Karlheinz Böhm

V povědomí diváků v celé Evropě zůstane Karlheinz Böhm navždy zapsán díky roli rakouského císaře Františka Josefa, kterou hrál v padesátých letech 20. století po boku Romy Schneider ve třech romantických filmech o krásné císařovně Sissi. Jeho umělecká kariéra má ale samozřejmě mnohem širší rozměr a v poslední době se zviditelňuje hlavně svými aktivitami v charitě. Narodil se v německém Darmstadtu (po otci měl ale rakouské občanství) a pocházel z umělecké rodiny, matka Thea Linhard (1903-1981) byla operní zpěvačkou, otec Karl Böhm (1894-1981) působil jako dirigent. Podle aktuálního působiště svých rodičů vyrůstal Karlheinz na různých místech v Německu, dětství strávil například v Drážďanech a Hamburku, rodiče jej od útlého věku učili hrát na klavír, ukázalo se ale, že hudební talent není dědičný. Za druhé světové války se rodina uchýlila do klidného Švýcarska, rodiče tehdy využili Karlheinzova zdravotního stavu a získali potvrzení k ozdravnému pobytu ve švýcarských Alpách. Po válce studoval Karlheinz Böhm ve Štýrském Hradci, kde byl tehdy otec šéfdirigentem místního orchestru, opět ze zdravotních důvodů pak na nějakou dobu odešel do Itálie. Mezitím se ale nevzdával své náklonnosti pro divadlo a ve Vídni studoval herectví. Před kamerou stál poprvé v roce 1948, dvakrát točil s režisérem Karlem Hartlem, větší příležitost dostal v jeho filmu DŮM ŽIVOTA (Haus des Lebens, 1952), v dramatu WIENERINNEN (1952) se setkal také s česko-rakouským hercem Rolfem Wankou. V první polovině padesátých let se Karlheinz Böhm vypracoval do velkých rolí romantických uhlazených milovníků, mnozí v něm dodnes vidí předchůdce o něco mladšího Horsta Buchholze. Mezinárodní hvězdu z něj učinil režisér Ernst Marischka, který jej obsadil do již zmíněné role mladého rakouského císaře Františka Josefa po boku Romy Schneider ve filmu SISSI (1955). Tento romantický příběh je dnes vnímán jako kýčovitý a historický nepřesný, nelze mu ale upřít, že alespoň v hrubých rysech zobrazuje nelehké mládí rakouské císařovny Alžběty, známé jako Sissi. Film měl premiéru v Německu a Rakousku těsně před Vánocemi 1955 a po obrovském úspěchu jej do kinodistribuce v následujícím roce převzala většina západoevropských zemí. Logicky pak navazovaly další dva díly, SISSI, MLADÁ CÍSAŘOVNA (Sissi, die Junge Kaiserin, 1956) a SISSI – OSUDOVÁ LÉTA CÍSAŘOVNY (Sissi – Schicksalsjahre einer Kaiserin, 1957). V roce 1954 se Karlheinz Böhm poprvé oženil s letuškou Elisabeth Zonewa a není nijak překvapivé, že jejich první dcera dostala jméno Sissi (*1955). S Elisabeth se Böhm rozvedl v roce 1957 a o rok později uzavřel druhé manželství s německou herečkou Gudulou Blau (*1940), s níž žil čtyři roky. Z jejich manželství pocházely tři děti, dcera Kristina (*1959) se později prosadila také jako herečka. Od roku 1963 byla jeho třetí manželkou původem polská herečka Barbara Lass-Kwiatkowska (1940-1995), s níž vytvořil mileneckou dvojici ve francouzském dobrodružném filmu RVAČKA V TOKIU (Rififi a Tokyo, 1963). Měli spolu dceru Katharinu Böhm (*1964), která je dnes vytíženou televizní herečkou. Toto manželství skončilo rozvodem v roce 1980. V návaznosti na celoevropský úspěch trilogie o císařovně Sissi zůstával Karlheinz Böhm ve druhé polovině padesátách let vyhledávaným představitelem hlavních rolí, on sám se ale bránil škatulce romantických milovníků a toužil po náročnějších hereckých úkolech. Opět se nicméně setkal s Romy Schneider jako její partner v romantické komedi KITTY A VELKÝ SVĚT (Kitty und die grosse Welt, 1956). Znovu točil také s Ernstem Marischkou a v jeho filmu DŮM U TŘÍ DĚVČÁTEK (Das Dreimädrlhaus, 1958) vytvořil hlavní postavu hudebního skladatele Franze Schuberta. Jeho touhu po lepším uplatnění naplnil až britský thriller PEEPING TOM (1960) režiséra Michaela Powella, kde hrál hlavní roli vyšinutého vraha Marka Lewise. Tento film je sice dodnes vysoce hodnocen, tehdy ale pohřbil Böhmovu kariéru v romantických limonádách. V šedesátých letech prakticky zmizel z německé kinematografie, několik dalších zajímavých filmů ale natočil v Británii a Francii. Jejich nevalný ohlas jej nakonec přivedl k divadlu a v klasických kusech (Elektra, Cikánský baron) vystupoval v Mnichově a Stuttgartu, od roku 1975 byl stálým členem divadla v Düsseldorfu. Teprve v polovině sedmdesátých let se znovu začal objevovat v německých filmech, manžela titulní hrdinky (Margit Carstensen) hrál v dramatu MARTHA (1974), s tvůrcem tohoto snímku R. W. Fassbinderem pak natočil několik dalších filmů (EFFI BRIESTOVÁ – Fontane – Effi Briest, 1974; PĚSTNÍ PRÁVO SVOBODY – Faustrecht der Freiheit, 1975). Poté se objevil již jen v několika televizních filmech a seriálech, naposledy se mihnul v roce 1996 v jedné epizodě i u nás známého seriálu DOKTOR Z HOR (Der Bergdoktor). Jádrem Böhmových aktivit je od počátku osmdesátých let charita ve prospěch afrických zemí. Touto problematikou se začal zabývat po návštěvě Keni a v roce 1981 založil organizaci MFM (Menschen für Menschen – Lidé pro lidi). Přispívá do fondu na pomoc Africe, v různých zemích pořádal četné konference a akce na podporu africkým zemím, za své aktivity byl v roce 2003 vyznamenán čestným občanstvím v Etiopii. Odtud ostatně pochází i jeho čtvrtá manželka Almaz Böhm (*1964), s níž má dvě děti. I když má Böhm na svém kontě několik cen a nominací z oblasti filmu, v poslední době se mu dostává uznání především za angažovanost v charitě. Obdržel Stříbrnou (1985) a Zlatou medaili (2002) za zásluhy o Rakouskou republiku, dále je nositelem německého Řádu za zásluhy (2001) a Zlaté medaile rakouského hlavního města Vídně (2008). Výčet několika mezinárodních cen v oblasti charity uzavírá prozatím Cena UNESCO z roku 2009. V současnosti žije Karlheinz Böhm v Salzburgu.