Zdenka Hrnčířová

V pražské úřednické rodině se 27. ledna roku 1913 narodila pozdější představitelka altových a mezzosopránových úloh, Zdenka Hrnčířová. Její pěvecká dráha byla jistě ovlivněna i tím, že její matka - Marie Mesteková, rozená Bukovská z obce Hustiřany, byla ve své době vynikající dramatickou zpěvačkou a žačkou tenoristy Antonína Vávry. Zdenka se již v dětství projevovala muzikálně, zejména pokud jde o zpěv. Během studia na reálném gymnáziu v Praze, přešla z gymnaziální kvarty, vzhledem ke svému nadání do třetího ročníku Konzervatoře Praha. V té době již byla svému okolí známá z mnoha vystoupení v amatérské opeře Studio. Na konzervatoři se učila u profesorky Doubravky Branbergerové a profesora Louise Kadeřábka. V době absolvování Konzervatoře Praha v roce 1942, měla Zdenka Hrnčířová již zajištěnou budoucnost na základě uzavřené členské smlouvy z roku 1940 s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, kde se představila vyzrálým hereckým i pěveckým výkonem. V pěveckém růstu pokračovala školením u profesora Iry ve Vídni a též u Běly Chalabalové v Praze. V letech 1941 až 1942 hostovala v ND ve dvou smetanovských rolích, jako Martinka v Hubičce a Záviš v Čertově stěně. Během svého působení v operním souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kromě titulní postavy z Flotowovy Marty byla vysoce hodnocena její role Julie v Dvořákově opeře Jakobín a Kněžna z Čerta a Káči. Po přesvědčivém úspěchu v roli Vendulky v Hubičce, bylo velkým překvapením pro příznivce Jihočeského divadla, že nadějná pěvkyně v Českých Budějovicích končí a nastupuje do operního souboru Národního divadla v Praze. Do Národního divadla byla angažována Václavem Talichem pro altový obor, ale přešla podle potřeb divadla na obor dramatického sopránu. Od 1. srpna 1942 angažmá přerušila až do srpna roku 1944, aby v Národním divadle Praha pouze vystupovala jako stálý host. Ve stejné době působila na operní scéně Moravskoslezského národního divadla v Ostravě. Řádným členem operní scény Národního divadla se stala až od 1. srpna roku 1945 a na této scéně vytrvala až do konce roku 1971, kdy odešla do důchodu. Během osmnáctiletého angažmá v pražském Národním divadle vytvořila rozsáhlou řadu vynikajících posta, především v operním díle Bedřicha Smetany - Anežka ve Dvou vdovách; Hedvika v Čertově stěně, jako Panna Róza v Tajemství, Martinka v Hubičce a také Ludmila z Prodané nevěsty. V paměti diváků dlouho zůstala její Kněžna z Dvořákovy opery Čert a Káča, a dále z Dvořákových oper - Julie z Jakobína, Cizí kněžna z Rusalky a Marina v Dimitriji. Mezi operními autory z jejichž díla nastudovala řadu rolí se objevují jména – Fibich; Foerster; Blodek; Martinů, Janáček; Krejčí; Novák; Kovařovic; Musorgskij; Čajkovskij; Mozart; Bizet; Wagner; Verdi; Strauss; Berg aj. Její poslední rolí na operní scéně Národního divadla Praha, byla role Schwertleite ve Wagnerově opeře Valkýra /rež. Ladislav Štros/. Vystupovala v tehdejším Sovětském svazu v roce 1954 a v dalších letech v Polsku, Finsku. V roli démonické Lady Macbeth ve Verdiho Macbethovi se představila ve vynikajícím výkonu v pohostinském vystoupení v Plzni roku 1945, pod taktovkou amerického dirigenta Waltera Duclouxe. Podle dobových kritik byla Zdeňka Hrnčířová pěvkyní s vytříbenou pěveckou kulturou a výrazovou mnohotvárností, přinášející na jeviště také přirozeně živelný dramatický žár. Její hlas se vyznačoval mimořádnou sytostí a nosností a tyto vlastnosti se neztrácely ani v sopránových třpytných výškách, které tvořila měkce a lehce. Česká pěvkyně Zdenka Hrnčířová zemřela v Praze18. května roku 1984 ve věku 71 let.