Nina Bonhardová

Spisovatelka Nina Bonhardová, roz. Anna Urbánková, patřila k výrazným literárním osobnostem, navazujícím svým dílem na tradici české historické prózy. Část dětství prožila ve svém rodišti v Žolyni, které leží na území dnešního Polska, nedaleko od hranic rakousko-uherské monarchie s Ruskem . Otec Jan Urbánek byl vojákem z povolání a do Žolyně byl přeložen z trestu, když odmítl vydat povel ke střílení do demonstrujících dělníků za stávky ve Frýdku. Část svého dětství popsala Nina Bonhardová v knize určené dětským čtenářům Františka a čtyřlístek/1974/. Základní školní docházku zahájila ve svém rodišti a poté, když byl otec přeložen v roce 1919 do Opavy, zde končí v roce 1921 na měšťanské škole a přechází v roce 1921 na opavskou obchodní akademii. Středoškolské vzdělání ukončuje maturitou v roce 1925. V letech 1925 až 1933 pracovala jako úřednice opavské pojišťovny. Již od počátku třicátých let minulého století se soustavně věnovala psaní článků, později povídek i fejetonů, reportáže pro místní a později i celostátní deníky a časopisy. Za mnohé je možné uvést: Národní listy, Národní politiku,Čtení pro ženy, Venkov, Salón, Rozkvět a dalších. V průběhu nacistické okupace se v roce 1940 přestěhovala do Písku a od roku 1943 žila v Praze. V letech 1943 až 1945 pracovala ve Filmovém archívu. Ještě v době, kdy žila v Písku, připravila k vydání svou prvotinu,básnickou prózu Písecké vánoce/1940/. Okupační úřady krátce po vydání knihy celý náklad zabavily. V období let 1945 až 1948 byla nejprve redakční tajemnicí a následně redaktorkou týdeníku Světa v obrazech. V téže době stála u zrodu ženského týdeníku Vlasta. Získané zkušenosti uplatňovala v letech 1948 až 1953 jako šéfredaktorka tiskového odboru ÚNV hlavního města Prahy a souběžně vedla týdeník Praha. Po roce 1953 pracovala ve Státním nakladatelství technické literatury až do roku 1962, kdy se věnovala pouze literární činnosti. Nejuznávanějším prozaickým dílem Niny Bonhardové je románová trilogie : Tanec rábú/1949/, Selský mor/1957/ a Polyxena/1959/, vycházející z dějů odehrávajících se ve druhé polovině 16. století. Hlavní línií trilogie se prolínají historické postavy Jakuba Krčína z Jelčan, Petr Vok. Polyxena Rožmberská a mnoho dalších. Za jakýsi symbolický závěr rožmberské trilogie je možné považovat román Hodina závrati/1975/, který se cíleně zabývá složitou osobností Petra Voka. Historickým tématům se Nina Bonhardová věnovala i v románu Královský úděl/1971/,ukazující českou šlechtu v dobách vlády Přemysla Otakara II. Mezi oblíbené romány Niny Bonhardové patří i Román o Doubravce České a Měškovi Polském/1980/. Toto poslední románové dílo jaksi symbolicky věnovala svému rodnému Polsku. Poslední prozaickou prací Niny Bonhardové je dětská kniha Pohádky třeboňského kapra/1982/, která již vyšla posmrtně. Spisovatelka Nina Bonhardová zemřela v Praze 30. června roku 1981, ve věku 74 let. Erkul