Filipp Golikov

Filipp Ivanovič Golikov se narodil 16.7.1900 v Kurganské oblasti v západní Sibiři v době trvání carského imperiálního Ruska. Jeho otec byl venkovský léčitel a socialistický aktivista. Za dobré studijní výsledky získal stipendium a bez větších potíží dokončit studia na gymnáziu. Poměrně krátce po říjnové revoluci v roce 1917 se stal členem Komunistické strany Ruska. Nebylo mu ještě ani 18 let, když vstoupil do střeleckého pluku nově ustanovené Rudé armády, díky tomu, že uvedl dřívější datum narození. Jako řadový vojín bojoval na Uralu proti vojenským jednotkám složeným s československých legii. Díky osobní statečnosti v boji i za celkovou aktivitu , včetně skutečnosti, že byl v ruských poměrech považován za vzdělanou osobu, byl doporučen ke studiu, včetně stipendia na petrohradskou vojenskou akademii. Jako absolvent vojenské akademie se stal politickým důstojníkem a byl společně s dalšími vojáky a důstojníky k potlačení rolnických nepokojů. V roce 1931 byl jmenován velitelem pluku a následně i divize. V roce 1933 zakončil úspěšně dálkové studium na Frunzeho vojenské akademii a byl jmenován vedoucím politického oddělení komisariátu obrany. Podařilo se mu takřka zázrakem přežít stalinské čistky z druhé poloviny třicátých let a jeho velitelská kariéra dospěla do postu velitele armádní skupiny v Kyjevské vojenské oblasti. Při vojenském obsazování Polska v září 1939 velel 6. armádě. V průběhu července 1940 byl jmenován náčelníkem vojenské rozvědky GRU a nesl odpovědnost za za úplné a včasné vyhodnocování všech informací týkajících se možnosti napadení Sovětského svazu Německem. Z vojenského hlediska Golikov chápal závažnost jednotlivých německých přípravných akcí, přičemž podstatné informace, které byly předávány Stalinovi interpretoval v souladu se Stalinovým názorem, že jde toliko o provokace. Golikov měl stále u Stalina velkou důvěru, a to i přesto, že 22.6.1941 fašistické Německo přepadlo SSSR. Vyslal jej do Londýna a Washingtonu, aby vedl jednání o spojenecké pomoci a vyjednal pro SSSR potřebný konkrétní rozsah pomoci. Jednání, která vedl, byla úspěšná a po návratu byl 21.10.1941 pověřen velením 10. rezervní armády. Při plnění řídících úkolů u této armády dosahoval mimořádných výsledků a prokázal své vynikající organizační schopnosti, když sestavil devět naprosto nových divizí, které se pal staly účastníky protiofenzívy u Moskvy. V roce 1942 po zhroucení jižní fronty byl vcelku neprávem zahrnut mezi obětní beránky a byl mu dáván za vinu jistý podíl odpovědnosti za nezvládnutí vojenské situace. Z uvedeného důvodu byl převelen do Stalingradu, kde sloužil u generála Vasilije Čujkova, který byl s organizačními a aktivizujícími velitelskými schopnostmi generála Golikova plně spokojen. Po vítězství u Stalingradu velel generál Golikov útoku vojsk na Donu, Voroněži a Charkova a po útoku z 16.2.1943 jej dobyl. Při jarní Mansteinově ofenzívě se dopustil chyby, když nesprávně odhadl další síly Wehrmachtu a musel dobyté pozice vyklidit. Stalin jej neprodleně odvolal z fronty a nechal jej zařadit jen k administrativní práci v Moskvě, kde řídil ve funkci náměstka komisaře pro obranu i úsek kádrové práce a pod jeho velením bylo rozhodováno o násilných deportacích ruských občanů z dobytých cizích území. Po ukončení 2. sv. války se stal velitelem Akademie obrněných sil SSSR a od roku 1958 byl náčelníkem Hlavní politické správy sovětské armády a vojenského námořnictva. V roce 1960 byl povýšen do hodnosti Maršála Sovětského svazu. V roce 1962 byl z rozhodnutí tehdejšího politického vedení a předsedy rady ministrů SSSR uvolněn a nebyl již pověřován dalšími funkcemi. Maršál Filipp Ivanovič Golikov zemřel takřka zapomenut, dne 29.7.1980 ve věku 80 let. Postava Maršála Sovětského svazu Filippa Ivanoviče Golikova se objevuje pouze v omezeném počtu dokumentárních záběrů z počátečních měsíců bojů vedených na obranu Sovětského svazu před zničujícími útoky Wehrmachtu. Erkul