Zombie filmy a seriály. Nejsou už jen monstra. Řeší trauma, samotu i rodinné vztahy

Mýtus o zombie pochází z voodoo na Haiti, ale zombie filmy a seriály točí po celém světě. I když to jsou fiktivní postavy, prochází fascinující evolucí. Nejzajímavější druhy najdete na Netflixu – včetně jednoho obrovského překvapení z Filipín.

Ještě před pár desítkami let bylo jasné, jak zombie vypadají. Jsou pomalé, trochu pokulhávají. Natahují ruce před sebe a jediné, co je pohání, je kanibalistický hlad nebo potřeba šířit nákazu. Moderní zombie začaly sprintovat, zamilovávají se, trpí úzkostmi a někdy dokonce budí větší soucit než lidé, kteří apokalypsu přežili (protože na přežití apokalypsy musíte být pořádně bezskrupulózní).

V posledních letech se se zombie seriály roztrhl pytel.

Vedle klasických pajdavých hladovců najdeme romantické emo zombie, psychologická dramata, nebo i příběhy, kde nakaží jsou hlavně nemocní, ne monstra. Hororový symbol, který kdysi zosobňoval smrt, se během šedesáti let proměnil v jednu z nejpružnějších filmových metafor.

Klasiku vytvořil George A. Romero ve filmu Night of the Living Dead (Noc oživlých mrtvol). Jeho nemrtví nebyli rychlí ani inteligentní. Děsili hlavně tím, že jich bylo mnoho a že se nedali zastavit. V jeho pozdějším snímku Dawn of the Dead (Úsvit mrtvých) byl obraz zombie bloudící nákupním centrem, což je celkem vtipná kritika postmoderního kapitalismu. V sedmdesátých letech to působilo jako velmi jedovatá poznámka ke konzumní společnosti.

Pak přišel rok 2002 a Danny Boyle. Ve filmu 28 Days Later (28 dní poté) už nikdo nečekal na pomalu se blížící mrtvolu. Nakažení byli rychlejší než průměrný sportovní běžec, útočili během několika sekund - proměna probíhala hned, jak byli lidé kousnutí. Možná tím chtěl Boyle ukázat, že by civilizace klidně mohla jít hodně rychle do kopru, i když by to spíš způsobil přírodní jev nebo extrémní virus. Pokračování filmu se jmenovalo 28 Years Later a byla v něm komunita lidí, která přežila na ostrově. Iniciačním rituálem dospívajících je vyjít za hranice ohrady. Zombie není tolik, protože mohou umřít hlady, ale jsou pořád stejně nebezpečné. 

Teď už zombie s voodoo opravdu nemají nic společného - přesunuly se definitivně od magie k biologii. Stejnou proměnu zachytily i televizní seriály. Black Summer (Temné léto) sází na extrémně rychlé a silné nakažené a téměř nepřetržité napětí, zatímco asi nejznámější seriál The Walking Dead (Živí mrtví) je proti tomu vlastně docela pohoda. Seriál má mnoho řad i spin-offů. Tématicky se soustředí na to, že největší hrozbou už nejsou samotní zombie, ale lidé. Některé díly pracují s hordami zombie jako se silou přírody - lidé davy zombie dokážou odklonit jako koryto řeky. V pozdějších řadách a navazujících seriálech se začínají objevujovat náznaky nových mutací, a je to logické - protože evoluce je nevyhnutelná.

Nejvíc šokující proměna ale přišla ve chvíli, kdy tvůrci začali přemýšlet, jestli v nemrtvých něco lidského přece jen nezůstalo. Film na Netflixu Warm Bodies (Mrtví a neklidní) obrátil celé pravidlo naruby. Zombie si trochu ze života pamatuje, snaží se rozpomenout na další věci a cítí. Hlavní hrdina se dokonce zamiluje do lidské bytosti, kterou chrání. Místo otázky, jak přežít apokalypsu, se řeší, co vlastně člověka dělá člověkem.

Nejvíce  zajímavou cestou se vydal filipínský film Outside (Venku), který Netflix zařadil trochu nenápadně mezi ostatní horory. Přitom jde o jeden z nejlepších a nejchytřejších zombie filmů. Od filipínské produkce by mnoho diváků podobně silný psychologický film možná nečekalo.

Rodina se ukrývá před nakaženými, ale největší nebezpečí nepřichází zvenčí. Postupně se otevírají stará traumata, násilí a strach. Zombie stojí za plotem, skutečný rozklad ale probíhá uvnitř domu. Film tak připomíná spíš rodinné drama než klasický horor.

Jsou dva druhy lidí - jedné skupině zombie přijdou trapná pohádka pro děti, druhé to strašně baví a někdy ani neumí vysvětlit proč. Dnešní zombie jsou tak různorodé, že by mohly zaujmout i první skupinu. Připomínají epidemii, rozklad společnosti, sobeckost lidí a strach ze ztráty vlastní identity. Některé jsou opravdu hloupé krváky, jiné by zasloužily zlatou sošku.

Zombie přežily všechny proměny hororu. Upíři přicházejí a odcházejí, strašidelné domy se vracejí ve vlnách, ale zombie se pokaždé promění spolu s dobou. Dnes už nejsou jen symbolem smrti. Staly se zrcadlem lidských obav, vztahů i společnosti, ve které právě žijeme a která může mávnutím proutku skončit.

Zdroj foto: IMDb, Variety, Netflix