Šviháci v lázních: Co se stane, když se pánská jízda promění (zcela výjimečně) v test otcovské zralosti

Česko-slovenská kinematografie se v posledních letech opakovaně vrací k osvědčeným schématům oddechových rodinných komedií, které lákají na malebné lokace, známé tváře a nostalgickou atmosféru. Snímek Šviháci (2026) režiséra Braňa Mišíka ambiciózním sloganem odkazuje na divácký hit Nikdy neříkej nikdy. 

Tvůrci tentokrát vsadili na idylické prostředí slovenských lázní Piešťany, kde se pokusili oživit poetiku rodinných komedií Marie Poledňákové. Výsledkem je vizuálně přitažlivý, ale vnitřně rozpolcený snímek, který se pohybuje někde mezi bezstarostnou pánskou jízdou a moralizujícím rodinným dramatem.

Lázeňská idyla a nečekaný vztahový propletenec

Příběh se točí kolem tří kamarádů a muzikantů – padesátníků Dana (Martin Pechlát), Ondřeje (Tomáš Jeřábek) a o něco mladšího Filipa (Daniel Fischer). Ti pod hlavičkou kapely Šviháci pravidelně jezdí bavit lázeňské hosty, což pro ně představuje ideální únik od manželských povinností a rutiny běžného života. Letošní pobyt v luxusním lázeňském hotelu má však k obvyklé pohodě daleko. Dan je totiž nucen postarat se o svého sedmiletého nemanželského syna Lea (Emanuel Bugala), o jehož existenci nemá Danova pražská rodina ani tušení.

Když navíc Leova matka kvůli zdravotním komplikacím uvízne v zahraničí a do Piešťan nečekaně dorazí Danova manželka Eva (Jitka Schneiderová) i Ondřejova žárlivá partnerka Klára (Erika Stárková), začíná divoká hra na schovávanou. 

Z hlediska lifestylové estetiky film funguje velmi dobře, i když si ho asi dlouho pamatovat nebudete. Kamera Juraje Chlpíka vykresluje Piešťany jako oázu klidu, elegance a sluncem zalitých kolonád, což v divákovi okamžitě probouzí chuť vyrazit na wellness víkend. Pohodu dokresluje hudební složka Matúše Širokého a Mateje Turcera, která sází na nostalgické tóny. 

Divácky atraktivním oživením jsou epizodní role legendární Reginy Rázlové či porotkyně Tatiany Drexler, která si střihla roli lektorky tance. Nejvýraznějším lifestylovým magnetem je však cameo Heleny Vondráčkové, která hraje samu sebe. Její přítomnost vrcholí dojemným duetem s malým Leem v nově přezpívané verzi klasického hitu Vzhůru k výškám. Jedno oko nezlstane suché...

Kritické tóny pod nablýskanou fasádou

Pod nablýskanou lázeňskou fasádou se však skrývají hlubší scenáristické trhliny. Film se sice snaží navázat na kultovní snímek S tebou mě baví svět, ale naráží na odlišnou morální citlivost dnešního publika a dosáhnout na komedii století se mu tedy rozhodně ani náhodou nepodařilo. 

Zatímco klasické komedie stavěly humor na bezprostředním hlídání dětí, Šviháci se dotýkají závažného tématu dlouhodobé nevěry a lhaní. Kritika filmu oprávněně vytýká, že normalizuje stereotypní vzorec chování, kdy se muži mohou dopustit prakticky čehokoli a jejich partnerky jsou předurčeny k rychlému a bezpodmínečnému odpuštění. Zlom, kdy se komedie v poslední třetině náhle přepne do rodinného dramatu, působí na sílu a narušuje slibovaný odlehčený tón.

Co se tvůrcům naopak upřít nedá, je šťastná ruka při výběru dětského herce. Emanuel Bugala hraje malého Lea s obrovskou přirozeností a jeho interakce s Martinem Pechlátem zachraňují řadu jinak průměrných scén. Mezi trojicí kámošů, v podání Pechlát – Jeřábek – Fischer, panuje příjemná komediální chemie, přestože je scénář občas nutí k těžko uvěřitelnému chování, kdy dospělí muži neustále utíkají před odpovědností.
 
Zatímco Jitka Schneiderová v roli podváděné manželky odvádí precizní výkon, postavy jako žárlivá partnerka v podání Eriky Stárkové sklouzávají k přepjaté karikatuře, která zbytečně narušuje uvěřitelnost celého vztahového trojúhelníku.

Odpočinková jednorázová jednohubka 

Snímek Šviháci se nakonec nezařadí mezi nesmrtelnou klasiku, ale své příznivce si bezpochyby najde. Pro diváky hledající nenáročnou lifestylovou komedii na uvolněný večer, která přenese publikum do prosluněných lázní a potěší nestárnoucími melodiemi Heleny Vondráčkové, film splní svůj účel. 

Pro náročnější diváky však zůstane morálně rozporuplným manželským kýčem, jehož scénáristická zkratkovitost a tonální nevyváženost brání silnějšímu uměleckému zážitku. Snímek tak nakonec funguje spíše jako vizuálně pohledná reklama na lázeňskou pohodu než jako plnohodnotná komedie s funkční rodinnou katarzí.

Hodnocení: 4,9/10