Celovečerní dokument režisérky Ester Geislerové DVĚ DECI TUŠE bude mít světovou premiéru na 60. ročníku MFF Karlovy Vary

Film vznikl v produkci její sestry Ani Geislerové (Sonnyboy) a Ondřeje Trojana (Total Help Art T.H.A.) Film byl zařazen do programu Zvláštní uvedení.

Slavnostní premiérová projekce proběhne 7.července od 13 hodin v Městském divadle Karlovy Vary. Do české distribuce vstupuje 6. srpna 2026.

Dvě deci tuše je dokumentární film Ester Geislerové o potřebě zmapovat, obsáhnout a pochopit život a osobnost jejího předčasně zesnulého otce. Je pokusem doplnit a proměnit jeho obraz i způsob, jakým je vnímán svým okolím. Představuje ho v celé šíři jeho lidských kvalit i pochybení, profesních úspěchů i selhání. Z kaligrafií, fotografií, novinových článků, překladů, básní a dopisů sesbíraných v archivech a soukromých sbírkách i ze vzpomínek žen, přátel, dětí, studentů a kolegů se skládá mnohovrstevnatý portrét. Kontrast mezi realitou totalitního Československa a Tokiem osmdesátých let ilustruje rozpor mezi touhou po svobodě, vzhlížením k ideálu a ubíjející každodenností.

Ester Geislerová otce hledá mezi tahy štětce, na dně sklenky, v Tokiu, které zásadně formovalo jeho vnitřní svět, ve vzpomínkách jeho přátel i v nejosobnějších rodinných archivech. Je dcerou, pro niž vztah k otci jeho smrtí neskončil. Její film mu vzdává živý, bolestně upřímný hold a potvrzuje, že smrt je „jen jiná forma života“.

Film Dvě deci tuše je obrazem muže, který byl pro své okolí výjimečný, okouzlující a svobodný, ale zároveň křehký, rozporuplný a pro vlastní rodinu v mnohém záhadný. Je to lyrická pocta otci, umělci a člověku mezi dvěma světy. Je to film o paměti, dědictví, svobodě gesta a o touze dcery vstoupit do otcova vnitřního světa dřív, než se jeho stopy definitivně rozplynou.

„Chceme poukázat na zvláštní a téměř neuvěřitelný jev: že se v Praze, v srdci Evropy, objevil a rozvinul talent našeho otce Petra Geislera, člověka, který mluvil japonsky tak dokonale, že rodilí mluvčí neslyšeli žádný přízvuk. Přestože v Japonsku strávil za celý život dohromady jen několik měsíců, dokázal proniknout hluboko do jeho jazyka, kultury i způsobu myšlení. Ve svém volném čase se věnoval psaní kaligrafií ve staré japonštině a klasické čínštině, a to na takové úrovni, že byl později pozván učit kaligrafii na univerzitu v Jokohamě,“ říká režisérka Ester Geislerová.

Jedním z důležitých momentů na cestě ke vzniku dokumentu Dvě deci tuše byla osobní potřeba Ester Geislerové vrátit se k dílu a osobnosti jejího otce Petra Geislera. Po jeho smrti začala procházet rodinný archiv a objevovat jeho kaligrafie, fotografie, diapozitivy, dopisy i další stopy jeho tvorby. Původně chtěla otcův svět znovu otevřít prostřednictvím výstavy; postupně však bylo stále zřejmější, že z tohoto hledání může vzniknout i film.

„Tátova tvorba se pro mě stala světem, do nějž jsem ráda utíkala,“ vzpomíná Ester Geislerová.

„Táta byl nakombinován z mnoha protichůdných prvků. Měl talent na tolik věcí a zároveň tomu nepřikládal žádný větší význam. Uměl všechno, pro co se rozhodl - od jazyků přes hru na hudební nástroje a řezbářství až po umění kaligrafie -, a přesto asi v ničem netoužil prorazit. Byl krásný a měl kolem sebe spoustu dětí i lásky, ale ani to ho nezastavilo před sebedestrukcí,“ říká producentka filmu Aňa Geislerová.

Výstava GA-I-SU-RA, jejíž název je fonetickým přepisem Geislerova jména do japonských znaků, se konala na jaře 2026 v Centru současného umění DOX.