Františka Horáková

O dnes již zcela zapomenuté herečce několika vedlejších rolí Františce Horákové (známé i pod pseudonymy Fanča Lopatová nebo Inka Horáková) se v dostupných materiálech dočteme pouze to, že se narodila v Plzni, kde se v letech 1932-34 umělecky školila u J. Fišera. O jejím dětství či rodině, ve které v období První republiky vyrůstala, nevíme nic. Mladá dívka si svůj divadelní debut odbyla v rodné Plzni, v Městském divadle a v následujících několika letech byla angažována různými divadelními společnostmi. Svět filmu ji poprvé zaznamenal v r. 1937, kde byla v komedii Naši furianti obsazena do epizodní role Bětky. Tyto malé úlohy vesnických děvčat jí byly souzeny i v dalších snímcích, z nichž zřejmě nejznámější je dodnes oblíbená veselohra Nebe a dudy (1941), kde se několikrát mihla jako služebná Běta. V témže roce si zahrála i v dramatu Jan Cimbura a po zbytek okupace se realizovala pouze v Intimním divadle v Praze. K filmu se po válce vrátila opět jen epizodními úlohami, a to ve filmech Muzikant (1947), Železný dědek (1948) a Červená ještěrka (1948). Dalších téměř 30 let strávila Františka Horáková krátkodobými působeními v různých pražských divadlech - např. v Divadle V+W nebo Divadlo státního filmu. Nevyhýbala se však ani hostování v oblastních divadlech, působila např. v Pardubicích, Teplicích či Karlových Varech. Stejně jako mládí je i podzim života této herečky zahalen do neznáma, víme pouze, že zemřela 19. ledna 1987 v Praze.