Alois Fišárek

Pod mnoha vystavovanými obrazy z nejrůznějších galerijních sbírek si mohou návštěvníci přečíst jméno autora-Alois Fišárek. Malíř zasněný nad mnohabarevnou krajinou, malíř vnímající vůni květin a jejich odstíny, malíř zamyšlený, hledající nejlepší světlo, malíř zátiší-mlčenlivých svědků. To a mnohem více byl významný český malíř a pedagog minulého století-Alois Fišárek. Narodil se 16. července 1906 v Prostějově a pocházel z rodiny krejčího, který svůj život zasvětil těžké práci v dílnách prostějovského textilního průmyslu. Maminka se od samého počátku snažila podporovat již od dětských let rozvoj talentu, který se u Aloise objevil již v jeho dětském věku. Nebyl nadaný jen výtvarně, ale také hezky zpíval a hrál na housle. Současně jej přitahoval svět divadelních prken. Stále největší Fišárkovou vášní bylo kreslení. Jako student Zemské reálky v Prostějově se počínaje rokem 1917 pustil na cestu vysněnou, když dostal příležitost pod dozorem a vedením profesora kreslení Antonína Kameníka, vážně a promyšleně rozvíjet svůj výtvarný talent. Své rozhodnutí být jednou malířem poprvé sdělil světu při svém prvním krátkém pobytu v Praze, když stál před obrazem Luďka Marolda-Bitva u Lipan. Po úspěšné maturitě v roce 1924, se téhož roku Alois Fišárek, mladý a plný energie stává studentem Akademie výtvarných umění v Praze, a to i zčásti proti vůli svých rodičů, kteří považovali malování za povolání s nejistou budoucností. Byl mezi prvními studenty nově otevřené krajinářské speciálky u profesora Otakara Nejedlého, a to i přesto, že do té doby se krajinomalbou nezabýval. Profesor Nejedlý své žáky rád ponechal jejich svobodnému hledání vhodných témat s výjimkou letních malířských kurzů, nebo při zimních cestách za uměním. Zpravidla šlo o zájezdy do ciziny. Fišárek tak poznával velká malířská díla renesančních malířů v Benátkách, Florencii. V roce 1926 se na základě stipendia sám rozjel do Paříže. V roce 1929 studium ukončil jako nejúspěšnější student s oceněním v podobě čestného roku, což v praxi znamenalo, že mohl ještě další rok po absolutoriu pracovat ve školním ateliéru. Téhož roku obeslal členskou výstavu Mánesa a vystavoval jako host s mladými malíři Sychrou, Žufanem a Wiesnerem. V roce 1932 se vrátil do Prahy po splnění své vojenské povinnosti. Od roku 1931 byl přijat jako řádný člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Po nezdařeném manželství s malířkou Boženou Matějovskou se více upnul ke své tvůrčí činnosti. Již v roce 1932 se více zaměřoval na portrétní malbu a figurální kompozice. V druhé polovině třicátých let minulého století se intenzivně zabýval různými variantami zátiší , které považoval za nejvhodnější prostředek k prověřování a určení malířových postojů a pohledů na svět. V roce 1938 se přemístil z Prahy do Opočna u Dvora Králové, kde spolupracoval s textilními závody Josefa Sochora Zaujaly jej možnosti filmového tisku na tkaniny. Poměrně brzy technologii tohoto způsobu potisku textilií zvládnul. V roce 1938 se stal otcem dcery Zuzanky, když se podruhé oženil. Pobyt v Opočně ukončil v roce 1945, po osvobození Československa. V průběhu padesátých let rozšiřuje svůj zájem na lidské činnosti, včetně zábavy a postupně se propracoval k větší barevnosti a prosvětlenosti svých obrazů. Po jmenování profesorem v roce 1946 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, vede ateliér užitné a dekorativní malby. Od roku 1947 byl prvním předsedou Svazu československých umělců. Od roku 1967 je jako profesor členem pedagogického sboru Akademie výtvarných umění v Praze, kde své zkušenosti a znalosti předává mladým adeptům malířského řemesla až do roku 1974. V roce 1979 byl Aloisi Fišárkovi udělen titul Národního umělce. Malíř a pedagog Alois Fišárek zemřel v Praze 5. února roku 1980 ve věku nedožitých 74 let. Erkul