Jan Bonaventura

Houkání, syčení a dunění rozechvívající zemi, majestátnost a výjimečnost, to vše mohlo mít vliv na zvláštní vztah, který si vytvořil Jan Bonaventura ke všemu, co nějak souviselo s železnicí. Všechno to začalo pro pozdější legendu televizní tvorby ještě v dětství, které prožíval v jednom z domů poblíž pražského Smíchovského nádraží . Prostřednictvím četby dobrodružných příběhů z knih Julese Verna a jedinečných filmů Karla Zemana, dospěl zřejmě k rozhodnutí věnovat se studiu na Filmové průmyslové škole v Čimelicích u Písku. Do základů filmové tvorby pronikal v čimelické střední škole v letech 1957 až 1961. Po maturitě nastoupil k Československé televizi jako asistent produkce a následně si odsloužil dva roky základní vojenské služby v Chebu. Jako asistent produkce Hlavní redakce zábavných pořadů sbíral zkušenosti, aby v roce 1970 krátce jako vedoucí produkce pro 2. program ČST. Po roce 1970 se rychle zapracoval v Hudební redakci, kde získal zkušenosti jako scénárista a pomocný režisér. Jako režisér hudebních pořadů se podílel od roku 1971 na natáčení řady cyklických hudebních pořadů např. písničkové hitparády – Kabinet z produkce Tanečního orchestru československého rozhlasu /TOČR/ , Hudební obrazovka /1973/, Hudebního studia M /od roku 1978/. Také byl režisérem mnoha přímých televizních přenosů z různých koncertů jak populární, tak i vážné hudby. Významného uznání si získaly jeho režijní postupy při využívání do té doby neobvyklých trikových možností televizní výroby, jako např. v pořadech Biograf plný písniček /1972/, Fantom biografu /1978/, Kolotoč písniček /1978/ a mnoho dalších. Při hledáním nových možností pro rozšíření nabídky hudebních televizních pořadů se Jan Bonaventura zaměřil i na klasické balety, které byly pod jeho režisérským vedením v mnoha případech i pro zanícené milovníky baletu příjemným překvapením. Za mnohé je nutno uvést Čajkovského Šípkovou Růženku nebo Saint-Sänsův Karneval zvířat. Za původní premiéru hudebního dramatu Proměny Prométheovy od Otmara Máchy získal v roce 1982 hlavní cenu festivalu Zlatá Praha. Zážitkem byla rovněž televizní zpracování baletu stejného autora: Pastýřka a kominíček provedený Šmokovým souborem Balet Praha v roce 1984. Milovníci opery, stejně jako odborná kritika, vysoce hodnotili v roce 1986, televizní zpracování jedné z oper Iši Krejčího – Pozdvižení v Efesu. Mezi nejznámější televizní díla realizovaná pod režijním vedením Jana Bonaventury patří televizní muzikál Miliónová láska s Jiřím Bartoškou na motivy Marka Twaina nebo televizní hra se zpěvy Mata Hari /1987-88/, muzikál Stvoření světa /1989/ s Jiřím Menzlem, či Zvonokosy s Dášou Veškrnovou. Zajímavou zkušeností byla pro Jana Bonaventuru spolupráce s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Velký ohlas měl soutěžní pořad Kufr, uváděný Pavlem Zedníčkem. Když u režiséra Jana Bonaventury bylo v roce 1988 diagnostikováno vážné onemocnění leukémií, měl před sebou ještě 11 let života, které využil dokonale, když takřka do posledních dnů svého života vedl statečný boj s nemoci. V roce 1996 byla se jako režisér podílel na realizaci Gassmannovy opery Kritická noc, když poprvé v historii České televize byla zaznamenávaná živá nahrávka hudby i zpěvu ve studiové dekoraci. Televizní režisér a scénárista Jan Bonaventura zemřel 14. června 1999, ve věku 56 let.