Pokračování Příběhu Služebnice ukazuje, jak se žije teenagerům v Giléadu

Představte si, že jste zbožná šestnáctiletá dívka, která si má vzít o 40 let staršího muže a stát se trad-wife na steroidech.  Spin-off Handmaid´s Tale - Testaments (Svědectví) je o tom, jak klerofašistická totalita vychovává novou generaci.

Když byly Agnes čtyři roky, násilně ji odejmuli matce (June) a umístili do rodiny s mentalitou extrémistické sekty. Teď je jí šestnáct, je poslušná a věří, že má v životě jediný cíl - zplodit do nejvíc dětí, aby Gilead rozkvétal. Škola, tedy spíš instituce na vychovávání poslušných manželek, jí oznámí, že si vezme muže o čtyřicet let staršího. O životě neví nic, kromě toho, jak se správně vede domácnost.

Autorkou předlohy je stejně jako u Příběhu služebnice Margaret Atwood. Její příběhy nebyly jen dystopickou fantazií. Sama opakovaně říkala, že do světa Příběhu služebnice nevložila nic, co by se někdy v historii nestalo. Proto její příběhy nepůsobí nejsou jenom dystopie. Země, které jsou ovládány misogynním náboženstvím existují dodnes.

Příběh služebnice měl několik řad a stal se nesmírně populárním. Fanoušky možná potěší návrat patří tety Lydie. V původním seriálu byla hlavně symbolem krutosti a slepé poslušnosti. Tentokrát ale dostává mnohem složitější prostor. Postupně se ukazuje směs pragmatismu, viny i obyčejného instinktu přežít systém, který sama pomáhala budovat. Seriál z ní nedělá napravenou hrdinku, ale nedokonalého člověka v hrozných okolnostech. Je mnohem nepříjemnější sledovat chovat se hrozně někoho, kdo není monstrum, ale člověk, který vám připomíná vaši družinářku.

Teta Lydie má sochu, která střeží velkou školu pro dívky, které se jednou mají stát manželkami mocných mužů v Gileádu. Když dostanou první menstruaci, což je v Gileádu kvůli ekologické katastrofě o něco později, než normálně, jsou ihned uvedeny na svatební trhy. Tyto dívky nezažily ztrátu svobody, nebo si ji alespoň nepamatují. Nevědí, že existovala jiná možnost. Gileád pro ně není vězení. Je to domov.

Systém, i když je brutální, nemusí lidi držet neustále silou. Pokud v něm vyrůstáte dost dlouho, začne působit přirozeně. Když na procházce holky uvidí oběšence z hnutí odporu MayDay, zůstávají úplně v klidu a konverzují o domácích úkolech.

I když série ještě neskončila (nový díl vychází na Disney každou středu), jedním z nejzajímavějších motivů seriálu je stagnace režimu. Gileád je naživu a má se dobře, nepřišla žádná velká revoluce ani dramatický pád, ale mezinárodní vztahy se uklidňují a systém stabilizuje. 

V televizi je sledovat pád tyranie velmi feel-good, ale historie obvykle funguje jinak. Režimy se umí přizpůsobit a zapouštějí kořeny a psychicky ovlivňují celé generace. Když už se rozpadnou, není to tak, že by po nich muselo nutně přijít něco dobrého - vzpomeňme třeba na rozpad Sovětského svazu. 

Původní série stála především na jedné silné postavě. Svědectví funguje spíš jako mozaika různých způsobů přežití. Některé dívky jsou relativně šťastné a nemají pocit, že by něco bylo „off”. U jiných to vypadá, že se přizpůsobí, ale uvnitř jsou nešťastné. Další jsou členky odporu MayDay a riskují život. Právě tahle rozmanitost postav patří k největším přednostem seriálu. Zároveň je ale i jeho slabinou. Ne všechny dějové linky mají stejnou sílu a občas se vyprávění rozpadá.

Stejně jako Příběh služebnice funguje Svědectví nejlépe ve chvíli, kdy si divák uvědomí jednu nepříjemnou věc - nejde jen o dystopii. Mechanismy moci, kontroly a omezování práv nejsou vynálezem televizních scenáristů - v současné době jsou v USA hlasití křesťanští nacionalisté napojení na Trumpa, a ti otevřeně říkají, že by ženy neměly volit.