Jiřina Salaquardová

Básnířka a autorka literatury pro dětské čtenáře Jiřina Salaquardová, roz. Kalabisová, se narodila 9. července roku 1955 v Brně. Maminka byla učitelkou a otec lesním inženýrem a oba jí vytvářeli již od dětství, které Jiřina prožila v Náměšti nad Oslavou, ty nejlepší podmínky. Po absolvování gymnázia v Třebíči v roce 1974, vystudovala v letech 1974 až 1979 Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Brně se zaměřením na češtinu a hudební vědu. V roce 1982 úspěšně složila rigorózní zkoušky a získala titul PhDr. Po roce 1979 pracovala jako dramaturgyně v brněnské redakci Čs. televize a krátce v Čs. rozhlase. V letech 1986 až 1988 byla redaktorkou pro zájmové publikace v brněnském Krajském kulturním středisku. V období let 1989 až 1995 byla ekologickou poradkyní. V roce 1991absolvovala roční studijní stipendijní pobyt ve Štrasburku na základě stipendia od Rady Evropy. Po roce 1995 se stala redaktorkou brněnského nakladatelství Bonus A a navazujícího nakladatelství Books. V současnosti vede semináře na Fakultě sociálních studií MU, kde vede semináře tvůrčího psaní a ediční praxe. Trvale externě spolupracuje i s několika menšími nakladatelstvími. Literatuře se v podstatě věnuje již od svého dětství, což se projevilo i v podobě účastí na řadě literárních soutěží pro mladé literáty: Klubu mladých čtenářů; literární soutěži Strážnice Marušky Kudeříkové, aj. Její příspěvky se objevovaly v různých periodikách, jakoů např.: Brněnský večerník, Rovnost, Lidové noviny, Host, Literární noviny, Britské listy, Právo aj. Úzce spolupracuje s Českým rozhlasem a s Českou televizí jako scenáristka publicistických magazínů. Knižně debutovala v roce 1973 ve sborníku mladé poezie Znamení krajiny /1973/, na který navazoval sborník mladých básníků – Pozvání do krajiny /1975/. Ve společné publikaci mladých básníků se objevují její básně v souboru „Homo ludens aneb Nemožně zelená krajina“, pásmo z veršů mladých současných autorů /1978/. V roce 1983 opět publikovala ve sborníku mladé poezie Heliogramy, aby v roce 1985 vydala svou první samostatnou autorskou sbírku veršů Já, Kryštof Kolumbus /1985/, po které následovala úspěšná sbírka básní Snídaně na Titaniku /1987/. Za tuto sbírku získala literární cenu Jiřího Wolkera za rok 1987. Sbírkou próz Pohádky ze stříbrných hor /1996/, prokázala i svou autorskou schopnost prozaického vyprávění. V roce 2006 vydala studii Lidové noviny Arnošta Heinricha a dnešek. Její básnická tvorba je typická tím, že je psána většinou volným, nerýmovaným veršem, a je prostoupená připomínkami reálných osob, míst a dějů, které do nich mnohdy profilují i různé epické prvky. Ráda se vrací do svého dětství a hledá v nich jistotu a klid. U druhé sbírky Snídaně na Titaniku se prolíná reflexe tíživé atmosféry a ustupující nehybnosti. Erkul