Guillaume Apollinaire

Kontroverzní francouzský básník nové vlny počátku 20. století, Guillaume Apollinaire se narodil v Římě v Itálii. Aby vše bylo ještě komplikovanější, byl částečně i polského původu. Jeho rodné jméno znělo Wilhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinare de Kostrowitzky – jak vidno, najdeme ve jméně i německé prvky, tudíž i národnost básníkova, byť bývá v drtivých případech uváděna jako francouzská, není zcela jednoznačná. Jak již bylo řečeno, Apollinaire se narodil v Římě. Jeho matka byla polská šlechtična Angelica Kostrowicka, otec je oficielně neznámý, i když určité znaky směřují ke šlechtici švýcarsko-italského původu jménem Francesco Flugi d'Aspermont. S definitivní platností tato teze potvrzená není, ale že nám tak ještě více zamíchává s národností Apollinairovou, je více než zřejmé. Mladý Guillaume vyrůstal v Monaku. Zde strávil své dětství, později však přesídlil do Paříže. Roku 1911 se ocitl dokonce ve vězení, neboť v souvislosti s neblaze proslulou krádeží obrazu Mony Lisy byl podezřelý z odcizení fénických sošek. Za první světové války se Guillaume aktivně zapojil do bojů na frontě. Působil jak seržant u dělostřelectva a posléze jako podporučík u pěchoty. Posléze po následné rekonvalescenci byl pak pověřen jako styčná osoba pro komunikaci s tehdejším tiskem a byla mu udělena hodnost poručíka. Z předchozích řádků – snad vyjma poněkud zastřeného obvinění z krádeže – rozhodně Guillame nepůsobí jako člověk rebelující, tíhnoucí k anarchii a prosazující nové směry bortící doposud staré konzervativní struktury. Přesto je to tak, ale snad s ohledem na vojenskou čest si za první světové války uchoval pověst vzorného představitele armády. Jeho revolta byla básnického typu a v podstatě nijak drtivě nekritizovala společnost, jen poukazovala na nový umělecký směr a tím byl kubismus. Kubismus je spíše spojován s malířstvím a Picassovými obrazy. Stejně jako netypická forma jeho portrétů a vzepření se běžným formám malířství činil tak Apollinaire i ve svých psaných verších, které neskládal do podoby klasických strof, nýbrž svou „báseň“ tvaroval zpravidla do podoby věci, o níž báseň hovořila. Ještě před válkou, r. 1913, vyšla sbírka „Alkoholy“. Zde se autor snaží vytvořit nové možnosti básnictví a hlavně vyjádřit rytmus moderní doby. Nejznámější je báseň „Pásmo“, která byla do češtiny přeložena Karlem Čapkem. Autor se v této básni dívá na svět z mnoha pohledů a střídá velké množství námětů. Náměty jakoby spolu ani nesouvisí, ale zcela vyjadřují základní myšlenky autora. K některým námětům se autor vrací. Celkově tato báseň působí velmi rytmicky, autor zde vylíčil své dětství a osobní prožitky, včetně lásky a štěstí. V roce 1918 vyšla Apollinairova sbírka „Kaligramy“, právě zde uplatnil autor svůj již zmíněný nový pohled na verš, kdy vytváří tzv. „obrazové básně“ a verše uspořádává tak, aby vytvářely podobu daného obsahu. Ve stejném roce napsal i další dílo s názvem „Prsy Tiréziovy“, které lze považovat za jakési libreto k divadelní hře. Nejde o lyrickou báseň, jsou zde naopak uplatněny výrazně prvky epické. Co bylo velmi odvážné, tak je zosobnění hlavní postavy. Je jí totiž feministka Terezie, žijící v africkém Zanzibaru. Odmítá býti matkou a tak dává pryč svá prsa, aby mohla býti mužem. Z Terezie se stává Tirézius, který zplodí tisíce potomků. Méně známou skutečností je fakt, že G. Apollinaire byl zakladatelem několika časopisů – „Ezopova hostina“, „Pařížské večery“ či „Moderní literatura“. Umělecky velmi plodný život Apollinairův by zcela jistě i v dalších létech po první světové válce přinášel nová díla s prvky kubismu či surrealismu, kdyby bohužel svět nebyl schvácen pandemií španělské chřipky. Dne 9. listopadu 1918 G. Apollinaire této zákeřné chorobě v Paříži podlehl... ZDROJ: Česká verze „Wikipedia“ Vlastní studijní materiály autorky