Jana Konůpková

V roce 1940 přišel do protektorátních kin filmový přepis Balzacova románu – „Maskovaná milenka“. Milovníci černobílých českých filmů jej zcela jistě znají, vždyť hlavní postavu krásné aristokratky Lenky, která naplní svou touhu po mateřství poněkud odvážným způsobem, ztvárnila legenda našeho filmu Lída Baarová. V roli jejího milence, jehož tajemná kráska svede s nepropustnou škraboškou na obličeji, lámal ženským divačkám srdce šarmantní „švihák“ Gustav Nezval. Oba naši herci se na výbornou zhostili svých rolí pod režijní taktovkou Otakara Vávry. Rozkošným prvkem v tomto kostýmním melodrama byla malá Leonka, Lenčina dcera. Hrála ji maličká Jana Konůpková, o níž ještě donedávna milovníci filmové historie nevěděli vůbec nic, dnes však již můžeme říct přece jen něco víc… V domácnosti žádného z nadšenců prvorepublikového a protektorátního filmu nesmí již po několik let scházet „pamětnický“ kalendář Aleše Cibulky. Tento moderátor a spisovatel věnoval nemálo úsilí po pátrání po osudech mnoha zapomenutých filmových tváří. K odhalení některých z nich dopomohla náhoda, jako tomu bylo v případě Jany Konůpkové. Na soutěžní anketu z kalendáře na rok 2010, v níž figurovala právě fotografie z „Maskované milenky“, se panu Cibulkovi ozvala z dalekého zámoří představitelka té malé rozkošné Leonky… Paní Jana Konůpková se narodila v roce 1935 a bylo jí tedy pouhých 5 let, když poprvé a bohužel také naposledy stanula před filmovou kamerou. K filmování jí dopomohla náhoda. Spolu se svými blízkými trávila prázdniny ve Škrdlovicích, kde se scházeli i různí čeští herci. Malé Janičky si povšiml František Kreuzmann a doporučil dívenku Otakaru Vávrovi. Náš režisérský mistr byl talentovaným děvčátkem nadšený, a tak se Janička převtělila do šlechtické dcerky Leonky. Vrozený talent pěvecký i mluveného slova využila Jana Konůpková i v dospělém věku, věnovala se zpěvu a konferování, nicméně bohužel před kameru se již nikdy nepostavila. Zřejmě možná také proto její jméno upadlo neprávem v zapomnění. Po sňatku navíc změnila jméno a stala se Janou Viktorínovou. Ve svých 34 letech – roku 1969 – odešla z Československa do Německa. Důvody odchodu do emigrace byly politického rázu. V Německu se již paní Jana umělecké činnosti nevěnovala. Pracovala v bance, a to až do odchodu do penze. Svůj e-mail panu Cibulkovi však neposlala z Německa, nýbrž až z daleké Kanady. Do této země přesídlila Jana Viktorínová za svou dcerou krátce po dovršení 70 let. Díky její laskavosti podělit se s Alešem Cibulkou o své vzpomínky víme dnes alespoň další střípek v mozaice našich zapomenutých hvězd a hvězdiček z „černobílé“ doby. Jako zdroj informací použit „Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky 2011“, autor původního textu - Aleš Cibulka.