Giacomo Casanova

Gian Giacomo Casanova, vždy byl sám sebou a není jisto čím byl více, zda milovníkem, dobrodruhem nebo spisovatelem. Narodil se 2. dubna 1725 v Benátkách do herecké rodiny. Po rodičích zdědil slušné jmění a byl by existenčně zajištěn, pokud by vedl klidný a vyrovnaný život. Slaďoučký Giacomo nejprve vystudoval práva v Padově a jako tajemník šlechticů se snažil proniknout do co nejvyšších pater tehdejšího společenského, ale i politického života. Zjistil, že nejsou pro muže lákadlem jen ženy, ale zejména moc a peníze. Prošel Římem a Neapolí a řízením o,sudu se dostal až do Istanbulu. Dokonce i tam zanechal po sobě zlomená dívčí srdce, rozzuřené pány otce a uslzené maminky. Přijala jej v Paříži dokonce madam Pompadour, milenka krále Ludvíka XV., zřejmě pro zpestření nudného života u francouzského královského dvora. Nejspíše také jako kuriozitu a něco výjimečného. Vše se zhroutilo v trosky v červenci roku 1755, kde byl Casanova oficiálně obžalován ze zrady Benátské republiky a také z příslušnosti ke svobodným zednářům. Odsouzen ke ztrátě svobody na pět let, byl umístěn za mříže jednoho z nejhorších vězení své doby, které bylo umístěno v nejvyšším patře Velikého paláce benátských dóžat. Z vězení oficiálně natolik hrozného s nulovou možností k útěku, Casanova věren své dobrodružné povaze, nečekal vyměřených pět let a 31. října roku 1756 spolu s fráterem Marinem Balbim z vězení uprchli. Vydal se do Francie a zde se pustil do finančních spekulací, které mu přinesly značný zisk a s tím spojený blahobyt. V duchu tehdejší mody se pasoval na znalce tajemných magických umění. S touto pověstí dobrodruha a mistra kouzel se objevoval na různých místech Evropy a nakonec navštívil i Čechy. Okouzloval a dával a prodával jen to, co bylo od něj očekáváno, nic víc. Měl za sebou i neúspěchy. Prchal z Londýna kvůli aféře s falešnou směnkou, aby se vyhnul hrozícímu souboji. V Polsku se mu dařilo stejně. V roce 1774 mu v rodných Benátkách byla udělena milost a tak se mohl Giacomo vrátit domů. Vše má svou dobrou a méně dobrou stránku. Casanova se stal informátorem benátské policie, tedy spolupracovníkem a tak konečně využil toho, že tu a tam si přivydělával plněním vyzvědačských úkolů . Angličanům dodával informace z Francie a naopak. V roce 1782 se jevily už Casanovi Benátky okoukané a natolik malé, že se odešel toulat Evropou, ale sám si uvědomil, že jeho charisma je značně vybledlé. Od roku 1783 by ve službách benátského vyslance Foscariniho ve Vídni, ale Foscarini po dvou letech zemřel a Casanova měl o starost více. Nové útočiště nalezl zcela náhodně, když se rozjel do Drážďan, setkal se v říjnu v Teplicích s hrabětem Waldsteinem, který mu nabídl místo knihovníka na svém duchcovském zámku.Poslední část životní cesty Giacomy Casanovy se odbývala mezi stěnami duchcovského zámku, kde se měl jak v bavlnce či ve zlaté kleci. Sepisoval nejen evidenční záznamy o knižních přírůstcích, ale také své vzpomínky. Koncem roku 1785 Casanova dokončil svou knihu nazvanou Útěk o svém útěku z Olověných střech benátského vězení. Pokračoval knihou s podivným názvem Icosameron, sci-fi o zemi tajemných Megamikrů. V roce 1793 dopsal konečně své slavné Paměti, které ve zbytku svého života různě vylepšoval. Údajně měl napsat část libreta pro Mozartovu operu Don Giovani. Příležitostně ještě lapal poslední odlesky ze své slávy, když jezdil do Prahy, kterou měl velmi rád. Na počátku roku 1798 se Casanova dostal do situace, kdy k předcházející občasné nechuti k jídlu a objevujícím se závratím, přibyla vodnatelnost a s tím spojené močové obtíže. Poslední dny Casanovy na duchcovském zámku byly plné utrpení a smrt pak 4. června roku 1798 byla pro Casanovu opravdovým vysvobozením. Casanova, když zemřel na svou dobu v požehnaném věku 73 let. Vedle řady dokumentárních historických filmů, byly natočeny o životě a osudech Giacoma Casanovy hrané celovečerní filmy, např. Fredericem Fellinim v roce 1976 film Casanova. Pod obdobným názvem v roce 2005 natočil režisér Lasse Hallström v hlavní roli s Heathem Ledgerem , komediálně dramatický film z posledního pobytu Casanovy v Benátkách. Česká filmová tvorba je reprezentována filmem Poslední růže pro Casanovu /1966, rež. Václav Krška/ v hlavní roli s Felixem le Breux. Erkul