dýmku. Druhý den totéž udělala dcera Karolina, jenže ho dala dál a nešel vytáhnout. Eva se otočila na manžela; ten ho měl v nose taky. Na dotaz proč, odpověděl, že jen zkoušel, jak hluboko zaleze. Při představě jízdy do nemocnice traktorem, protože auto tehdy neměli, se Evy zmocnila hrůza. Karolina se strachy rozbrečela a korálek vypadl sám. Nakonec ho vytáhl i manžel.

Ve svým příspěvku jsem to trochu popletl. Poprvé od vzniku filmu režiséra Miloslava Luthera Chodník cez Dunaj (1989), je to příběh z II. světové války , v době slovenského státu, jsem nyní sledoval film v televizi a ve finálové akční scéně se herečka Eva Holubová schovává ve vlaku před gardisty, v roli polské matky s rodinou. Byla by k nepoznání, protože křičí polsky ale její působení ve filmu je ověřené a to z titulků filmu.

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Evy Holubové: …S Irenou Pavláskovou jsem se znala ještě z dob studií. Ona chodila na FAMU a já na DAMU. S Ivanou Chýlkovou a Karlem Rodenem jsme spolužáci, navíc jsme s Ivanou hrály v Irenině školním cvičení, takže mi asi ani nepřišlo, že jsem vstoupila na Barrandov. Prostě jsem se s nimi cítila dobře a práce mě bavila./1/ …U „ Obecné školy“ mě Honza Svěrák ohromil svou připraveností a laskavostí. Natáčecí den jsem mimo plac pak příjemně strávila s Bolkem Polívkou, který se choval skvěle. Dodnes na to ráda vzpomínám./2/ …Účinkování na Divadelní pouti na Střeleckém ostrově, kam docházela spousta osobností tehdejšího kulturního světa, mi umožnilo, abych schovaná v korzetu a sukních „matky Váňový“ navazovala hlučné kontakty s lidmi, před kterými by mi „v civilu“ obdivem selhával hlas i mozek./3/ …Proti čemu jsem byla bezbranná, byla lidská nadutost a povýšenost. V takových chvílích jsem se stávala trapnou, tupou a zamindrákovanou, chudinku neschopnou projevit svůj názor. Někdy jsem ani žádný neměla, tak jsem byla popletená./4/ …při posledních natáčeních jsem velmi obdivovala filmařskou profesionalitu Ivy Janžurové, Leoše Suchařípy, Vladimíra Javorského a Bolka Polívky. Dokážou naprosto přirozeně zahrát situaci, aniž vypadnou kameramanovi z kantny, nezaclánějí při tom partnerovi světlo, přinesou částko nějaký nápad, aniž by tím prosazovali své ego. Je to zážitek pozorovat je při natáčení. A je radost s nimi pracovat./5/ …Mám ráda konkrétní kritiku, ze které si něco můžu vzít. Nevadí mi, když je tvrdá, ale potřebuji, aby nebyla obecná. Úplně nejvíc mě ale dostane, když mě někdo úplně neznámý na ulici, v obchodě nebo v metru jednou větou za mou práci pochválí./6/ …Náladu při práci si bezpečně kazím sama svou netrpělivostí nebo podezíráním okolí, že mě nechce chápat. Mám sklony k sebelitování a musím se moc hlídat. Nesnáším exhibování herců v práci, tzn. Při představení na jevišti nebo před kamerou na place. Když se to ale děje mimo hraní, tak to miluji a jsem hrozně vděčný divák a posluchač. A když se i mně povede rozesmát protřelé a ostřílené baviče, tak jsem blahem bez sebe./7/ …Ráda navazuji komunikaci s režisérem dřív, než se dostaneme na plac. Ráda zkouším před začátkem celého natáčení. Mám ráda, když vím, proč to ten člověk točí. Mám ráda, když ho znám nejen pracovně, když vím, čemu se směje, co ho dojímá, z čeho má strach, čím opovrhuje. A jsem ráda, když on ví totéž o mě./8/ …Formanovy filmy zbožňuju. Všechny. I ty české i ty americké. Pouštím si je doma, když mám krizi. Je to zvláštní, ale i když jeho hrdinové špatně skončí, já vždycky nabydu dojmu, že to zlu světa natřeli a mám zase chuť a sílu do boje proti svinstvu. Na to mám taky Woodyho Allena a Felliniho./9/ /1-9, Cinema 2/2000/