Vitalij Kaněvskij

Vitalij Jevgeněvič Kaněvskij se narodil 4. září 1935 v Sučanu, chudém a od světa i civilizace téměř odříznutém hornickém městečku, vzdáleném asi 40 km od Nachodky. V roce 1960 začal pod vedením M. Romma studovat režii na Státním ústavu pro kinematografii a jako student si zahrál epizodní roličku ve snímku "Prošlym letom" (Vloni v létě - 1962), ale v další kariéře mu zabránil osmiletý trest odnětí svobody (1966-74), o jehož příčinách ale prameny mlčí. Jisté je pouze to, že jej Kaněvskij později s úspěchem využil k vybudování svého image režiséra - vězně a rebela. Studia na VGIK-u tedy dokončil až roku 1977 a posléze pracoval jako asistent režie, druhý režisér, produkční a samostatný režisér společnosti "Lenfilm". Jeho debutním filmem se stal "Po sekretu vsjemu svetu" natočený na přelomu let1976-77 v produkci "Belarusfilmu". Jeho další samostatnou prací se stal film "Děrevenskaja istorija" (Vesnická historie - 1981), ale hlavní pozornost V. Kaněvskij vzbudil až retrospektivním a částečně autobiografickým snímkem " Zamri, umri, voskresni!" (Zmrzni, umři, vstaň z mrtvých! - 1989), ke kterému si napsal i scénář. Ihned si jím vysloužil cenu FELIX za nejlepší scénář a po pěti letech také uznání na moskevském festivalu STALKER, který se věnuje převážně snímkům s tématikou lidských práv. Ještě většího úspěchu dosáhlo volné pokračování tohoto filmu, které Vitalij Kaněvskij (opět podle vlastního námětu) natočil pod názvem " Samostjatělnaja žizň" (Nezávislý život) roku 1992. Na MFF v Cannes za něj získal "Cenu poroty" a také ocenění " Zlatá kamera ". Krátce poté se Vitalij Kaněvskij přestěhoval do Francie, kde žije dodnes. Roku 1994 tu ve spolupráci se svými "dvorními" herci, P. Nazarovem a D. Droukarovou, natočil film "Nous, Les enfants du xxéme siécle" (My, děti XX. století). Jde o (zase částečně autobiografický) příběh z ruské věznice a zajímavé je, jak se filmová role v tomto případě promítla P. Nazarovovi i do soukromého života - v současnosti (od r. 2009) si totiž i on odpykává čtyřletý trest za prokázanou distribuci drog. Prozatím posledním hraným filmem Vitalije Kaněvského je "Kto bolše" z roku 2000. V současnosti se jeho autor věnuje výhradně natáčení a režii dokumentárních snímků, a to převážně pro ruské filmové společnosti. Hodně cestuje a mimo Francii často pobývá také v USA a v Rusku.