Lechosław Marszałek

Cesta za animovaným filmem nebyla pro Lechosława Marszałka vůbec jednoduchá - byl nemocen a musel přerušit studium na Akademii výtvarných umění a teprve po roce 1946 se mohl navrátit k animaci. Používal kreslenou techniku, i když natočil i několik loutkových filmů Piracki skarb (1960) či Portrety mistrza Kleofasa (1960). Ještě před polským říjnem (1956) natočil filmy Kozlíček (1953) a Ukarane łakomstwo (1954). Jeho film Osioł w lwiej skórze v sobě nesl rysy grotesky a společenské kritiky. Charakteristický byl i obrázek - dům stojící na základech opírající se o komín, poutník na oslu si jde stěžovat k úředníkovi sedícím v budově - Ministerstvo výstavby a nové architektury, nastává absurdní situace (úřední šiml v podobě byrokracie) tento úředník dá poutníka odvést na policii. Ten je zavřen a předvolán před soudce, který mu udělí trest smrti, mezitím se osel promění ve lva a rozsévá na ulici strach. Teprve pouličnímu prodejci se podaří lva uklidnit. Na konci filmu prodejce použije verše Ludwika Jerzego Kerna: ,,Po úřadech chodíš o domech vznešených tvářících se hrdě a skrze škvíry v hrozných kůžích nejednou ucho oslí spatříš". Následovaly další filmy jako např. Pani Twardowska (1955), O ptaszku, który nie chciał śpiewać (1957). V roce 1961 za pomoci papírové techniky vznikly filmy Biały miś (1960), Bulanda i diabeł (1959) nebo Kouzelná čepička (1962). Pro české diváky se však stal asi nejznámější jako režisér a scénárista mnoha dílů o Bolkovi a Lolkovi a o pejsku Rexíkovi.