Pavel Rotmistrov

Budoucí ruský voják a maršál sovětských tankových vojsk Pavel Alexejevič Rotmistrov, se narodil 6. července 1901 ve vesnici Skovorovo, ležící ve Tverské gubernii carského Ruska. Základní vzdělání získal ve svém rodišti, kde absolvoval čtyřtřídní vesnickou základní školu. Do říjnové revoluce v roce 1917 pracoval jako nosič v Samaře. Pak se různě protloukal až v roce 1919 vstoupil do řad Rudé armády a byl zařazen do Samarského pracovního pluku. Po bojích u Bugumloj jej jeho životní i bojové zkušenosti nasměrovaly k tomu, aby vstoupil do Komunistické strany Ruska. Jako kádrová rezerva by odeslán nejprve do vojensko-inženýrského kurzu a po jeho absolvování odvelen k 16. armádě a následně ke 42. pluku západního frontu. Zde se v nižší velitelské funkci podílel na vojenském zásahu proti účastníkům Krondštadské vzpoury. Po vyléčení zranění, které v těchto bojích získal, absolvoval Smolenskou pěchotní školou a byl vyslán do města Rjazaně jako politický zástupce roty 149. střeleckého pluku. Další jeho kroky vedly přes Vladimir, kde byl zařazen do funkce politruka jízdní rozvědky a po poměrně krátké době pokračoval v dalších studiích na vysoké vojenské škole VCIK. Od roku 1924 získal vedle bojových zásluh a také i vzhledem k jeho osobnímu potenciálu, který projevil při výkonu nižších velitelských funkcí na úrovni pluku, možnost dalšího studia, a to na Frunzeho akademii, kerou úspěšně ukončil v roce 1931. Bezprostředně se stal členem štábu Zabajkalské střelecké divize v Čitě a v roce 1937 byl jmenován velitelem pluku a téhož roku se přemístil do Moskvy na místo lektora na Vojenské akademii motorizace a mechaniky. S platností od prosince 1940 byl uveden do velitelské funkce zástupce velitele 5. tankové divize , 3. mechanizovaného sboru Pobaltského vojenského okruhu. Ještě před napadením SSSR se stal náčelníkem 3. mechanizovaného sboru a v tomto postavení byl i v den napadení Sovětského svazu hitlerovský Wehrmachtem. V Šaulajské operaci, kde se celý štáb ocitl v obklíčení a z obklíčení se probily jen části 3. sboru, byl sbor rozpuštěn a plukovník Rotmistrov byl jmenován velitelem 8. tankové brigády Severozápadního frontu. Na počátku roku 1942 byl jmenován velitelem nově se formujícího 7. tankového sboru a ten byl později sloučen se svazkem 5. tankové armády. Ta byla nasazena v prostoru Elec a vedla boje proti německé 11. tankové divizi, kterou úspěšně rozdrtila. Po zařazení 7. sbor do stavu 1. gardové armády, se ve Stalingradském tažení 7. sbor osvědčil v tvrdých střetnutích v oblasti Račkovskij a pak i při porážce německé skupiny armád Don. V této době již Rotmistrov velel mechanizované skupině složené ze 3 sborů. V únoru 1943 byl převelen do funkce velitele formující se 5. tankové armády a s ní se pak účastnil strategicky významných bojů u Prochorovky. V souvislosti s boji probíhajících v Kurském oblouku byl Rotmistrov povýšen na generálplukovníka se a s 5. tankovou armádou pod svým velením se účastnil bojů na Dněpru v sestavě Stepního frontu. V říjnu pak jeho armáda zaútočila na Pjatichatky, Krivoj Rog a osvobodila Kirovograd. V lednu 1944 se tanková vojska pod jeho velením podílela na úspěšné Koršunsko-Ševčenkovské operaci a 21.2.1944 byl Rotmistrov jmenován Maršálem tankových vojsk. Od srpnu roku 1944 se stal zástupcem velitele tankových a mechanizovaných vojsk Rudé Armády, v této funkci setrval až do konce války. V mírových letech po skončení 2. sv. války byl Maršál Rotmistrov jmenován nejprve velitelem tankových vojsk v Německu a v této funkci setrval až do roku 1948. Poté se stal velitelem tankových vojsk na Dálném Východě a od roku 1956 působil jako velitel Akademie tankových vojsk v Moskvě, kde byl v roce 1958 byl jmenován profesorem. V roce 1962 obdržel titul Hlavní Maršál tankových vojsk. Ze zdravotních důvodů v roce 1968 přešel do skupiny Generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR. Je autorem několika knih a nositelem mnoha vysokých vyznamenání. Vedle filmových záběrů, kdy se Maršál Rotmistrov objevuje v mnoha dokumentárních filmech zaznamenávajících okamžiky bojů na frontách 2. světové války, byl ztvárněn ve velkofilmu Osvobození část I.- Ohnivá duha /1967, rež. Jurij Ozerov/ i v části IV. - Bitva o Berlín /1970, rež. Jurij Ozerov/ ruským hercem Petrem Glebovem. Maršál Sovětského svazu Pavel Alexejevič Rotmistrov zemřel 6. dubna v roce 1982 ve věku nedožitých 81 let. Erkul