Děti se na 54 dní zabarikádovaly v pokoji, aby nemusely za otcem, vypráví nový true-crime dokument

Teenager Ty tvrdí, že ho otec sexuálně zneužíval, alec úřady mu nevěřily. Dokumentární série Zabarikádováni v pokoji: Co se stalo s Tyem a Brynem? (The Nightmare Upstairs: What Happened to Ty and Brynlee) sleduje případ sourozenců, kteří se na vzbouřili proti soudům, sociálce i policii.

Normální je pubertu trávit odmlouváním rodičům, žvýkáním nikotinových sáčků a zíráním do mobilu. Jenže když se váš rodinný život podobá psychologickému thrilleru, nezbývá vám nic víc, než se sebepoškozovat, kompletně se zhroutit nebo volat o pomoc. Klidně veřejně na TikToku, jako sourozenci Ty a Brynlee Larsonovi z Utahu, kteří měli kuráž vzepřít se a neposlouchat policisty, rodiče ani sociální pracovníky, aby vyšli ze zabarikádovaného pokojíčku.

Americký soud vydal nařízení, že i přes údajné sexuální zneužívání otcem, mají dítě být odebrány na 90 dnů matce a odjet s ním na tzv. „reunifikační tábor” (reunification camp). Tam se odehrává proces, který má obnovit vztah s rodičem, kterého dítě zavrhlo. Oba sourozenci tvrdili, že za otcem nechtějí kvůli zneužívání, sexuálnímu, psychickému a fyzickému. Otec obvinění odmítal a tvrdil, že se stal obětí „rodičovského odcizení” popřípadě syndromu zavrženého rodiče, která jeho dětem způsobila matka manipulací. Rodičovské odcizení je teorie, že děti zmanipuloval druhý rodič, aby na něj házeli špínu. Pokud děti podlehnou, mají údajně syndrom. 

Těsně předtím, než si je otec měl odvést, vyvrtali tunel do koupelny, na dveře namontovali zábrany a nashromáždili si trvanlivé jídlo, a zůstali v pokoji 54 dní. Tento květen o tom vyšla dvojdílná dokumentární série The Nightmare Upstairs: What Happened to Ty and Bryn?

The Nightmare Upstairs dává prostor i druhé straně. Otec se natáčení nechtěl zúčastnit, ale místo něj ho šla hájit jeho matka, tedy dětí babička. Byla chvílemi přesvědčivá - možné je všechno a existuje spoustu šílených matek. Část veřejnosti v nevinu otce věřila, část lidí se postavila za děti. Jiní začali mluvit o manipulaci ze strany matky. Další rozebírali chování rodičů po jednotlivých větách a gestech. Lidový soud se odehrával na internetu - sourozenci každý den vysílali na TikToku livestream a vybudovali si i docela slušnou fanbase.

Sociální sítě mají schopnost dělat z utrpení ostatních bulvární zábavu nebo kolektivní detektivní pátrání, které se může zvrhnout k veřejnému lynči. Nic není tak úplně černobílé, ale je statistický fakt, že větší část lidí, kteří někoho obviní ze sexuálního zneužívání nebo znásilnění mluví pravdu. Výzkumy opakovaně ukazují, že prokazatelně falešná oznámení sexuálního násilí tvoří zhruba 2–10 % případů. To ale neznamená, že všechny ostatní případy jsou automaticky potvrzené nebo nepotvrzené – mnoho z nich zůstává nejasných nebo právně neprokázaných.

Vedle samotného dramatu dokument otevírá ještě jedno výbušné téma. Rodičovské odcizení je známé hlavně z amerického kontextu jako „parental alienation” a část expertů jej považuje za pseudovědu. Ve zjednodušené podobě jde o myšlenku, že jeden rodič může dítě systematicky a zlovolně ovlivňovat proti druhému. Například „Řekni paní z OSPODU, že ti tatínek sahal mezi nohy, koupím ti za to nové Lego.” Koncept bývá spojován se jménem amerického psychiatra Richarda Gardnera a v některých opatrovnických sporech se používá jako vysvětlení situací, kdy dítě jednoho rodiče odmítá. Kolem této teorie se vedou dlouhodobé spory. Kritici upozorňují, že pokud se vedle konfliktu objeví obvinění ze zneužívání nebo násilí, vzniká obtížná otázka, protože je těžké takové věci dokazovat. Podle jednoho výzkumu z roku 2019 mají americké matky 73% šanci, že dítě půjde do péče otce, pokud ho před soudem obviní z domácího násilí nebo zneužívání dětí.

Také v Česku se pojem syndrom zavrženého rodiče objevuje stále častěji v diskusích kolem střídavé péče a opatrovnických sporů. Některé organizace podporující práva otců, například Unie otců nebo portál Stridavka.cz, s tímto konceptem pracují a považují ho za důležitou součást debat o rodinných soudech.

Rozvody umí vytáhnout z lidí to nejhorší. Každý z partnerů mluví o lásce, ochraně a zájmu dítěte, ale klidně to může být ve skutečnosti predátor, paranoik, nebo člověk, co se chce mstít. Jediné, podle čeho se dá aspoň trochu orientovat, jsou statistiky, že „obětem” bychom měli věřit, protože je pravděpodobnější, že mluví pravdu.

Dokument Nightmare Upstairs sice nevyniká co se týče zpracování, ale téma, které si zvolil, je komplikované. Je to true - crime, kde nikdo nezemře, ale zkoumá velmi důležitý společenský fenomén a proto stojí za to se na něj podívat.