Bardotky jsou oddechové, ale moc nepřesvědčily. Z tématu šlo dostat mnohem víc

Vstup nové české komedie Bardotky do distribuce pod hlavičkou společnosti Bontonfilm doprovázel nezanedbatelný mediální zájem. Snímek, který se prezentuje jako nekompromisní oslava ženského přátelství a vzdoru vůči věkovým stereotypům, se pokouší oslovit specifickou diváckou základnu, která je v tuzemském audiovizuálním prostředí dlouhodobě opomíjena – ženy v seniorském věku. Jak se to povedlo?

Režisérka Hana Hendrychová, známá svými předchozími diváckými tituly Můj příběh a Matka v trapu, se spojila s producentkou a scenáristkou Pavlou Krečmerovou, aby vytvořila příběh tří šedesátnic chytajících svůj takzvaný „třetí dech“.

Snaha o vytvoření manifestu zralého ženství se opírá o silný symbolický odkaz k francouzské ikoně Brigitte Bardot. Tento koncept ale v reálném provedení vykazuje značné estetické i příběhové limity. Snímek byl představen veřejnosti během doprovodných akcí v Karlových Varech – byť nikoliv v rámci oficiálního programu Mezinárodního filmového festivalu, ale jako samostatná propagační akce. Tam na sebe upozornila bývalá první dáma Dagmar Havlová, která na slavnostní premiéru oblékla černý smoking a symbolicky obula boty svého zesnulého chotě Václava Havla. 

PR kampaň stavěla na uvolněnosti a zákulisních anekdotách, jako bylo humorné prohlášení Evy Holubové, že ji Dagmar Havlová naučila užívat drogy, či její stesky nad tím, že z finálního střihu byla odstraněna její postelová scéna. Tyto mimofilmové akcičky však pouze zakrývají skutečnost, že samotné dílo se potýká s hlubokou tvůrčí krizí.

Seznamte se s hvězdným triem

Scénář sleduje osudy tří spolužaček z vysoké školy:

•    Meda (Dagmar Havlová) žije osaměle a bojuje se svou divokou zahradou.
•    Iva (Eva Holubová) čelí manželské krizi s pasivním manželem, který proměnil pohovku v životní filozofii.
•    Valerie (Pavlína Pořízková) se vrací z USA jako finančně zajištěná, vitální žena odmítající diktát věku.

Výchozí koncept sice slibuje dynamickou vztahovou komedii, avšak stopáž 88 minut je dramaturgicky rozštěpena na dva neslučitelné celky. První polovina snímku funguje jako klasická letní road movie, v níž hrdinky navštěvují amsterdamský coffee shop, pořádají divoké večírky a končí v moravském vinném sklípku. Humor v této fázi však často sklouzává k prvoplánovým klišé a sexistickým vtipům, což bylo patrné již z propagačních trailerů.

Zlom nastává ve druhé polovině, kdy odhalení dlouholetého společného tajemství transformuje film do vážné dramatické roviny. Tento přechod od bláznivé frašky k existenčnímu dramatu selhává kvůli chybějící dramaturgické přípravě. Divák je nucen sledovat náhlé emotivní zvraty, které působí neorganicky a manipulativně. V porovnání s tematicky spřízněnými tuzemskými snímky, jako je například oceňované drama 5 švestek, působí Bardotky jako povrchní řetězec videoklipů spíše než jako ucelené filmové dílo s hlubším sociologickým přesahem.

Z hlediska řemeslné realizace vykazuje snímek standardní, průměrnou, ničím nevynikající televizní estetiku. Kamera Lukáše Hendrycha spoléhá na líbivé, prosluněné záběry Prahy, středních Čech a Ústí nad Labem. Zejména exteriéry z vinic jsou nasvíceny s až reklamní čistotou, což sice lahodí oku méně náročného diváka, ale zároveň to zbavuje film jakékoliv vizuální osobitosti.

Střih Jakuba Řikovského nedokáže efektivně maskovat prudké změny nálad mezi komediálními a melodramatickými sekvencemi, což vede k rozpadu vnitřního rytmu vyprávění. Hudební doprovod Ondřeje Gregora Brzobohatého, jenž v minulosti skládal hudbu pro komedie Anděl Páně 2 či Matky, se pokouší o sentimentální podkreslení klíčových scén, nicméně jeho doslovnost hraničí s kýčem. Zařazení klasické písně Růže kvetou dál sice funguje jako nostalgický spouštěč pro starší generaci, ale v kontextu moderního filmového vyprávění působí tento krok spíše jako  prvoplánový kalkul.

Herectví na hraně možností?

Hlavní devizou projektu mělo být hvězdné herecké obsazení. Dagmar Havlová vložila do role Medy značné fyzické úsilí. Navzdory tomu, že si čtyři dny před začátkem natáčení bolestivě narazila žebro, odmítla produkci zastavit a absolvovala náročné natáčení v dešti a teplotách okolo -4 °C. Její výkon v komických scénách, kdy je nucena konzumovat extrémní množství třešní či zabijačkových specialit, vykazuje vysokou míru profesionality, byť ji režijní vedení občas nutí k excentrické expresivitě, která hraničí s karikaturou.

Eva Holubová v roli Ivy sází na osvědčený rejstřík ironického nadhledu a unavené mateřskosti. Její ztvárnění ženy v domácnosti zápasící s manželskou apatií je divácky nejvděčnější, ovšem nepřináší do její filmografie žádné nové polohy.

Největším překvapením je výkon Pavlíny Pořízkové. Jako Valerie vnáší na plátno civilní, neherecký minimalismus a přirozené charisma, které ostře kontrastuje s divadelní manýrou jejích tuzemských kolegyň. Pořízková úspěšně transformovala své osobní postoje k stárnutí do podoby sebevědomé hrdinky, což činí z Valerie jedinou skutečně moderní postavu filmu.

Divácká reflexe a kritická polarizace

Hodnocení filmu se aktuálně pohybuje na velmi nízké úrovni, což reflektuje hlubokou polarizaci divácké obce. Analýza uživatelských recenzí odhaluje zásadní rozdíly v očekáváních, s nimiž publikum do kin přichází.

Podle nás se jedná o klasickou odpočinkovou komedii, kterou ale náročnější divák může vidět i jako promarněnou příležitost, kdy jsou závažná témata zpracována pouze povrchně a spekulativně.

Snímek Bardotky je typickým mainstreamovým dílkem, které se pokouší otevírat progresivní společenská témata, avšak činí tak s využitím zastaralých, klišovitých a formálně unavených postupů. Ambice vytvořit hlubokou sondu do života žen po šedesátce se rozplývá v neujasněnosti žánrového klíče, kdy se tvůrci nedokázali rozhodnout mezi bláznivou letní fraškou a existenciálním melodramatem.

Přes nepopiratelnou snahu a fyzické oběti hlavních představitelek jsou Bardotky průměrným filmem, jehož marketingový obraz výrazně převyšuje jeho skutečné umělecké kvality. Pro diváky hledající nenáročnou letní relaxaci může film nabídnout několik vtipných momentů a esteticky příjemné záběry z českých vinic, avšak pro ty, kteří očekávali pronikavou reflexi ženské emancipace a stárnutí, bude film spíše zklamáním. Snímek tak nakonec nezažehne slibovaný třetí dech, ale spíše jen unaveně vydechne uprostřed letní kinematografické sezóny.

Hodnocení: 4,8 / 10

Zdroj foto: Bontonfilm