Giulietta Paltrinieri

Cicero označil Modenu za jedno z nejkrásnějších měst své doby. Osud tomu chtěl, aby se v tomto italském městě narodila 6. ledna roku 1866 v rodině modenského advokáta Paltrinieriho a jeho manželky Claudiny, sboristky milánského Teatro alla Scala, dceruška Giulietta. Od narození se postupně prosazovalo její nadání a smysl pro melodii, rytmus a pohyb. V roce 1884 úspěšně absolvovala baletní školu při divadle La Scala v Miláně a získala titul primabalerina assoluta. Po krátkém působení v Teatro Regio v Turíně, byla doporučena tehdejšímu řediteli pražského Národního divadla Františku Adolfu Šubrtovi /1841-1915/. V roce 1885 na pozvání ředitele Šubrta a tehdejšího uměleckého šéfa baletu Augustina Bergera /1861-1945/ k hostování v roli Civilizace v baletu Excelsior. Její výkon byl natolik přesvědčivý, že mnozí z nemilosrdných divadelních kritiků, hodnotili jako fascinující její zjev a výkon. Po tomto triumfu byla ještě téhož roku 1885 angažována a stala se v baletním souboru Národního divadla první primabalerínou. Počínaje jejím angažmá začalo období , kdy v baletním souboru Národního divadla působily italské primabaleríny. Plně aktivní byla po tři divadelní sezóny. Již v roce 1986 se provdala za choreografa Augustina Bergera. Vynikala brilantní technikou, noblesním vystupování, to vše podpořeno navíc přirozeným dívčím půvabem. Tyto její nesporné přednosti byly využity pro ztvárnění něžných dívčích postav. Objevila se v romantickém Adamově baletu Giselle /1886/, jako Anděl míru v Angerově pohádce Štědrovečerní sen /1886/. Ztvárnila Odettu v nastudování 2. jednání Čajkovského Labutího jezera, v roce 1888, které bylo v Bergerově choreografii poprvé uvedeno mimo území Ruska, a to u příležitosti návštěvy Čajkovského v Praze. Uspěla i v roli Fenelly v Auberově Němé z Portici /1888/. Po narození dcery se její zdravotní stav nečekaně zhoršoval, až nakonec 28. listopadu 1889 ve věku 23 let podlehla tuberkulóze. S Giulettou Paltrinerri se loučili mnozí Pražané a byla pochována na Olšanských hřbitovech. Její vnuk Jaroslav Berger /1916-1983/, podědil Giulettino taneční nadání a v roce 1935 se stal sólistou Národního divadla. Erkul