Jiří Karásek ze Lvovic

Otcem celoživotního obdivovatele dramatika Oscara Wilda, a také „krále české dekadence“ Jiřího Karáska ze Lvovic, byl nemanželský syn Anny Knotkové, rozené Karáskové a dědečkem Josef Karásek, soukeník z Manětína. Matka byla nemanželskou dcerou Anny Faixové z Tmáně u Berouna. V Praze, kde se i narodil, vystudoval gymnázium a po maturitě v roce 1889 zahájil studium bohosloví, které poměrně brzy opustil. Od roku 1891 byl poštovním úředníkem a žil stále pod jednou střechou se svou maminkou, která byla pro svého syna jedinou ženou, jak mnohokrát napsal, kterou měl rád. Po matce také zdědil hluboký vztah ke všemu krásnému, především knihám, obrazům a uměleckým předmětům. O svém dětství napsal v románu – Ztracený ráj /1938/ doslova, že byl pro svou maminku spíše holčičkou než chlapcem. Když byl po čtyřleté praxi jmenován c. k. poštovním asistentem na tehdejším Nádraží Františka Josefa I. v Praze, měl již za sebou svůj literární debut, a to román Bezcestí /1893/ a sbírku básní Zazděná okna /1894/. Pěšky chodil ze Smíchova do práce, což bylo dost daleko, tak se s maminkou přestěhoval na Královské Vinohrady. Zde jej hojně navštěvoval spisovatel a malíř Karel Hlaváček, který byl Karáskův obdivovatel. Později Jiří Karásek povýšil a byl přeřazen do vlakové pošty, což bylo značně privilegované postavení, rovnající se pojmu úřední elita. Díky této pracovní pozici se dostal při rozdělování obálek a balíků do Vídně, kterou byl doslova omámen. V letní restauraci v Prátru se náhodně setkal s pohledným mužem, který na Jiřího Karáska udělal mimořádný dojem. Toto setkání bylo pro něj osudové, a to jak pro jeho literární, tak i citový život. Karásek jméno tohoto muže nikdy neuvedl, pouze bylo známo, že šlo o muže z českého šlechtického rodu. Netrvalo dlouho a Jiří Karásek se začal chovat od tohoto setkání jako aristokrat. Nosil podivně barevné kravaty, které mu vybíral onen záhadný šlechtic s českým původem. Dokonce si oblékal nezvyklé na míru šité pánské obleky. Později se dozvěděl o smrti svého přítele Karla Hlaváčka i o jeho tragické lásce k majiteli antického těla Hronovi, který si při cvičení v Sokolu srazil vaz. Všeobecně se vědělo o lásce Jiřího Karáska k sokolství. Typické pro Jiřího Karáska byly i procházky po Malostranském hřbitově, kde si nahlas pročítal z rozevřené knihy Verlainovy verše. Zde také byli pohřbeni jeho tři sourozenci, kteří zemřeli ještě v dětském věku. Často navštěvoval hrob Karla Jaromíra Erbena. V souladu se svým sexuálním cítěním v červnu roku 1895 se jako spoluzakladatel literární Moderní revue zasloužil o vydání mimořádně výbušného čísla této revue, které bylo věnováno Oscaru Wildovi. Ještě dnes je považováno za první veřejnou obhajobu homosexuálů v české literatuře. Do Moderní revue psal Jiří Karásek až do jejího zániku v roce 1925. Časopisecky debutoval prvními zdařilými verši ve Vesně již v roce 1891. Rozsah literárního i dramatického díla Jiřího Karáska ze Lvovic je mimořádný. Vedle prozaické části, kterou reprezentuje nevýrazněji kultovní román Gotická duše z roku 1900, napsal i méně známé romány a kratší prózy: Mimo život /1897/, Scarabeus /1909/, Posvátné ohně /1911/, Zastřený obraz /1923/, Ganymédes /1925/, Ztracený ráj /1938/ aj. Známý je i jako básník české dekadence: Kniha aristokratická /1896/, Hovory se smrtí /1904/, Sodoma /1905/, Endymion /1909/, Ostrov vyhnanců /1912/ aj. Z esejistických a literárních monografií, jejichž je Karásek autorem, patří k nejznámějším: Ideje zítřků /1898/, Renesanční touhy v umění /1902/, Impresionisté a ironikové /1903/, Chimerické výpravy /1905/, Umění jako kritika života /1906/, Jan Neruda /1911/, Tvůrcové a epigoni /1927/ aj. Mezi dramatickými díly je sice jistá nevyváženost, ale i tak stojí za uvedení alespoň hry: Hořící duše /1899/, Sen o říši krásy /1907/, Cesare Borgia /1908/, Král Rudolf /1915/ aj. Po kariéře poštovního úředníka, pracoval Jiří Karásek jako ředitel knihovny na Ministerstvu pošt a správce Poštovního muzea. Souběžně se věnoval literární činnosti. Jistě je možné považovat Jiřího Karáska ze Lvovic za aristokrata ducha. O jeho šlechtictví však trvají závažné pochybnosti. Karásek se odvolával na starší publikaci Stanislava Vydry z roku 1778 a tvrdil , že je posledním potomkem slavného rodu Lvovických ze Lvovic. Skutečnost však je mnohem prozaičtější, protože Jiří Karásek se jmenoval ve skutečnosti Josef Karásek. Český prozaik, básník a dramatik Jiří Karásek ze Lvovic zemřel v Praze 5. března roku 1951, ve věku 80 let.