Mischa Auer

Herec Mischa Auer svým životním osudem nabízí zajímavý příběh ruského emigranta, který se nejprve prosadil v desítkách amerických filmů, po válce pak zakotvil ve Francii a svou uměleckou kariéru zakončil posledním filmem natočeným v Itálii, kde také náhle zemřel. Narodil se v Petrohradě jako Michail Semjonovič Unskovskij, jeho otec krátce poté padl jako námořní důstojník v rusko-japonské válce. Ztráta živitele rodiny přivedla jeho matku do nouze a Michail vyrůstal ve velmi chudých poměrech bezmála na ulici. Matka později pracovala jako zdravotní ošetřovatelka a po roce 1917 spolu se synem emigrovala do Turecka. Tady se nakazila tyfem a zemřela, Michail pak putoval do Itálie. V Itálii se náhodou setkal se svým dědečkem z matčiny strany, slavným houslistou Leopoldem Auerem (1845-1930), což mělo zásadní vliv na jeho další osudy. Leopold Auer vzal svého vnuka v roce 1918 do Spojených států a přiměl jej ke studiu hudby. Mladý Michail se v krátké době naučil hrát na několik hudebních nástrojů, dobře ovládal hlavně klavír a housle. Zároveň se začal ale zajímat o divadlo a díky Auerovým kontaktům na řadu osobností z oblasti umění se již počátkem dvacátých let prosadil na jevištích na Broadwayi. První úspěchy v divadle mu krátce nato umožnily i debut před filmovou kamerou a poprvé se v menší roli objevil v komedii SOMETHING ALWAYS HAPPENS (1928). Pro film jej objevil režisér Frank Tuttle, který jej náhodou viděl hrát v zájezdovém divadelním představení v Los Angeles. Z Michaila Unskovského se stal filmový herec Mischa Auer, pseudonym přijal – nijak překvapivě – po slavném dědečkovi. Od počátku třicátých let hrál Mischa Auer v několika filmech každý rok, prozatím dostával jen nevelké role především cizinců s často podivínskou povahou. K takovým postavám byl logicky předurčen cizím přízvukem i nezvyklým slovanským zjevem. I když byl pověřován jen nevelkými hereckými úkoly, ve filmových studiích se potkával s největšími hvězdami té doby, za všechny jmenujme Marlene Dietrich, Gretu Garbo, Lorettu Young nebo Carole Lombard. Objevoval se ve filmech, které často v různých kategoriích bojovaly o Oscara, případně slavily úspěch i na evropských filmových přehlídkách (ANNA KARENINA, 1934; KŘIŽÁCI – The Crusades, 1935; TŘI ROZKOŠNÁ DĚVČÁTKA – Three Smart Girls, 1936; VŽDYŤ JSME JEN JEDNOU NA SVĚTĚ – You Can´t Take With It You, 1938; VZPOURA ŽEN – Destry Rides Again, 1939). Osobní úspěch slavil nakonec i sám Auer, když byl v roce 1937 nominován na Oscara za vedlejší roli ve filmu MŮJ MUŽ GODFREY (My Man Godfrey, 1936). V průběhu druhé světové války omezil Mischa Auer svou práci pro film, vrátil se znovu do divadla, kromě toho účinkoval také v rozhlase a cestoval se zájezdovými estrádami. Po roce 1945 se do Evropy začali vracet filmaři, kteří válku strávili v americkém exilu, byl to například případ francouzského režiséra René Claira, s nímž Auer natočil filmy KRÁSKA Z NEW ORLEANSU (The Flame of New Orleans (1941) a DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ (And Then There Were None, 1945), hollywoodští producenti navíc začali vyhledávat levnější evropská studia. To přimělo k odchodu do Evropy i Mischu Auera, který se s rodinou usadil v Rakousku, kde začal pracovat pro Svobodnou Evropu. Koncem čtyřicátých let natočil Auer několik filmů v Itálii, poslední etapu své umělecké dráhy zasvětil práci ve Francii, kde hrál ve více než dvaceti filmech. Zatímco v zámoří točil s největšími hvězdami Hollywoodu, nyní točil filmy s významnými osobnostmi francouzské kinematografie, například s Brigitte Bardot (BUDOUCÍ HVĚZDY – Futures vedettes, 1955; ZATRACENÁ HOLKA – Cette sacrée gamine, 1955). Modifikovaný typ rolí cizinců-podivínů, nyní ve starším věku, nejlépe reprezentuje postava profesora ve Wellesově koprodukčním filmu PAN ARKADIN – DŮVĚRNÁ ZPRÁVA (Mr. Arkadin, 1955). Poslední film PER AMORE… PER MAGIA (1967) natočil v Itálii, kde tehdy žil a nedlouho po skončení natáčení zemřel v Římě na infarkt. Mischa Auer byl celkem čtyřikrát ženatý (Norma Tillman, 1931-1940; Joyce Hunter, 1941-1950; Susanne Kalish, 1950-1956; Elise Souls, 1965-1967) a měl tři děti.