Odette Laure

Francouzská zpěvačka a herečka Odette Laure se prosadila především na divadelních jevištích v muzikálovém a operetním repertoáru, na svém kontě má ale také přes dvacet filmových rolí. Narodila se jako Odette Dhomme v Paříži do umělecky založené rodiny, rodiče ji od dětství vedli ke zpěvu a pěstovali v ní lásku k divadlu, hrála také několik dětských rolí v operetách. Když ale později přišla s plánem stát se profesionální herečkou, narazila na odpor otce. Ten jí zakoupil v Paříži kadeřnictví a přinutil ji věnovat se této živnosti. Odette se ale snu o herectví nevzdávala, o přijetí na konzervatoř se ale pokusila až po překročení věkového limitu. Po druhé světové válce se seznámila s populární zpěvačkou Suzy Solidor, která v ní rozpoznala pěvecký talent a zprostředkovala jí první profesionální angažmá. Až v bezmála třiceti letech tak Odette Laure začala plnit sály populárních pařížských podniků jako byl oblíbený kabaret Bobino i slavná Olympia. Nedlouho nato začaly přicházet i nabídky k filmování a na stříbrném plátně debutovala v dramatu MARIE Z PŘÍSTAVU (Marie du port, 1950) s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Poměrně velkou hereckou příležitost pak dostala ve filmu VELKÁ HRA (Le grand jeu, 1954) v režii slavného Roberta Siodmaka. Během padesátých let se Odette Laure zařadila mezi populární zpěvačky, své aktivity kromě vystupování na pódiích rozšířila také o četné gramofonové a rozhlasové nahrávky, za jejichž umělecký i obchodní přínos získala v roce 1954 Velkou cenu udělovanou hudební organizací Académie du disque. Zatímco v této dekádě byla pěveckou hvězdou bulvárních scén, v šedesátých letech se více orientovala na klasické divadlo, jako herečka se začala prosazovat i v televizi. Ve filmu se začala po delší přestávce znovu objevovat až v sedmdesátých letech (DOŽIVOTNÍ DŮCHOD – Le viager, 1971; JÁ, MODRÁ KVĚTINA – Moi, fleur bleue, 1977). Na menší divadelní scéně Théâtre 347 zazářila ve Williamsově hře Skleněný zvěřinec a v roce 1977 za ni obdržela divadelní cenu Trophée Béatrix Dusanne, později našla uplatnění v úspěšné Poiretově divadelní komedii Veselé velikonoce. Z jejích pozdějších vystoupení před kamerou stojí za zmínku Tavernierův komorní příběh ČAS NOSTALGIE (Daddy Nostalgie, 1990), za nějž byla nominována na Cézara. Později ještě odehrála několik menších rolí (NEZNÁMÝ V DOMĚ - L´inconnu dans la maison, 1992; PROFESOR – Le prof, 2000), objevila se ještě v několika televizních seriálech. Ze soukromí Odette Laure je známá jen skromná informace, že v mládí absolvovala jedno nevydařené manželství. Poslední léta života strávila v pečovatelském domě v Paříži, kde zemřela 10. června 2004 ve věku 87 let.