Když se les začne mstít: Koprodukční film Přes kosti mrtvých (Pokot) přináší divokou jízdu na pomezí černé komedie a ekologického thrilleru

Kladské pomezí láká na drsnou horskou poetiku, ale pod sněhovou peřinou skrývá hluboké společenské napětí a krev. Polsko-německo-česko-švédsko-slovenský snímek Přes kosti mrtvých (v originále Pokot), který je pro silnější povahy k vidění na Netflixu, mistrovsky kombinuje tarantinovskou pomstu, jízlivou satiru a ekologický apel. 

Vynikající a nejen v Polsku velmi ceněná režisérka Agnieszka Holland stvořila stylový vizuální manifest, který namísto suché moralitky nabízí nespoutanou rebelii starší ženy proti světu, jenž se ji pokusil odepsat.

Lovci, kořist a krvavý rituál moci

Samotný název snímku nese silnou symboliku, která předznamenává celou zápletku. Zatímco polský originál Pokot označuje tradiční myslivecký výřad ulovené zvěře po skončení honu, anglický název Spoor odkazuje na stopu, kterou zvíře zanechává a podle níž ho lovci stopují. 

V příběhu se však role dramaticky obracejí a lovci se sami stávají štvanou kořistí. V zapadlé horské vsi na česko-polském pohraničí začnou za záhadných okolností umírat místní prominentní muži – všichni vášniví lovci a pilíře místní patriarchální honorace. Jediným vodítkem na místech činu jsou záhadné stopy srnčích kopýtek.

Hlavní hrdinka Janina Duszejko, ztvárněná divadelní hvězdou Agnieszkou Mandat, je excentrická inženýrka v důchodu, která vyučuje děti angličtinu, miluje zvířata a věří v astrologii. Když se marně snaží policii i církevním autoritám dokázat, že za vraždami stojí pomsta divoké zvěře, je okolím považována za bláznivou stařenu. Lov je zde zobrazen jako uzavřený mužský klub, obdoba šovinistické šatny, kde se u sklenky alkoholu a nad těly mrtvých tvorů dělají zásadní politická rozhodnutí. Duszejko reprezentuje hlas utlačovaných, marginalizovaných bytostí a přírody samotné, která se rozhodla vrátit úder. Režisérka trefně podotýká, že film mohl nést název „Tahle země není pro staré ženy“.

Estetika hněvu a až tarantinovská anarchie

Agnieszka Holland, která na scénáři úzce spolupracovala s autorkou knižní předlohy Olgou Tokarczuk, popisuje film jako anarchistickou, feministickou a ekologickou detektivku s prvky černé komedie a magického realismu. 

Snímek se záměrně vyhýbá tradičním žánrovým šablonám, což může některé diváky toužící po klasickém thrilleru mást. Namísto toho nabízí zajímavý kontrast mezi „andělskou“ skupinou vyvrhelů (citlivá dívka Dobra Nowina, geniální policejní ajťák Dyzio, samotářský soused Matoga a český vědec Boros) a karikaturními figurami místních mocných.

Vizuální stránka filmu, pod níž je podepsána kameramanka Jolanta Dylewska, je podmanivou oslavou přírody. Kamera rafinovaně rozlišuje charaktery: při záběrech na lovce se zaměřuje na jejich ústa a zuby, což evokuje chladnou nenasytnost, zatímco u kladných postav spočívá na detailech očí, symbolizujících lidskost a duši. Přestože film obsahuje naturalistické scény, během natáčení neutrpělo žádné zvíře – veškeré záběry divoké zvěře vznikly kombinací archivních materiálů a špičkových digitálních efektů, na které dohlížela spolurežisérka Kasia Adamik. Černohumornou atmosféru dotvářejí kousavé dialogy, například o „testosteronovém autismu“ stárnoucích mužů nebo o sběru hub jako národním sportu polských haterů.

Český klid jako vysněná utopie

Významnou roli ve filmu i v samotné knižní předloze hraje fenomén Česka, které je v polské kultuře často idealizováno jako oáza klidu, pořádku a zdravého rozumu. Zatímco polská strana pomezí je zmítána vnitřními konflikty a náboženským dogmatismem, česká strana je vykreslena jako harmonická utopie, kde i kombajny mají zvonečky, aby neublížily zvěři.

Tento kontrast ztělesňuje postava českého entomologa Borose v podání Miroslava Krobota. Krobot do snímku vnáší typicky český vědecký klid, který dokonale doplňuje Duszejkové rebelii. Režisérka velmi ocenila jeho profesionalitu, s níž se pro roli bez problémů naučil polské dialogy. Česká stopa se však promítla i do samotné tvorby filmu – na scénáři spolupracoval Štěpán Hulík, střih vedl Pavel Hrdlička a na trikových efektech pracovalo pražské studio UPP.

Společenský rozkol je superrealistickým ztvárněním dneška

Snímek Přes kosti mrtvých vyvolal po svém uvedení bouřlivé reakce. Zatímco mezinárodní kritika film přijala velmi vřele (snímek drží 74 % na Rotten Tomatoes a odnesl si Stříbrného medvěda z Berlinale), polská konzervativní média ho okamžitě označila za protistátní dílo propagující pohanství a ekoterorismus. Režisérka i autorka předlohy byly dokonce označeny za vlastizrádkyně. Tento odpor jen potvrzuje, jak přesně film vystihl hluboké rozdělení polské společnosti, které se v následujících letech ještě prohloubilo.

Pro diváky na Netflixu představuje film Přes kosti mrtvých ideální lifestylový únik do divoké přírody, který však podmanivým způsobem nutí k zamyšlení nad lidským vztahem k planetě, zvířatům a právu na spravedlnost. Je to stylová, odvážná a myšlenkově bohatá podívaná, která úspěšně překračuje hranice běžného thrilleru.

Hodnocení: 7,3 / 10

Zdroj foto: Česká televize, CinemArt CZ