Alexandr Děmjaněnko

Jeden z nejpopulárnějších ruských herců, Alexandr Sergejevič Děmjaněnko, se narodil 30. května 1937 ve Sverdlovsku. Jeho otec Sergej Petrovič byl absolventem GITISU, působil na scéně místní opery a později také vyučoval na sverdlovské konzervatoři. Byl to muž velice vitální a se značnou slabostí pro něžné pohlaví. Tak se stalo, že krátce po narození nejstaršího syna Saši rodinu opustil a vstoupil do druhého manželství, ze kterého vzešel syn Vladimír a dcera Naďa. Po čase se mu ale zastesklo a vrátil se k původní rodině, kde pak přibyly další dvě holčičky - Taťána a Natálie, aby se po čase se ale opět zamiloval jinde a oženil se potřetí. Všech pět svých potomků ale miloval a i oni byli dobrámi přáteli jak v dětství, tak i v dospělosti. Své první krůčky před publikem si malý Saša i jeho sourozenci vyzkoušeli po otcově boku. Alexandr studoval hudební školu, byl vynikající klavírista a (stejně jako otec i bratr Voloďa) disponoval krásným,měkkým barytonem. Roku 1954 do Sverdlovska zavítala náborová komise moskevského Uměleckého divadla. O přijetí se pokusil i mladý Saša Děmjaněnko,ale přijat nebyl. Pustil se tedy do studia práv, ale už po půl roce zjistil, že tudy pro něj cesta nepovede... Příští rok se vydává do Moskvy, kde skládá zkoušky na GITIS a ten také s výborným prospěchem absolvuje. Ještě během studia debutuje filmovou rolí Míti ve snímku Vichřice a strhává tím na sebe pozornost diváků i odborníků z branže. Do konce školy stihne ještě ztvárnit rozsáhlou roli Pavky Korčagina a ihned po absolutoriu přechází do moskevského Divadla Majakovského. Zde působí tři roky, přičemž se stále pilně věnuje i natáčení. Roku 1962 se stěhuje do Leningradu (údajně prý hlavně z bytových důvodů) a stává se členem filmového studia LENFILM. To už je známým a obdivovaným hercem a jeho fotky visí v nejednom dívčím pokojíčku. Osudové se pro něho ale stává v půlce 60. let setkání s režisérem Gajdajem - role Šurika v Gajdajově volné trilogii Oprace Y, Kavkazký zajatec a Ivan Vasiljevič mění povolání) jej katapultuje až na samý vrchol hereckého nebe. Brzy však poznává i horší stránku takové jednostranné slávy: je zaškatulkován jako komik a jiné nabídky téměř nepřicházejí. Navíc od přírody plachý herec těžko snáší neustálou pozornost kolem své osoby a trpí nedostatkem soukromí. Přesto však natáčí dál, i když stále častěji jen malé,epizodní postavy (vytvoří víc jak stovku filmových rolí), hodně se však věnuje i rozhlasu, divadlu a dabingu - jeho hlasem promlouvá k ruským divákům Robert De Niro, J.-P. Belmondo, Omar Sharif... Alexandr Děmjaněnko byl 2x ženatý - se svojí první ženou prožil 16 let a s tou druhou, dabingovou režisérkou Ludmilou Akimovnou, téměř 24. Ani z jednoho vztahu nevzešel jeho vlastní potomek, s láskou však vychoval Ludmilinu dcerku Angeliku. Byl to tichý,skromný člověk, který o sobě téměř nemluvil. Nikdo se tedy ani nedozvěděl, že se mu začíná zhoršovat zdraví. Jen nerad přijímá roli v rozsáhlém seriálu Jahody, kdy musí skoro rok natáčet v Moskvě, žít v hotelu a rodinu vídat jenom o víkendech. Během natáčení se mu odchlípla sítnice na pravém oku a on na ně málem oslepl. Musel podstoupit operaci a právě během předoperačních vyšetření zděšení lékaři zjistili, jak slabé a nemocné je jeho srdce. Měl v té době za sebou už minimálně dva přechozené infarkty a lékaři mu radili k provedení bypassu. Léto roku 1999 bylo neobyčejně horké a dusné, což Děmjaněnkovi, hospitalizovanému na koronární jednotce a připravovanému k operaci značně přitěžovalo. Operace byla naplánována na 1. září, ale hercovo oslabené srdce se jí už nedočkalo. Alexandr Děmjaněnko zemřel 22. srpna při dalším srdečním kolapsu. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky lidí: kolegů i vděčných diváků, kterým se svými postavami navždy vepsal do paměti. Alexandr Sergejevič Děmjaněnko, nositel titulu Národní umělec RSFSR, je pochován na petrohradském Serafimovském hřbitově, kde po jeho boku odpočívá též jeho milovaná žena Ludmila.