Alois Eliáš

Československý voják i politik okleštěné republiky Alois Eliáš (1890) pocházel z rodiny krejčího a byl po sestrách Marii a Boženě nejmladším sourozencem. Přes poměrně chudý původ vystudoval c.k. reálné gymnázium a hned po maturitě v r. 1908 pokračoval vysokoškolským studiem, které zakončil úspěšně inženýrsko-zeměměřičskou státní zkouškou pouhé tři roky před vypuknutím válečného konfliktu. Tato poslední mírová léta pomáhal budovat železnici v Bosně, v r. 1914 narukoval k 28. pěšímu pluku v Praze. Do války musel, ale za Rakousko-Uhersko bojovat nechtěl - už po týdnu přešel v Halíči do ruského zajetí. Jako spousta jiných Čechů vstoupil do Čs. legií a díky svým schopnostem i odvaze (zúčastnil se krvavé řeže u Verdunu, bojoval v bitvě o Terron), stoupal v kariérním žebříčku - koncem 1.sv. války měl hodnost nadporučíka a do již samostatného Československa se vrátil o rok později jako štábní kapitán. V období 1. republiky aktivně podporoval těžce vydobytou samostatnost našeho státu a definitivně se rozhodl zůstat v armádě. V r. 1920 byl jmenován velitelem 21. pěšího pluku v Čáslavi a zde se také seznámil s Jaroslavou Kosákovou, se kterou se téhož roku oženil. Přesto, že neměli děti, prožili spolu šťastných, láskou naplněných 22 let, kdy jeho odvážná žena při něm stála až do tragického konce. V období již zmiňované 1. republiky si A. Eliáš dokončil studia Vysoké válečné školy ve Francii, stal se vojenským expertem a působil v československé delegaci na konferenci o odzbrojení v Ženevě v r. 1933. O tři roky později už byl v hodnosti divizního generála jmenován velitelem V. armádního sboru v Trenčíně, ovšem nad Československem a v podstatě i nad Evropou se stahovala mračna v podobě rozpínajícího se nacistického Německa. Rok 1938 tragicky zasáhl do samostatnosti našeho státu, zrada diplomatů Anglie a Francie, umocněná chamtivostí Hitlera a podlézavostí Mussoliniho, předpovídala jakým směrem se bude ubírat osud nejen zmrzačeného Československa, ale i ostatních států. Generál Eliáš byl od prvopočátku rozhodnutý aktivně se zapojit do domácího či zahraničního odboje, ovšem pověřením německého pretektora Konstantina von Neuratha byl nucen přijmout místo premiéra v protektorátní vládě. Čestný generál měl pochopitelně obavy, aby jeho jmého nebylo vláčeno kolaborantskou špínou, na druhou stranu si však byl vědom, že v této funkci (kterou by mohl lehce obsadit kolaborant nebo domácí fašista) mohl ještě mnohé ovlivnit - tak se český politik stal jedinečným unikátem v Evropě- protektorátní premiér a odbojář zároveň! Dovolil si dokonce jménem vlády odmítnout Přísahu vůdci, ilegálně se angažoval v Obraně národa, spolupracoval s ostatními odbojovými skupinami - Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí. Byl také v aktivním spojení s londýnskou exilovou vládou Edvarda Beneše. Od 28. října 1940 docházelo v Praze k protiněmeckým demonstracím, které vyústily v ozbrojené a násilné potlačení, následně byl 11. listopadu zastřelen student Jan Opletal a dalších 9 studentských předáků - tehdy podal A. Eliáš prezidentu Háchovi demisi, ten ji však nepřijal. Hrdý a zároveň Němci pokořený Eliáš začal velmi vážně uvažovat o emigraci, ovšem nacisté už věděli, že "zrádce" se pohybuje v nejvyšších vládních kruzích a smyčka se začla stahovat. S pomocí manželky a známého lékaře, zapojeného do odbojové činnosti, se mu podařilo provést i poslední "husarský kousek", totiž spravedlivou odplatu na proněmeckém udavačském novináři Lažnovském - tohoto kolaboranta "pohostil" chlebíčky, napuštěnými bakteriemi botulotoxinu, tyfu a tuberkulózy (tzv. chlebíčková aféra). Gestapo však už získalo udáním i mučením mnoho důkazů a Eliášovo zatčení 27. září 1941 vedl sám Reinhard Heydrich. I nacisté s ním kupodivu jednali jako s vysoce postaveným důstojníkem, Eliáš přiznal pouze věci, které byly prokazatelné a svých 51. narozenin se dočkal v neblaze proslulé Pečkárně. Soud, ve kterém byl generál obžalován z velezrady, proběhl 1. října a konečný verdikt zněl - trest smrti. Na výkon popravy čekal Eliáš v Pankrácké věznici a díky českému dozorci se mu podařilo udržovat kontakt s rodinou a blízkými. Také prezident Hácha prosil samotného Hitlera o milost pro Eliáše, vůdce toto zamítl, ovšem popravu odložil. 27. května 1942 byl statečnými českými parašutisty spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha - ještě téhož dne bylo vyhlášeno stanné právo a začlo fašistické běsnění, provázené stovkami poprav. 19. června byl v Kobyliské střelnici popraven i odvážný předseda protektorátní vlády. Po válce byl A. Eliáš povýšen do hodnosti armádního generála, jeho ostatky byly opatrovány manželkou a 7. května 2006 byly urny A. Eliáše a jeho ženy Jaroslavy uloženy se všemi poctami v Národním památníku na pražském Vítkově a v Praze-Bubenči, kde žil, je ulice nazvána jeho jménem.