Šerosvit ithackého labyrintu: Nolanovu Odysseu milujete. Bájný epos mění pojetí moderního hrdinství

Při vstupu do potemnělého sálu, kde se zrcadlí monumentální plocha 70mm plátna formátu IMAX, se divák ocitá na prahu něčeho, co přesahuje běžnou kinematografickou zkušenost. Klasická antická mytologie bývá v moderní hollywoodské produkci často redukována na povrchní digitální spektákl, avšak Christopher Nolan se vydal zcela opačným směrem. Cestou absolutní fyzické hmatatelnosti a psychologického šerosvitu. 

Epos bychom mohli přirovnat k Tróje. I ta byla strhující, i ta byla téměř tříhodinová. Režisér, inspirovaný oceňovaným překladem Emily Wilsonové, který hrdinu hned v úvodu ukazuje jako „komplikovaného muže“, stvořil dílo, které spíše než klasický epos připomíná tísnivou meditaci o lidské vině, traumatu a rozpadu paměti.

Absolutním diváckým suverénem letních pokladen v zahraniční tvorbě však zůstává velkolepě pojatá Odyssea. Mytologický epos přitáhl davy diváků díky uhrančivému zpracování, přičemž Matt Damon tu předvádí strhující výkon. I komerčně se jedná o jedinečný triumf. Během úvodního víkendu v Severní Americe vygeneroval film masivních 124,5 milionu dolarů a celosvětově překonal hranici 264 milionů dolarů.

Jasně tak ukazuje, že globální publikum stále slyší na náročné, autorské projekty realizované v té nejluxusnější technické kvalitě. V tuzemských kinech film během prvních dnů přilákal přes 110 tisíc diváků a utržil více než 25 milionů korun, čímž potvrdil status nepopiratelné společenské události.

Reálný svět je až neskutečně přítomný díky minulosti

Tajemství Nolanova úspěchu spočívá v jeho odmítnutí digitální sterility. Každý záběr kameramana Hoyte van Hoytemy dýchá texturou reálného světa, ať už jde o drsnou přírodu skotské vysočiny, nebo sluncem spálené hliněné zdi marockého Aït Benhaddou, které posloužily jako kulisy pro pád Tróje. Legendární trojský kůň byl vztyčen jako čtyřicet stop vysoká fyzická stavba. Režisér se spolu s herci doslova vměstnal do jeho tísnivého dřevěného nitra, aby zachytil autentickou klaustrofobii a napětí vojáků čekajících na smrt nebo slávu.

Podobně nekompromisní naturalismus vládne i scéně v jeskyni kyklopa Polyféma. Natáčení probíhalo v reálné řecké Diově jeskyni, kde štáb namísto zeleného plátna instaloval šedesátistopou mechanickou loutku a nahnal do prostoru čtyřicet živých ovcí, což hercům vnutilo syrové, fyzické sepětí s prostředím. Pro scény na rozbouřeném moři byla využita jediná funkční vikinská loď na světě Draken Harald Hårfagre, přičemž v ateliérech Universal čelili herci umělé bouři hnané obřími motory z letadel Boeing 737. K optické iluzi obřích nestvůr navíc přispělo obsazení necelých pět stop vysoké kaskadérky Devyn Daltonové jako kaskadérského dvojníka samotného Damona, což snímku dodalo podmanivé měřítko bez nutnosti digitálního zvětšování.

Odysseus jako zlomený muž

Zatímco vizuální složka bere dech, nejsilnější napětí vyvstává z nelineární dekonstrukce samotného mýtu. Odysseus se na plátně neocitá jako triumfální vítěz, ale jako muž zlomený posttraumatickým syndromem, jehož mysl je rozrušena každodenním podáváním lotosových květů na ostrově nymfy Kalypsó (Charlize Theron). Své legendární cesty plné nestvůr vypráví jako fragmenty nespolehlivých vzpomínek, což diváka nutí pochybovat o tom, zda jsou Sirény či Charybda reálnými hrozbami, nebo jen projekcemi jeho šílenství.

Tento motiv vnitřního rozpadu podtrhuje i absence olympských bohů. Jediným božstvem je Athéna (Zendaya), která se však zjevuje pouze Odysseovi jako zosobnění jeho viny, nesoucí podobu mladé trojské ženy obětované během války. Podobnou transformací prošla Kirké (Samantha Morton) – její ostrov není místem živočišné rozkoše, ale azylem pro ženské oběti válečného násilí, kde proměna mužů v divočáky pouze zrcadlí jejich skutečnou, agresivní podstatu.

Cesta domů

Morální eroze se však nevyhýbá ani samotnému domovu. Na Ithace mezitím Pénelopé (Anne Hathaway) a její syn Télemachos (Tom Holland) vzdorují cynickému Antinoovi (Robert Pattinson), jehož slizký a mrazivý výkon redefinuje moderní filmové padouchy. Shledání manželů je zbaveno klasického hrdinského patosu; namísto slavného testu manželské postele se odehrává dialog za mřížovými dveřmi, kde si vymění pouze drobnou figurku Athény jako důkaz ztracené identity. Závěrečný masakr nápadníků pak není triumfální očistou, nýbrž tragickým rozpadem civilizačních hodnot, v němž i dříve věrná služebná Melanthó (Mia Goth) nachází tragický konec pod chladným verdiktem samotné královny.

Nolanova Odyssea se tak stává hlubokým uměleckým zážitkem, který podbarvuje devítiměsíční, dervišsky intenzivní hudební kompozice Ludwiga Göranssona. Je to film, který diváka nenechá chladným – představuje melancholické memento o tom, jak těžké je najít cestu domů, když domov, který jsme znali, již dávno přestal existovat.

Hodnocení: 9 / 10

Zdroj foto: Universal pictures